Světová invaze

Tento film má tak nízké hodnocení ze dvou naprosto prostých důvodů. Lidé nedokážou respektovat skutečnost, že by vůbec kdy mohli existovat filmy, které mají za cíl jedno, pobavit. A to v největším možném měřítku, který si divák může užít skutečně jen v kině. Tak nádhernou filmovou hudbu jsem totiž dlouho neslyšel a na plátně by se podle mě perfektně vyjímala. Proč ale mluvím jen o hudbě. Ano, je pravda, že kamera se chvílemi dost třásla, ale pořád se to s ní dalo vcelku dobře uhrát. Hlava z toho nakonec tolik nebolela a to nejdůležitější divák skutečně viděl. Samozřejmě ale v rámci toho co by vidět měl a hlavně, co by si v kině měl užít. To je jedna z věcí, která mě totiž strašně mrzí a to fakt, že jsem film neviděl v kině. Na film takového typu bych si totiž musel koupit minimálně litrovej popkorn, litrovou kolu a doufat, že mi popkorn nerupne nadšením a z koly nevyrazí nadržeností bublinky. Ta akce totiž fakt byla něco. A spojení perfektní akce a naprosto dokonalé orchestrální hudby už kolikrát dokázalo, že tvoří perfektní filmy. Tady to lidi sundají jenom kvůli tomu, že to nemá bůhví jak dokonalý příběh, že kamera občas zahraje kankán na vaší obrazovce nebo že se ve filmu objeví víc patosu než nudlí v babiččině polévce. To je prostě skutečnost, kterou jsem ale v tomto ohledu naprosto v pohodě dokázal přejít. Pořád je to ale druhý problém, který tenhle film dost sráží a to je fakt, že nejenom, že lidé nedokážou na film nahlížet jako na popkornovou zábavu, oni si ho ještě k tomu všemu stáhnou z internetu, klidně i v debilní kvalitě a pak se ještě diví, proč je film nebaví. Tohle nikdy nepochopím. Světová invaze má přesně to, co správný popkornový akčňák do kina má mít. To všechno využívá na sto procent a já jsem s tím naprosto spokojený. Když už nic jiného, tak tohle se filmu povedlo na jedničku. (23.05.2011)

No, tak jsme to zase vyhráli. Aby ne, když naši zem (a asi taky naši Zem) chrání US Marine Corps. Kdyby se mimozešťani bejvali trochu seznámili s filmovou produkcí strýčka mariňáka, věděli by, že začínat si něco s nejlepší khaki barvou je krajně hloupej nápad, odvolali by svůj zelenomodrožlutej úsvit, nabrali sluneční vítr do plachet a byli v sousední galaxii než bys řekl Semper Fidelis. Přitom by nemuselo být tak zle. Vždycky jsem si říkal, že bych rád viděl film, kde by nebyla klasicky celá invaze od příchodu vesmírného šmejdu až po triumfální vítězství lidské rasy, ale jen výsek, třeba jako když se točí film o jedné bitvě z 2. světové. Battle: Los Angeles ale přes svůj název je pořád jen klasickým invazním filmem, jen s tím rozdílem, že hrdinou tu není zneuznaný vědec Jeff Goldblum nebo jiný prašivý civil, ale ke všemu odhodlaná, neumdlévající, neustupující a nasnídaná četa mariňáků. I tak by se to dalo zvládnout na slušné úrovni. Hlavní problém je ovšem v tom, že je film natočen ne moc dobrým režisérem podle ne moc dobrého scénáře a s ne moc dobrou kamerou, jen to celé jistí schopná armáda filmových techniků, která pomáhá kamuflovat veškeré nedostatky, logické díry a hloupé repliky. Od neexistující taktiky cizáků v boji přes neschopnost zachytit akční scény alespoň trochu přehledně (škoda vší té promarněné technické práce) po repliky typu "jsi můj malý mariňák". Krom toho jsem tam nějak postrádal tu drtivou sílu cizáků, kteří přece měli převálcovat všechny ostatní jednotky, letectvo i pozemní základny (načež si pak nejsou schopní poradit s naší partou hic, kteří zvrátí zápas ve prospěch domácího týmu). Navíc je tu častá chyba podobnejch filmů - zatímco na začátku jsou emzáci takřka nezničitelní, na konci padají jako hrušky (není btw srdce spíš nalevo?). Když nejsou tvůrci schopni do filmu vsunout atmosféru a napětí vlastními silami, pomáhají si kopírováním toho, co fungovalo jinde (Distrikt 9, Zelená zóna, Vetřelci). Bohužel tím jen zdůrazňují zaostávání za schopnějšími kolegy. Ve výsledku je Světová invaze (i když ten svět zřejmě končí u Santa Monicy) jen docela nudné béčko s nezvykle vysokým rozpočtem. (10.03.2011)

Před několika měsíci jsem si po zhlédnutí filmu Skyline říkal, že bych musel mít hodně pocuchané filmové vnímání, aby se mě film bratrů Strausů líbil a obával jsem se, že filmový bratříček Battle: Los Angeles půjde kvalitou podobně do kytek. Omyl, scénář má možná dvě stránky, ale po technické a zvukové stránce je to velice kvalitní řemeslo. Žádné zdržování, po několika minutách se jde do akce a ta trvá až do závěrečných titulků (i když závěrem to bylo roztahanější). Hudba, fucking heroes marines, Eckhart, Rodriquez a vizuální efekty jsou velkým plus u tohoto filmu, zbytek buď přežijete, nebo tím film odstřelíte... Podobné Guilty Pleasure jak před rokem Emmerichův 2012, mé hodnocení 3 hvězdičky… pod recenzí co napsal MrHlad na moviezone bych se podepsal "Pokud půjdete někam, kde mají malé plátno, neužijete si film nejspíš ani z poloviny. A piráti, co se rozhodnou ušetřit za lístek a koukat na monitor, utřou úplně. Ti si to však zaslouží." (13.03.2011)

Přišlo mi to jako takovej mix Dne nezávislosti (útok mimozemšťanů) a District 9 (celej ten styl točení, akce i velice dobře vypadající triky), což mě celkem potěšilo, i když ruční kamera, která všechno zabírala dost zblízka a někdy chaoticky, nebyla vždy nejšťastnější, ale celkově je to správná vojenská řežba s emzákama, kde se demoluje a střílí jak kdyby hlavní postava nebyl obvykle ne zrovna moc akční Eckhart, ale sám Arnold Schwzenegger z Komanda, nicméně celýmu filmu podle mě trošku chybí nějaká jiskra, která by to nadzvedla, ale i tak, po tom, co tomu v úvodu zdejší uživatelé nepěkně nařezali, to dopadlo dobře. (03.04.2011)

Hrozně je mi Liebesmana líto. Ať už tempo filmu šlape sebelépe, akce je kulervoucí a herecká esa na place ze sebe ždímají emoce na maximum, tak s ním každou chvíli brutálně vymrdá scénárista. Jedna věc je vlastenecký popkorn (Indepence Day), druhá militaristická šaráda s účelem získat nové rekruty. (10.03.2011)