Lištičky

Syrové, emotivní, únikářské, ne-záchranářské, tísnivé, vyhošťující... Situace lišek v Dublinu, kde nejsou doma, ale urousané, ztracené a ostražité hledají příležitosti k obživě, je výstižnou metaforou pro pudové, nervní, vzteklé chování hlavní postavy vehnané do stejné pasti... *** Je to nepříjemný, bravurně zvládnutý, vyspělý film o existenčně-existenciální tísni ekonomických migrantů, který jen předběhl v čase svoje téma... V roce 2022 se podobným, byť zdaleka ne tak dobrým snímkům tleská, viz třeba Nikdy nepláču. *~ (28.02.2023)

Nelehký život a mysl jedné východňárky, snažící se najít ono pověstné štěstí v ulicích Dublinu, je takovou směsicí reality show, home videa a dokumentu o slovenské a české komunitě toužící žít na britském "venkově". Vše se točí kolem Betky, která je vhozena do irského moře plného dravých ryb, toužící po její hrudi (není se co divit) a snažící se chudinku Au pairku jen a jen zneužít. Životní odevzdanost a prázdnota v cizím prostředí, ochota jít za čímkoli i stín osudného činu z minulosti. Skvělá, potemnělá atmosféra Dublinu i basová linka provázející drama scény. Takže by mělo být všechno v pořádku. No, bylo by, kdyby režisérka divákovi nenabídla jen střídání prázdných a bezduchých scén, o kterých se dá říci, že kdyby jich byla jen půlka, bylo by to stále moc. Vlastně se celou dobu čeká na odpověď. Proč je Betka taková, jaká je. Otázka je zodpovězena, tak ještě jednu totálně prázdnou scénu nakonec a je po všem. Sledování všedních starostí typu, kdo, kde, s kým a jak a střídání maniodepresivních stavů hlavní hrdinky. To vše v Irsku, bez sebemenšího náznaku irského přízvuku. Dobrý námět, který však zůstal někde za kamerou. (26.06.2014)

Trefné vystihnutie popoťahovania sa od baru k baru, od vzťahu k vzťahu a od nájmu k nájmu. Typické pre väčšinu tých, čo hľadajú východisko v západnom raji. Jednotlivci i partie z východnej Európy sa húfne vyberajú zarobiť do Anglicka či Írska. Niektorí sa zároveň oslobodzujú od bezperspektívneho pocitu života v smradľavej slovenskej diere či neuvážených skutkov minulosti. Riedky kultúrny vkus a povrchný psychologicko-intuitívny partnerský odhad tejto sorty je tiež vystihnutý presne. Bezhraničný obdiv kadejakým treťotriednym slovenským artistom je znak lapania čokohoľvek z rodného kraja. Kombinovaný so sebavedomím, nadobudnutým zároveň s odstrihnutím sa od rodičovského cecku: "som už nezávislý, dokážem sa postarať sama/ sám o seba a tak viem, čo je dobré všeobecne aj zvlášť.". Líštičky netreba vnímať len ako drámu jednotlivca, načrtnuté situácie sa dajú veľmi pekne uplatniť na celé skupiny postboľševických gastarbajtrov roztrúsených vo veľkom počte po celom anglosasko/germánsko/iberoamerickom svete. Mínusové body získali na snahe byť dôrazne artový, aby film zabodoval na festivaloch. Výsledok je vďaka tomu len slušný priemer. Tunajší zdrbung nechápem. Je naozaj tak zlé sa pozrieť občas úprimne do zrkadla a priznať si, že život človeka je prevažne len o naháňaní sa za akýmkoľvek vyplnením časovej medzery od narodenia do smrti, ktoré nemá žiadny rozumný účel ani zmysel? 63% (17.12.2014)

No fasa. Takže okrem toho, že doteraz som o Dubline vedel len to, že tam kdesi na hausbóte bývajú Kelly Family, tak teraz navyše viem aj to, že tam kdesi býva aj au pair Alžbetka, ktorej náplňou práce je vymetať diskotéky, pri najmenšom konflikte v práci dávať výpovede a súložiť s černochom, poprípade sestrinim snúbencom. Ale to už som si ani tak neni istý, lebo moja pozornosť ku koncu tejto blbiny bola už nudou silne otupená. Mizéria. (18.02.2010)

Nápad na film výborný, ale ten scenár- uáááááá. V polovici filmu je divákovi jasné, že Beátka trpí psychickou poruchou, ale nemá až do konca filmu jasno, z čoho by to mohlo vyplývať. "Prekvapujúce" rozuzlenie prišlo príliš neskoro na to, aby som ako divák mohla oceniť potenciál tohto diela. Počas celého filmu som sa nedozvedela nič o ľuďoch v okolí hlavnej hrdinky a moc ani o nej samotnej. A celý čas som nadávala. Nadávam vtedy, keď mi niečo absolútne nedáva zmysel.. (05.04.2010)