Cesta řeky k moři

Příběh  Martina Edena  je příběhem amerického plebejského rozervance,  který se nedokáže vejít do té společnosti svobodných lidí, která se od té dnešní ne příliš liší. Často hnilobný rozkvět odhaluje alternativní žití ve dvou či třech mravnostech a společenských rolích. Gumová zásadovost s lehce džunglovým podtextem skrývá nálady fin de siecle tehdejší i dnešní doby. A přibližuje konstitutivní éru Československé a České televize s jejím bohatým autorským, dramaturgickým, režijním i hereckým zázemím. Díváme se do tváře generace gigantů české Thálie a žasneme nad její nadčasovostí. (27.03.2022)

Všechny negativa TV inscenece (papundeklová výprava, nedokonale kašírované rvačky) překonají herecké výkony. R. Brzobohatý je opravdu vhodný typ pro londonovské druhé já. Vypadá více londonovsky než London sám. A rozhovor s básníkem v podání R. Lukavského (zde v masce, že by mohl hrát Abrahama Lincolna) je vrcholem této inscenace. To je nadčasové. Oceňuji též, že se tvůrci dosti drželi předlohy. (17.11.2017)

Velice umně natočený film dle románu Jacka Londona vypráví příběh muže, který ztrácí svou víru v psaní ve chvíli, kdy se mu konečně dostává slávy. Zjištění, že to co mu dříve bylo odepřeno, je mu nyní dopřáno plnými doušky, utápí své trable v alkoholu a odmítá vše, co pro něj dosud mělo cenu života. Výborné herecké obsazení v režii Ludvíka Ráže přináší dvě hodiny parádní podívané. (05.05.2017)

Je těžké být jiný. Je to těžké v každé době a málokdo to ustojí. Všichni chceme být součástí něčeho velikého a býváme pak zklamáni, že právě ona vysmívaná odlišnost z nás dělá podvědomé outsidery. Londonův román je nejen velkolepým příběhem o lidské touze, o nezlomné cestě za vytyčeným cílem, ale také sžíravou kritikou nabubřelé, povrchní maloměštácké společnosti, obdivuhodně vyspělou a ucelenou psychologickou studií, ovlivněnou evolucionismem a myšlenkami britského filozofa a sociologa Herberta Spencera. Televizní inscenace pod zkušeným režijním vedením Ludvíka Ráži prozrazuje, v jakých technických a uměleckých mantinelech vznikala dnes už špičková díla a je až téměř s podivem, jak nadčasovými se tyto archivní relikty vlastně zdají, také zásluhou plejády vynikajících hereckých osobností, od Brzobohatého, Lukavského, Vášové, Bohdanové, Bohdalové, až po nezapomenutelnou Danu Medřickou. Přestože závěr zůstává vrcholnou transkripcí nezhojitelné skepse, je v něm cosi spasitelského, snad díky hlubokému pochopení pro ty malé, zoufalé lidské bytosti a nadhledu, který zanechává v duši spíše pocit smíření nežli zášť k nesmyslnému žití. (29.10.2017)

Báseň která zazní ve filmu a učarovala Martin Edenovi je od anglického básníka Algernon Charlese Swinburna jmenuje se The Garden of Proserpine.Jeho poezie nebyla nikdy přeložena do češtiny. Z příliš velké lásky k životu, Z naděje a strachu, Děkujeme krátkým díkem tomu či onomu Bohu Že žádný život není na věky Že mrtví nevstane nikdy I ta nejznavenější řeka vede v bezpečí moře (28.03.2013)