Dědeček automobil

Velmi rozporuplný snímek - na jedné straně naprosto výborná atmosféra doby i sladké Francie a přepečlivá práce s mizanscénou a skvěle sestřižený úvod se smělými pokusy technické revoluce, na straně druhé dost slabá a chudá dějová linka, plytká romance jen s pár komickými momenty postavenými hlavně na nedorozumění dvou jazyků (originální je, že zde není žádný dabing ani titulky, ale funguje to) a skvělým Hlinomazem. Rámec z letiště film dosti stahuje do doby vzniku filmu a působí dost křečovitě. Přihlédnutím k době vzniku však přesto kvalitní výsledek. (08.04.2010)

Na Radokove pomery celkom slusne, v ktorom okrem ineho bolo stare auto vylozene z lietadla. Hodne stare auto, este zo zaciatku minuleho storocia. Film spomina aj dejiny motorizmu v Cesku, a motorkarske zavody z roku 1914. jeden z prvych filmov genialneho zyda Milosa Kopeckeho /Limonádovy Joe aneb Konska Opera, Bila Pani, Zrale Vino/. 56 % (25.05.2019)

Přesný popis motocyklových závodů ve francouzském Dourdanu v letech 1904 a 1905 a automobilových závodů v Gaillonu o něco později neposkytuje zdánlivě příliš mnoho příležitostí k rozehrání veseloherního a romantického snímku. A přece se to režiséru Alfredu Radokovi podařilo. Jakoby všichni ti nadšenci, kteří se tehdy motali kolem podivuhodných strojů, dali jim život nejen tím, že je uváděli do tehdy závratných rychlostí, ale i tím, že existenci ovladatelů spojili s existencí jejich, jakoby tu stroje a lidé a nadšení tvořilo dynamickou symbiózu, jež sama o sobě musí diváka zaujmout. Radok propojil svědectví o počátcích automobilismu i jemnou epickou nití, na kterou zdařile navlékl romantický příběh českého mechanika a půvabné francouzské dívky. Připojil k nim i významnou postavu závodníka hraběte Alexandra Kolowrata, který patřil k prvním průkopníkům automobilismu v Čechách. Velmi přesný je pak výběr hlavních hereckých interpretů. Zejména tehdy téměř neznámý třiadvacetiletý Luděk Munzar zde získal výjimečnou příležitost ztvárnit jednu ze svých nejvýraznějších a rozhodujících rolí. Na lyrické milovníky pak navazoval v několika dalších filmech, zejména ve Vávrově adaptaci Hrubínovy Srpnové neděle. Vedle plejády domácích legend divadla a filmu Lukavského, Hlinomaze, Kopeckého a Beneše zaujme ve větší míře francouzský komik Raymond Bussières, známý kromě jiného i ze dvou filmů René Claira a z populární funèsovské veselohry Křidýlko nebo stehýnko. DĚDEČEK je film o strojích a lidech, o počátcích našeho automobilismu, jak je ve své stejnojmenné knižní předloze zachytil Adolf Branald. Je to dokumentární svědectví o úspěších i prohrách několika českých nadšenců, z jejichž píle a vytrvalosti se později zrodily světově proslulé automobilové a motocyklové značky. Je to film, který nás podvědomě vrací do rozpustilých klukovských let. Ani se nechce věřit, že již více jak půl století. (06.01.2010)

Film s obrovským kouzlem, zvlášť, pokud jej člověk poprvé viděl někdy v deseti letech jako já ;o) Alfréd Radok zde osvědčil své režijní kvality mírou vrchovatou. Je ale také zjevné, že Radokova poeticky nadsazená a současně dosti úsečná režie rozhodně "není pro každého". Děj v žádném případě není doslovný a divák si musí mnohé domýšlet. Ve filmu se také velmi málo mluví, přičemž v něm zároveň zaznívají různé evropské jazyky, s titulky pouze u důležitých vět... Někomu může vadit, že víc než příběh historických strojů je to vlastně dosti romantický příběh dvou mladých zamilovaných lidí. Důraz na internacionálnost přitom zajímavě kontrastuje s tehdejší realitou "zadrátovaného" totalitního Československa. Totéž se ostatně týká i té bezstarostné atmosféry... Novodobé zarámování po více než šedesáti letech už tolik nevyznívá svou ostentativní moderností. Zajímavá přitom je určitá podobnost s mladším Zemanovým Baronem Prášilem. Ten je zarámován a vyprávěn vlastně velmi obdobně. Téměř se zdá, že zde musí být přímé ovlivnění... Celkový dojem: 80% Nenápadný filmový skvost. (29.07.2018)

Ten film je asi tak dobrej, jako tenhle komentář. A kdybych ho chtěl udělat stejně tak zábavnej, pokračoval bych v podobě několika set až tísic hesel dále v psaní tohoto zcela zbytečného a nadbytečného textu, který právě teď čtete. Anebo bych mohl udělat podobně zdlouhavý úvod, než bych se dostal k jádru věci, přičemž bych zjistil, že to jádro vlastně nemá co nabídnout...ale já si to odpustím. (09.11.2007)