Hadewijch - mezi Kristem a Alláhem

Mladá psychicky labilní dívka hledá lásku, je přesvědčena, že její pravou cestou je láska boží. A tak se na tuto cestu se zarputilým fanatismem vydává. Při hledání sebe sama nalezne i lidi, kteří by ji mohli mít rádi, ale ty odhání a přilne k dalšímu fanatikovi. Z principu je vlastně úplně jedno, že jejich víry jsou na hony vzdáleny. V momentě, kdy přijde na řadu fanatismus, ztrácí se jakákoliv víra, ztrácí se jakýkoliv člověk, zůstává jen zlo. Dumont formálně vytříbeným filmem musel naštvat obrovskou skupinu diváků, především pak svým nastavením rovnítka mezi fanatickými vyznavači víry bez ohledu na to, zda se jedná o křesťanství nebo islám. Dumont ponechává mnohé dějové linky opticky nedokončené, neservíruje všechny závěry divákovi na zlatém podnose, část práce nechává i na něm. Možná až příliš velkou část. (21.06.2019)

Zajímavý počin, který mi trochu připomněl twentynine palms a hodně asocioval filmy Atoma Egoyana (ke konci jsem si vzpomněl na Exoticu). Oproti palmám možná trošičku divácky přístupnější a tématicky jasněnější. Každopádně v hospodě po zkušební projekci zazněli nejrůznější interpretace a nerozpurplnější pocity... Za sebe spíše doporučuji.. (15.10.2009)

Křoví na dvoře blízko mešity na panelovém předměstí je vysázeno do tvaru kříže a právě tam se Céline rozbrečí. Když se jako Hadewijch v klášteře modlí, za jejími okny dělníci na dvoře jeřábem zdvihají náklad. Přes okno dívčina pokoje ovšem vidíme náklad nehybný, opět se rozjede teprve ve chvíli, kdy dívka skončí svoje modlení. Ne že by tedy Dumont pro diváka nechystal odměny. Ale jinak je to pěkný pacholek a osobně mám problém trochu pochopit, jak může věnovat tolik své energie k vytváření filmů o lidech, kterým se vysmívá. Sama o sobě si myslím, že jsem celkem škodolibá, ale on si vynalezl úplně jiný level. (16.11.2014)

Pri sledovaní Hadewijch som mal pocit, že sa jedná o debut. Nie je to tak. Mal som pocit, že režisér našiel silnú tému, ktorú vďaka svojej neobratnosti nedokáže poriadne uchopiť, nedokáže poriadne napísať hlavnú postavu a nedokáže sprostredkovať jej emócie divákovi, ktorý krúti hlavou nad jej neuveriteľnosťou. Celine je mladá fanatická kresťanka (to sa prejavuje bohvie prečo napríklad tým, že má stále mastné vlasy), ktorá pôsobí ako človek bez vlastného úsudku a neviem si predstaviť, že takýto človek niekde existuje. Pokiaľ chcete vidieť film o fanatickom kresťanstve, je mnoho lepších príkladov, pokiaľ o sebevražedných atentátnikoch, tak si pozrite Paradise now. Páčil sa mi ale záver, ktorý dal predchádzajúcemu zmatočnému deju aspoň nejaký zmysel. (06.11.2012)

Mezi Kristem a Alláhem, mezi dvěma náboženstvími, mezi dvěma odlišnými světy. Dvacetiletá Céline neví, zkouší, přemýšlí. Podobně, jako ve snímku Horse Satan hodně nejednoznačný, pomalu plynoucí film, který se mně opět líbil. Dumont u mě opět zabodoval a určitě se podívám na další jeho filmy, pokud možno, co nejdříve. (07.01.2015)