Deník nymfomanky

Atmosférou je film tak blízký libovolné telenovele, že si člověk skoro myslí, že jde o celovečerní verzi některé z nich. Erotický nádech, kterým se tento nepodarek pyšní, spočívá v nudných záběrech, v drtivé většině působící až asexuálně, protože představitelka hlavní role neumí nebo nedokáže hrát (čistá exhibice většinou nestačí). Neustálé střídání tří výrazů (nebo pokusů o ně) je po několika cyklech dokonale otravné. Orgasmus - dojetí - zoufalství, pořád dokola. Jediné, co mě mírně zaujalo, byla hudba (Roque Baños), ale sledování filmu mě při poslechu tolik rušilo, že ani nejsem schopen říct, jestli bych ji chtěl ještě někdy slyšet. Úhrnem jde tedy o nezáživné softko, které je svou podstatou naprosto zbytečné a doporučení nehodné. 15% (17.03.2009)

Tak u tohoto filmu se opravdu musím zastat toho hrozného mužského pokolení. Stejně jako bylo řečeno, žena není kurva, jen proto, že měla hodně chlapů, tak i chlapi, kteří chodí do bordelů určitě dokáží být věrní, když se jim podaří najít tu pravou, třeba jen nemaj zrovna čas hledat, nebo maj zrovna pifku na opačné pohlaví, jako měla hrdinka, to je jako kdybych pronesla jednou kurva na vždy kurva, ale lidi se postupem času mění a vyvíjí někteří k lepšímu no a s jinejma to jde pořád jen z kopce. Nicméně, tenhle film byl tak nějak oploštělý. Téma muži versus ženy, kde ale ženy jsou vždycky ty hrozné chudinky, kterým je ubližováno a muži jsou ti hrozní hajzlové, kteří jen ubližují. Všechno viděno pouze z ženského pohledu, navíc z pohledu ženy, která vypadá i se záměrně chová jako kurva a pak se cítí dotčeně, když jí to někdo vmete do ksichtíku. Asi jsem tak nějak od toho filmu čekala víc, ve smyslu, že z pohledu nymfomanky a ještě prostitutky v tom bude takový nějaký nadhled a ono to bylo jako z telenovely, jeden hajzl mi ublížil, tím pádem je hodíme včechny do jednoho pytle a šmitec. (07.12.2012)

Erotické melodrama o tom, že každý si potřebuje nejdřív své odlišnosti přiznat a pak se s nimi naučit žít. Scénář vychází z autobiografického románu Valérie Tasso se vším všudy. Jménem počínaje přes španělsko-francouzský rodinný původ (dialogy s babičkou jsou tedy ve francouzštině) až po epizodickou strukturu a (občas moralistické) monology. Belén Fabra lépe vypadá než hraje, ale celé to má slušné tempo, kvalitní hudbu (a to nejen tu orchestrální, ale i vybrané písně) a řemeslně zručnou režii. Nečekejte žádné porno a ani nemusíte být feministka, aby se vám výsledek mohl líbit (70%). (18.03.2009)

Spoveď jednej ženy závislej na sexe. Od filmu založeného na osobnej spovedi by som však čakal väčšiu hĺbku myšlienok a nielen povrchné táraniny. Je tu veľa hlúpych viet a fráz, medzi ktorými sa len sem-tam vyskytne niečo nadpriemerné. Inak nám film nič zvláštneho nepovie. Konečné zistenie nymfomanky, že si treba užívať život pokiaľ to ide, je asi také tvrdenie ako že ráno si treba umyť zuby. Čiže úplná samozrejmosť. Autori tiež mohli vybrať inú herečku. Keď už teda malo ísť o ženskú sexualitu tak by to hádam chcelo ženu so ženskými krivkami, a nie kostlivca chodiaceho na špáradlách. Našťastie stred filmu (paradoxne miesto, kde sexu bolo najmenej) čo to zachránil, ale inak z filmu srší sterilita a preto mám z neho neutrálny pocit. Keby som ho nevidel, o nič by som neprišiel. 50/100 (21.01.2014)

Tento snímek bych zařadila do mé "pokladnice" nízce hodnocených filmů, které svým, mnohdy kontroverzním zpracováním a obsahem, vzbuzují zcela rozličné reakce, avšak mě se velmi zalíbily a považuji je za působivé, ač možná mnohdy lacině a prvoplánově vyhlížející kousky. Pro mě velmi zdařilý film se zajímavou Belén Fabra. Kdyby mu byla "poskytnuta" větší míra naléhavosti, intenzivity či autentičnosti, jednalo by se o ještě vybroušenější "Deník nymfomanky." (24.07.2011)