Světová invaze

SVĚTOVÁ INVAZE je formálně neuvěřitelně precizní dílo, které by se dalo prodiskutovávat dlouhé hodiny a analyzovat na mnoha stranách, ale pokaždé by se skončilo u toho, že každá složka filmové formy slouží k podpoření ideologické roviny. Jinými slovy: ještě nikdy nebyla zesílená kontinuita užita tak dobře k něčemu tak odpornému, jako se to stalo v případě této extrémně pravičácké (neplést s extrémní pravicí) náborobé agitky. Paul Greengrass naposled použil shaky-cam, aby z liberální pozice poukázal na to, jak média vytvářejí určitý obraz skutečnosti, na čemž se svou měrou podílí i kinematografická díla se svou schopností skutečnost přepsat. Jonathan Liebesman naopak shaky-cam zvolil pro dosažení větší uvěřitelnosti, kdy se nepolemizuje s tím, nakolik jsou věci nám prezentované prostřednictvím různých mediálních kanálů pravdivé. Od sebereflexivnosti se zde posunujeme k sebepotvrzování, což stvrzují vojáky v televizi viděné a následně v akci verifikované záběry mimozemské invaze. Vyprávění se řídí videoherní logikou (rychlé shrnutí výchozí situace, v krátkých medailoncích představeny postavy s minimální možnou psychologií a snadnou rozlišitelností díky jejich typizaci, postup po misích vstříc většímu počtu nepřátel, zatímco se za akce seznamujeme s fungováním světa), což má vést k maximální možné imerzi. Nemáme si uvědomovat celospolečenský dopad něčeho podobného, jak nasvědčuje jednak patřičně blockbusterově epická a nad obrazem dominující hudba Briana Tylera, jednak žánrová uvědomělost, kdy postavy vedou dialogy odkazující k jiným kinematografickým dílům a hereckým osobnostem, sebeironicky se porušují klišé (viz výbuch helikoptéry). Zastírá se tím, že zatímco pozornost odvádí svým netradičním uchopením jisté prvky, jiné - sloužící propagandě - jsou umocněny, až by zelený baret John Wayne zrudnul závistí, když na místo jednoho dítěte je jich rovnou několik, aby mohly být rekrutovány do armády (atd. apod.). Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna, ale mám za to, že SVĚTOVÁ INVAZE se může zamlouvat jen třem typům lidí: 1.) zarytým republikánům, pro které jsou podobně historicko-politicky nemístné ZELENÉ BARETY Johna Waynea (u Liebesmana Vietnam nahradil Irák) pohádkou na dobrou noc; 2.) totálním ignorantům, kteří jsou necitliví vůči otázkám filmové formy a významů; 3.) jedincům s velice specifickým smyslem pro humor, kteří se dovedou podvratně bavit na úkor vložené ideologie, a přitom oceňovat vysoké estetické kvality (což o to, ŽID SÜSS je taky v mnoha ohledech z hlediska stylu pozoruhodný). Sorry, nespadám ani do jedné z výše zmíněných skupin. (29.03.2011)

Rôznych pohľadov na mimozemskú inváziu vzniklo nielen v posledných rokoch nespočet, ale zatiaľ čo väčšina z tých, ktoré sa snažia situáciu pojať trochu veľkolepejšie prinášajú skôr beznádejný pohľad na decimovanie ľudstva, ktoré sa zachráni na poslednú chvíľu, tak Svetová invázia na to šla inak a chcela ponúknuť skôr regulérnu vojnu proti silnejšiemu, ale predsa len stále poraziteľnému nepriateľovi, čo mi vyhovuje a síce to nevyšlo úplne ideálne, ale aj tak som s výsledkom celkom spokojný. Úvodné zoznamovanie s postavami ma s výnimkou hlavnej postavy vôbec nezaujímalo, ale film sa tým našťastie dlho nezdržiava a tak už po chvíli začnú náznaky, že sa deje niečo podivné až po prvý útok, čo ma bavilo zase dosť a keď už vojenská jednotka vstúpi do akcie, nie je to síce ideálne, ale už sa na to dobre pozerá. Určite ma mrzí, že sa film tejto invázii nevenuje o niečo rozsiahlejšie, ale je to prakticky čisto z pohľadu malej vojenskej jednotky, no nad to sa dá povzniesť, skôr ma mrzí, že ani toto tvorcom nevyšlo úplne ideálne. Plusom je, že film sa už stále venuje len tomu hlavnému, ale nanešťastie aj tých záporov je tu celkom dosť, časom to začne byť trochu stereotypné, často to pôsobí dosť hlúpo, nájde sa tu pár prakticky až otravných dialógových sekvencií a samozrejme práve v tých najnevhodnejších chvíľach a hlavne na stvárnení tejto mimozemskej invázie si mohli dať tvorcovia viac záležať, lebo je to až príliš nelogické. Hlavne to, že mimozemšťania po globálnej stránke dosahujú veľké úspechy a pritom v akcii sú možno až na ten prvý stret dosť neschopní. A tak to pôsobí dojmom, že keby mala vojenská jednotka lepšiu podporu, nemali by mimozemšťania najmenšiu šancu. Ale našťastie sa mi podarilo naladiť na tú správnu vlnu, preto mi tie zápory až tak moc nevadia, hlavne, že to má výborné tempo, keďže sa tu prakticky stále niečo deje, vyhovuje mi tento štýl militarizmu a väčšinu času si to udržuje slušnú úroveň zábavnosti. Ale chcelo by to lepšie postavy, Aaron Eckhart ako vojenský veliteľ ma bavil, má na to charizmu a plusom je aj Michelle Rodriguez, ale tým to končí, ostatní vojaci mi prišli prinajlepšom zameniteľní, alebo rovno nesympatickí. Po akčnej stránke musím určite pochváliť, že jej je tu plno, je ideálne rozložená po celom filme a technicky veľmi dobre zvládnutá, ale predsa len mohla byť trochu rozmanitejšia. Takto ma približne polovica akcie aj dosť bavila, napríklad taký hromadný prelet vrtuľníkov nad bojovou zónou, celé finále, akcia na moste alebo zničenie lietajúceho stroja, ale ten zvyšok je už skôr len pozerateľná, ale ničím výrazná výplň. A tak režijne a technicky tomu až na tie nefungujúce emocionálne scény v rámci možností nemám moc čo vytknúť a pochváliť musím aj slušnú hudbu. Takže v rámci tejto tématiky sa nájdu určite aj omnoho hodnotnejšie filmy, ale ani Svetová invázia nie je najhoršia, napriek mnohým záporom ponúka aj plno kladov a dokážem sa pri nej zabaviť aj opakovane. 72% (11.03.2011)

