Baader Meinhof Komplex

Pročítal jsem komenty a zaujal mě ten od Sundance.cz. Stojí v něm doslova tohle: "Zdálo se mi to nebo v každé scéně fakt hulili cígo?". ... Fakt! Hulili! Cígo! ... Rozhodl jsem se, že svůj komentář věnuji právě jemu, tomu zblblému dítku politické korektnosti a antikuřáckého džihádu. Až seženu stroj času, narvu do něj i Sundance, a letíme do roku 1975. Řek bych, že dostane rakovinu dřív, než já stihnu zapít návrat do lepších časů. A než vystřízlivím, Sundance bude už nejspíš na pravdě boží. Pochybuju totiž, že při návštěvě nemocnice unese fakt, že všichni kouří i tam... Jinak výborný film o událostech, o nichž jsem čítával v tisku coby školák. Klidně bych snesl i čtvrthodinku navíc, věnovanou akcím, které zde byly jen letmo zmíněny. K ostatním komentářům: proč pořád tak anonymně "Němci, ti Němci", když přece Uli Edel, ten starý pardál z Hollywoodu? (15.05.2016)

Skutečně dokonalý filmový pokus o reflexi jedné z (četných) bolavých kapitol německých novodobých dějin, o které se obecně příliš neví a která je v povědomí spíše jen nás, pamětníků. Tahle studie podstaty levicového (analogicky by se dalo dosadit i pravicového, což by byl ovšem už jiný film) extremismu a terorismu je na jedné straně čistě konkrétní (skupina kolem Baadera a Meinhofové), ale z obecného úhlu pohledu i nadčasová, stačí se dnes podívat na antiglobalizační hnutí a jejich ,,odpor", např. při setkání států G7. Baader Meinhof Komplex je hodně analytický a (jak jen se to dá) neutrálně se tvářící snímek, svými konkrétními dopady autentických činů konkrétních lidí mrazivě ilustrující zvrhlou podstatu násilí vydávaného za politický boj. Vražda není politickým činem, i když šikovná propaganda řadu lidí bohužel dokáže přesvědčit o opaku. Komplex z Baadera a Meinhofové je skutečně strhující film, i když jeho historická objektivita je samozřejmě do jisté míry sporná, jak už je to u podobných snímků mapujících dodnes nejednoznačně interpretované události (Stoneův JFK, Nixon...) běžné, myslím tím např. jednoznačný výklad smrti Ulriky Meinhofové, která je tu prezentována jako nezpochybnitelná sebevražda, i když později ustavená nezávislá mezinárodní komise se přikláněla spíše k vraždě a tezi, že na oprátku Meinhofovou někdo pověsil už mrtvou. Poučné je také napojení tzv. ,,Frakce Rudé armády" na palestinské hnutí odporu Fatah a na další arabské extremistické organizace, které by se dali zjednodušeně označit jako pre-Al-Kajda (všimněte si analogických video nahrávek s unesenými čtoucími pod nátlakem ideologicky motivovaný text, popravy unesených atd.). Nevím, jestli si sílu syndromu dovedeme vůbec v plné míře představit, ale stačí si jen uvědomit, že RAF existovala v Německu celkem 28 let a byla rozpuštěna až roku 1993! Jestli je nějaký snímek, který ukazuje slabiny podstaty fungování demokracie, pak je to právě tenhle - nevinní doplácejí na neetické jednání, které je záměrně interpretováno jako politikum, jemuž je nakloněna část veřejnosti... Podobné filmy: Mnichov (09.04.2009)

Pomalu už jsem málem zcela podlehl nechutně mylné představě, že politické drama natočené na motivy skutečných událostí a s délkou hodně přes dvě hodiny musí být zákonitě ušlechtilá nuda (přinejlepším). Jenže pak přišel Baader Meinhof Komplex a všechny moje dosavadní předsudky vzaly za své hned po pár úvodních minutách (především scéna demonstrace, která se zvrhne v masakr, je vynikající a mrazivá). Vážný, realistický a velmi důležitý film, který má koule, výtečné tempo, spád, několik skvělých pasáží (mj. spousta sugestivně a syrově nasnímané a ozvučené akce a teroristických útoků) a jehož síla a působivost naléhavým ambiciózním tématem nekončí, ale teprve začíná. Lahůdka a rozhodně jeden z vrcholů roku 2008. Co bych dal za to, aby něco takového vzniklo i u nás… 90 % (22.07.2009)

