Hvězdná brána: Hluboký vesmír

Pilot/AIR: První věc, která mě na SGU dostala byla hudba. Cizokrajná, elektronická a intenzivní. Jedna z nelepších Goldsmithových prací. Oproti původním seriálů je tahle novinka natočena dravěji a experimentálněji ve stylu například mého oblíbeného Lostu. Nápad s devátým symbolem je povedený a hodně potěší i camea O'Neilla, Jacksona a Carterové. Teď se ale dostáváme k tomu hlavnímu a tím jsou herci. Robert Carlyle a jeho machiavellistický dr. Rush je výborný, správně balancující mezi kladným hrdinou a chladnokrevnou sviní, která se stará jen o svůj výzkum. Příjemně mě překvapil i sympaťák David Blue, typycký vojenský prototyp Brian J. Smith a otcovský Justin Louis. Zatím jsem hodně spokojený. Snad to vydrží. První řada: Opravdu dost jiná brána než jsme byli zvyklí a je vidět, že tvůrci si na to teprve zvykají. Pořád mám trochu problémy s kamerou, která by se uvnitř lodi měla chovat přece jen statičtěji, nemusí přece tlačit dynamiku úplně do všeho stačí to vyvážit a bude to bez problémů. Herecké obsazení se opravdu povedlo a některé charaktery se začínájí pěkně vybarvovat (jiné přece jen ztrácí). O tom jak vynikající je Carlyle v roli Rushe už se moc rozepisovat nechci, ale od nováčka Davida Bluea jsem opravdu nečekal nic moc a jeho Eli se přesto stal jedním z mých nejoblíbenějších týpků na lodi. Younga hodně vylepšuje konflikt právě s Rushem a z Greera se stává bouchač ultimátního kalibru, který si u nás doma buduje slušnou fandovskou základnu. Scott a Chloe a vlastně ostatní hlavní lidi jsou spíše zklamáním. Mají sice své světlé chvilky, ale jsou tam většinou vážně jen dopočtu. Hostující členové SG-1 potěší stejně jako sem tam se objevující Lou Diamond Phillips. Příběhy jsou zatím více méně konstatní vyčuhují snad jen vynikající epizoda Time a moc pěkné finále poloviny sezóny vrcholící dílem Space. SGU má potenciál a doufám, že ho tvůrci v druhé sézóně využijí naplno a nebudou místy jen přešlapovat. Druhá řada: Nevím jestli mám nadávat nebo brečet. Universe ve druhé sezóně naplnila potenciál, který jsem v ní viděl a stala se jednou z nejkvalitnějších a nejkonzistetnějších HVĚZDNÝCH BRAN vůbec. Odhalení mise Destiny bylo něco co tvůrci měli udělat už v první řadě. Byla to chyba, která se ukázala býti osudnou. Od toho momentu totiž bráně nešlo vytknout téměř nic. To tam bylo přešlapování na místě a poznávání charakterů. Dostávali jsme temnou drsnou sci-fi s výbornými hereckými výkony. Bobby Carlyle jako Rush vévodí, ale Young a Eli (dokonce i zbytečná Chloe válí) se mu i místy vyrovnávají. V posledním díle jsem byl díky těm třem hodně na měko a je to mimochodem vynikající závěr, když nevíte jestli vám obnoví seriál nebo ne (šmejdi zatracení, rušit show zrovna když se rozjede). Tím že je konec takový jaký je se ale nabízí šance k návratu (co třeba za 3 roky?) a já rozhodně doufám. Protože tohle byla brána v kterou jsem doufal, když jsem začal vyrůstat a O'Neillovy vtípky začaly být málo. Brána ve které jsou emzáci co nevypadají jako lidi a jsou tu modré hvězdy, vygradované konfrontace na cizozemských plavidlech či planetách, které vypadají... jinak. Jestli jsem v první řadě vybíral s problémy epizody, které byly vynikající, tak teď bych je tam mohl zahrnout skoro všechny. A Goldsmithova hudba je geniální. No a co na závěr? Snad jen... nebude mi chybět jen Hvězdná brána, bude mi chybět Universe. Uvidíme se na druhé straně. (04.10.2009) (méně) (více)