Kniha přežití

May there be a light... Za sebe bych řekl, že je hodnocení Knihy přežití zde na ČSFD jedním z nejnevěrohodnějších, a zasloužilo by si zvednout minimálně o patnáct procent. Je mi jasné, že většinu českých ateistů dokáže naštvat posledních dvacet minut filmu, ale jinak házení do odpadu nechápu. Ještěže naši slovenští bratři (kde je mimochodem na školách povinná náboženská nauka) alespoň trochu tahají rank směrem nahoru, a snímek tu nekončí v černých barvách. Ale k věci: na promakaném dílu bratrů Hughesových mi vlastně nejvíce vadily jen asi tři scény, při kterých jsem si plácal rukou na čelo. Jenže který akční trhák se dnes dokáže vyhnout úsměvně trapným okamžikům, kde si inteligence vzala dovolenou? Je tu sice pár dementních scének, ale ty na atmosféře neubírají. Jinak je totiž Kniha přežití velmi příjemnou post-apo oddychovkou s osvědčenými herci (Titus Pulo, motherfuckers!), až nečekaně výbornou hudbou, a hlavně je putování po boku Washingtona zatraceně candy. Šedo-hnědo-bílo-žluté scenérie - ač tvořené na PC - vypadají na plátně úchvatně. A prý žádné akční scény, ano? Asi jsem byl na jiném filmu, bylo jich zde tak akorát! Ostřelování domečku pak řadím mezi nejvíce sexy kamerové průlety historie. Ke konci stopáže jsem se dále rád nechal unést "vysvětlujícím a rádobyšokujícím koncem" - jen bych to celé utnul cca o pět minut dříve... Ale jak říkám: celkově je The Book of Eli zatím největším překvapením roku 2010. A na ústřední hudební motiv nezapomenu. (03.03.2010)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)

jednu hvězdu navíc za naprosto omračující nádherný a dojemný závěr s pointou, která mně ohromila a dorazila. Sice díky ní zase vyvstaly otázky, hlavně jak a co, na druhou stranu, ve filmech jsou často i mnohem větší nesmysly a to, co bylo v tomto filmu, je stoprocentně proveditelné a možné. Takže žádná tragédie, spíše respekt. Ten dovětek s Milou Kunis ale být nemusel. Teď k celému filmu: Ten je o jednom drsném černochovi, který putuje Amerikou někam, nese u sebe velmi záhadnou knihu (to tajení jejího názvu bylo směšné.. jakoby si autoři mysleli, že divák nepozná, co je to za knihu, z traileru..) a likviduje kohokoliv, kdo se mu postaví. Pak udělá největší chybu svého života, po krku mu začíná jít starouš Gary (vypadal opravdu hodně špatně), jehož motivace sice příliš smysl nedává, ale hraje svoji roli přesvědčivě a jako šílený záporák ujde, a náhle má velký problém. Bratři Hughesové nám přitom nezapomínají dávat efektně najevo, v jakém prostředí se příběh odehrává, a tak je skvěle zpracována postapokalyptická krajina v každém druhém záběru. A s ní i nebezpečné gangy, ztroskotalí lidé, lidé bez zábran, zloději, vrazi a prostě klasická společnost velmi milých lidí po katastrofě. Akce je někdy zpomalována, vizuálně videoklipově podpořená, plná brutalit a rozsekaných šmejdů. Škoda, že ji bylo dost málo, některé nudné až nesmyslné a hloupé konverzační scény bych s klidem nahradil Denzelovou mačetou.. V celku je sice děj pitomý a ničím překvapující, ale hlavní myšlenka a náboženský kontext hodně zachraňují (aspoň u mně) Nejsou prostě tak vtíravé a v kontextu se závěrem mají nějakou cenu (například u Devítky to bylo přesně naopak).. SUMA: postapokalyptické temné drama o hledání duchovna a spásy uprostřed trosek starého světa.. Svět po válce je úžasně vizuálně plný a "okouzlující", Hughesové využívají svoje schopnosti pro natáčení cool scén, kamerové filtry jsou vytíženy na maximum, ale stále by to chtělo ještě leccos doladit. Třeba hlavní myšlenku. A děj. Hudba je docela průměrná, občas ale docela příjemná, Denzel hraje uvěřitelně a Mila Kunis je k sežrání.. Závěr je nejlepší část filmu. Nenechte se odradit hodnocením a pokud máte čas, zkuste to. U mně zabodoval více než velkorozpočtový, kultem podpořený, leč jen akční nářez bez jediné zapamatovatelné scény či dobré pointy Terminator Salvation (19.05.2010)

Na jedné straně film vyvolávající ve mně vzpomínky na filozofickou přednášku s následným zamyšlením, zda a jaké vůbec měl šance na přežití slepý mnich nesoucí vzácné svitky přes Himaláje držící se striktně své víry. Avšak podobně laděné zamyšlení bratří Hughesovích je spíš rozbředlou kaší, která by chtěla být akčním filmem, road movie s poselstvím a snad i béčkovým westernem. Atmosféricky rozloženou mezi Šíleného Maxe a Cestou s vizuálem Terminátora Salvation. Zajímavé motivy jsou odloženy do pozadí a přehlušeny několika post apokalyptickými výjevy a do centra dění je vyslána nudná vata podepřená až nečekaně meditativní hudbou a Denzlem Washingtonem nesoucím na svých bedrech celý snímek. Přitom to mohl být malý, působivý a tak chytrý film. (03.05.2010)

Na akčný film málo akčné (súboje na nože sú dva, trvajú sotva minútu a nie sú fyzické, skor iba ikonické; + jedna statická prestrelka). Na drámu s posolstvom detinsky prvoplánové, s niekoľkými WTF momentami (Washingtonova nepriestreľnosť, oslie mostíky v deji, rozpačitá a hlavne zbytočná minipointa v závere). Postapokalyptická atmosféra je silne závislá na rozpočte filmu, talent režisérov na ňu nestačí (výrazne drahší Terminator Salvation bol pri všetkej svojej hlúposti oveľa viac sexy). Herci nemajú čo hrať, diváka nemá čo poriadne pobaviť. Ak som dal strhujúcejšiemu a vizuálne i obsahovo zaujímavejšiemu I Am Legend tri hviezdy, tu musím ostať pri dvoch. (11.01.2010)