"Battle: Los Angeles" je zcela pomýlený multimediální projekt. Celovečerní snímek s tímto názvem nefunguje jako film, protože je koncipovaný jako videohra, a stejnojmenná videohra zase nefunguje jako hra, protože vyznívá spíš jako typicky odfláknutý merchandise komiks. Film působí jako maximálně frustrující nadstavba soudobého trendu videoherních blockbusterů typu "Call of Duty: Black Ops" či "Medal of Honor", které hráče zbavují role manipulátora a staví ho do pozice pasivního pozorovatele předskriptovaných scén. Ve "Světové invazi" takto jsme nuceni přihlížet videohernímu vyprávění, které směřuje přes narůstající počet nepřátel a stupňující se obtížnost protivníků až k závěrečnému boss fightu. Jednotlivé akční scén prokládají hloupoučké cutscény, které se snaží ustanovit osobnosti postav, ale zoufale při tom selhávají. Teoreticky podobný "Černý jestřáb sestřelen" fungoval díky tomu, že drama čerpal ze samotné centrální situace vyjádřené v názvu a postavy profiloval pouze do takové míry, aby byly od sebe základě odlišitelné. Naopak "Světová invaze" bere útok mimozemšťanů jako zástupnou věc pro titěrné a směšně schematické problémy jednotlivých postav. O to větší průšvih je, že když už k filmu vyšla videohra, nejen že je trapně krátká, ale především není vůbec spektakulární. Namísto bombasticky hyperrealistického vzhledu a intenzivní akce snímku dostali hráči vypelichaný vizuál s minimem detailů, zato se směšnou fyzikou postav a zákonitostmi zcela popírajícími fakta řečená ve filmu. Právě panákovitá stylizace spolu s doslovně komiksovými cutscénami hru usvědčuje, že původně místo ní měl vzniknout komiks. (21.06.2011)

Guilty pleasure. Streľba, betón, dym, streľba, kov, výbuchy, znovu streľba... a to isté stále dokola. Efektná „vojna strojov“ v zdemolovaných, zaprášených uliciach L.A., nie bayovsky elegantná a vzletná, ale realisticky špinavá. Dementné dialógy a hard-core pátos film nedegradujú, ale mu dodávajú punc nadhľadu a zábavnosti blízkej Starship Troopers. Zostáva otázkou, či úmyselne. Každopádne z Liebesmana sa vyklubáva slušný akčný režisér, a toto je film, o ktorom som sníval ako štrnásťročný po dopozeraní Terminátora 2. (10.03.2011)

Mam pocit, ze tento film ani nemal scenar. Rejza sa jedneho krasneho slnecneho dna v Hollywoode zobudil, nalial si salku kavy a povedal si: Natocim vojnovy film s mimousami, troskou patriotizmu, bez akejkolvek hlbsej interakcie medzi hlavnymi postavami, ktore stvarnia povacsine prijemni herci, bez deja a vlastne to bude kazdemu ukradnute, hlavne, ze par hrdinskych vojakov otrci za vlast kopytka. Vlozim tam zensku hrdinku, jeden vtipny moment a kopec strielaciek. Pri druhej kave zavolal hercom, za par tyzdnov ich zvolal na plac a povedal im: Zacnite strielat, zvysok budeme robit za pochodu. Kazdopadne film ma bavil, kupodivu to na mna zafungovalo, hoci takyto druh filmov ozaj nemam rada, ale pokial je natoceny aspon takto solidne, tak si ho s radostou pozriem. Takze: Retreat, hell! (28.05.2011)