Veřejný nepřítel č. 1

Podle mého v sobě Veřejný nepřítel č. 1 zručně míchá to nejlepší z tradice francouzských kriminálek a zároveň přidává něco ze Scorseseho mafiánských filmů. Výsledkem je film natočený tak svižným způsobem, že celé bez mála 2 hodiny uteče jako efektní videoklip. Režisér Richet zvládnul provedení na jedničku. Vicnent Cassel je také úžasný. Vytvořil postavu, ze které vyzařuje negativní energie a se kterou bych se rozhodně nechtěl setkat. Zároveň však nepřehrává a ponechává svému hrdinovi i trochu té lidskosti. Scénář je také bravurní, nenechává diváka dlouho čekat na jednom místě a tlačí Mesrina neustále dopředu. Pro mě je to jasná pětihvězdičková záležitost. (14.09.2009)

Ani se neodvažuju domyslet, jakou ještě víc legendární a hlavně nepolapitelnou gangsterskou dvojici by spolu Cassel a Mesrine utvořili, kdyby se ovšem poněkud neminuli v čase. Byla by z nich morbidní, ale všemi zbožňovaná siamská dvojčata na vítězoslavném tažení bankami, zaplivanými bordely jakož i těmi nejvíc nóbl podniky. Role Mesrina a role sedláka Josepha ve filmu Satan jsou mé dva nejoblíbenější Casselovy kousky. Známá věc: Satan byl odjakživa Veřejný nepřítel číslo jedna ! (06.02.2013)

Jacques Mesrine: Reservoir Dog nebo Baron Prášil? Sága o francouzské gangsterské celebritě zakončila můj víkend s Casselem a já po něm odhazuji vůči manželovy Monicy B. svou infantilní žárlivost a smekám. Disponujíc výhodou vidět oba filmy bezprostředně za sebou jsem byl svědkem rozkošně natočené první půle s už pohublým Vincentem (nenatáčelo se chronologicky, nýbrž od konce, kdy měl 20 kilo navíc), jenž i přes svou útržkovitost splnila účel a dokonale mě navnadila na tu druhou. Teď jen čekám, že do těch téměř skvěle šlapajících kapesních hodinek dosadí Richet to pověstné poslední kolečko a stvoří tak dokonalý stroj.. (15.07.2009)

Francie vyrukovala takřka s tím nejlepším co v současnosti může ze svého filmového skladu nabídnout (snad jen Daniel Auteil chybí). "Jednička" je dynamická, stylová, syrová a ve své strohé zkratkovitosti naprosto strhující. Dvojka je sice také syrová, ale jinak až na úvodní eskapády je poklidnější, rozhodně více sevřenější, atmosférou většinu času všechny nervy do mrtě drásající, ale zároveň i popisnější (nikoli však doslovná). Dohromady jsou to dvě spojené nádoby tvořící jeden čtyřhodinový dokonalý celek, který se v mých očích stává novým referenčním standardem kvality pro poměřování zločineckých ság. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (29.01.2009)

Francouzi zkrátka umí točit kvalitní filmy. A tak se může stát, že se s nimi v koprodukci svezou i takoví filmoví školáčci, jakými jsou kanaďané. Příběh je natolik fascinující, že kdyby nebyl zpracován podle skutečných událostí, jen těžko bych mu uvěřil. Skvělé vykreslení horkokrevných jižanských nátur, nádherné ženy, realistické násilné scény a k tomu všemu šedá eminence v podobě Gérarda Depardieu. Tvůrcům se také podařilo vložit do děje spoustu syrového humoru, dodávajícího příběhu ten správný šmrnc. Velmi kladně hodnotím kontrastní střídání scén a citlivou práci s kamerou. I přes značně dlouho metráž skončil film přesně v tom místě, kde skončit měl. Ani o minutu dříve, ani o minutu déle. (08.01.2009)