„Drážďany! Hirošima! Vietnam!“ I tohle je cesta. Dobré vědět. Hodně víme zásluhou médií, jež by v ideálním případě měla sloužit oběma stranám (což v případě Meinhofové nejenže platilo, ale navíc to v sobě má špetku ironie). Kamery, foťáky, štosy papírů – zkuste dnes bez nich rozpoutat revoluci. Jakákoliv inspirace pány Che Guevarou, Mao Ce-tungem a Ho (ho ho) Či Minem budí na území ČR právem znepokojení. Bez onoho pochybného ideologického podloží bych, oddělen ovšem od „té“ doby bezpečnou časovou propastí, k aktivitám první generace RAF snad i choval nějaké skryté sympatie. A stejná skupina dnes? Dokázali by někomu otevřít oči, vytrhnou jej z nerušeného vegetování? „Co je to za blbou buržoazní otázku?“ nechávám za sebe odpovědět nepochybujícího Baadera a přecházím zbaběle k filmu samému. Jedním slovem „paráda“! Není pochyb, kde a ve které době jsme. Známé tváře, známá jména (Pahlaví, Dutschke). Poznávání hrdinů skrze činy. Historie přihrála filmařům pro vyprávěni velmi užitečnou pomůcku: Meinhofová, člověk zvenčí, se dostává „dovnitř“ a my máme pro začátek společníka. V zachovávání racionálního odstupu nejsme sami. Později přejímá analytický přístup vyšetřující Bruno Ganz, jehož ledový klid a schopnost vidět věci v širších souvislostech připomíná postavu Tommyho Lee Jonese v No Country For Old Men. Dost přes dvě hodiny délky u faktograficky „pünktlich“ filmu budí obavy zcela liché. Diváckou rozkoš skýtají nádherně přehledné akční scény, „pojištěné“ navíc faktem, že většina teroristek ráda krátké sukně. Sexy zpracování, dané také výběrem hudby (po Watchmenech další nečekané využití profláklého Dylana), události nijak nezlehčuje. Z vrahů mučedníky nikdo nedělá. Kontroverzní (sebe)vraždy zůstávají moudře skryty za vězeňskými zdmi. Třeba právě resuscitovaná snaha dobrat se pravdy (odhalit pachatele) donutí lidi přemýšlet. Doba už pomalu přezrává. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, castor, flanker.27, Aidan, curfew77 (25.04.2009)

Nadosmrti se omlouván německému národu, o kterém jsem tvrdil trapné nedodělecké řeči typu, že německý národ nikdy nedokáže natočit kvalitní film. Kecy, který jako by z huby vypadly odborníkovi, který o tom ví víc, než samotný Němec. Jenže pak jsem viděl Goodbye, Lenin, Pád třetí říše...a začaly se objevovat ještě zajímavější filmy a mě překvapilo, jak se právě oni s ničím neserou a veškerý vážný témata oni rozebíraj stručně a narovinu. Dokážou přiznat chyby, kterými si jejich národ prošel, a ještě to ukázat světu. To tedy klobouk dolů, protože to, ne každý dokáže. Snad jenom možná Češi, kteří všude tvrdí, jak jsou národ k hovnu, ale přitom jsou taky jedni z mála, kteří to dokážou už od začátku říct na plnou hubu. Holt, každý má něco do sebe a německý národ, ačkoliv pozitivní minulost nemá, dokáže jí upřímně dát divákovi najevo a vše s čistým svědomím převést do světa filmu. Tak vznikl další z německých filmů, odkazující na důležité německé období a na neméně důležitý německý problém, kterým si museli projít. Sice to u mě není na plný počet, ale dokáže to v jistých chvílích vyrazit dech. Ono pokud se něco myslí upřímně a na rovinu, tak ten vyraženej dech je jasná věc. (14.08.2010)