Dorian Gray

Forma bezcitne prebila obsah, ale túto pohromu som dokázala odpustiť bez väčších problémov, pretože tá forma je skvelá. Škoda, že ľahkomyselný scenár nenesie v sebe hĺbku, aby každá postava dokázala diváka bezprostredne strhnúť svojím utrpením či bolesťou, ale je typicky komerčne zostrihaný, zrýchlený a skratkovitý. Ben Barnes zahral duševné šialenstvo svojej postavy Doriana Graya bez ťažkostí, ale veľkú zásluhu na tom majú hororové strašidelné prvky, atmosféra pohŕdavej anglickej aristokracie v spojení s túžbou po plnosti života, láskou, zradou či nenávisťou. Toto je typ existenčných námetov, ktoré ma vždy dostanú, keby bola snímka viac sugestívna (niečo na štýl Coppolovho Draculu), drsná, obsahovo hlbšia, bola by som nadšená. Kto ma najviac očaril, je nádherné herecké stvorenie Rachel Hurd-Wood, ktorá si už rovnako nevinné žieňa, uväznené v mužskej vášni, zahrala v Parfém: Príbeh vraha. Škoda, že ju na plátne so zaujímavými príbehmi nevidím častejšie. (18.07.2011)

Příběh o tom, jak se člověk může štítit odrazu vlastní duše. Nebo taky o tom, jak to může dopadnout, když se naše chování nereflektuje v nás, ale v něčem / někom jiném. To vše navíc ve dvou osách; té hlavní, kde Dorianův příběh zachycuje známý obraz, a i té vedlejší, kde si lord Henry "vychová" společníka, jakým je on sám, než mu dojde, že Dorian ve své nelítosti zašel ještě dál. Tyto dva paralelní příběhy pak zabaleny do látky ala příběh napsaný Oscarem Wildem, který se ale kvůli snaze zavděčit se divákovi s předlohou v mnoha momentech rozchází (kdo viděl Othella, ví, že to pro Parkera není zas tak netradiční). Nicméně vizuálně je to hezké a obrazy a Colina Firtha ja ráda. (03.02.2011)

Snad jediným problémem filmu je, že se jmenuje Dorian Gray, a tudíž lze předpokládat, že bude podle předlohy O.Wildea. Z ní si ovšem vypůjčil jen několik motivů, zejména onen hlavní - za Doriana stárne jeho portrét. Pokud odhlédnu od předlohy, pak se nabízí příjemný snímek s výbornou kamerou a hudbou, s velmi dobrými hereckými výkony, pěkným počítačovým Londýnem a místy vydařenou atmosférou (noční město, cesty na půdu, návštěvy obrazu, snové scény...). Když se tvůrci vydali cestou módního horroru, mohli klidně přitvrdit a odvázat se zejména v dekadentních orgiích. Ty sice vypadají jako velmi odvážné, ve skutečnosti jsou však neuvěřitelně krotké. Samotného Wildea pak připomene několik vtipných bonmotů jako na příklad: ,,Ženy si zaslouží jen to, co si mohou obléci na sebe..." (09.02.2013)

Dorian Gray ukázal, Jak je důležité míti Filipa, co umí do adaptace vnést osobitost a přitom zachová ducha předlohy. Pokud ho nemáte, zůstane jen studnice zhýralých mouder (sir Wotton), kouzlo zasviněného Londýna a digitální bubák, deroucí se z plátna jak kníže Vigo ve dvojce Ghost Busters. Škoda, že každý člověk není portrétem svých hříchů, to by byl teprve horor.. (29.11.2013)

Obraz Doriana Graye byl vždy mou nejoblíbenější knihou, a tak není divu, že jsem na film čekala s velkým napětím. Ovšem dočkala jsem se jen jednoho - největšího filmového zklamání vůbec - a ani pohledný Ben Barnes nedokázal můj pocit z filmu nijak napravit. Film nevhodně se vymikající původní předloze, povrchní, až směšný. (12.05.2012)