Zahrada

Měl jsem za to, že poetické filmy zrovna nejsou to, co by obdivoval, ale v tomhle slovenské provedení s výborným Luknárem a Labudo mě to bavilo. A ano, i proto, že se zde Jana Švandová ukáže skutečně v celé kráse. Ale přesto jsou mnohem zajímavější scény v samotné zahradě, kde se dějí krásně zvláštní věci. (10.10.2017)

Nádherný film o návratu a očišťování, o možnostech dialogu člověka a přírody, zasazený do osamělé podletní zahrady, která je ve svém skrytu pozemským Edenem a která se stává díky své poloze na cestách světců a filosofů také obrazem světa. Martin Šulík v příběhu o muži, který poprvé vstoupil do krajiny svého dětství až ve svém zralém věku, prokázal neobyčejný cit pro symbolickou imaginaci a pro poctivost obrazu: každý záběr je vtahující a maximálně sdělný. Snímek, k němuž se lze stále vracet. (10.03.2008)

´Záhradu´ som viděla, keď bola nová. Zdala sa mi silná, poetická, tajomná, fantastická. Teraz, po rokoch a pozhliadnutí mnohých iných filmov, som sa na ňu pozrela znovu. Je stále poetická, ale občas šustí papierom. Páči sa mi jej rámec, příbeh o objavovaní záhrady, domu, seba, druhých. Niektoré scény majú nádych Felliniho a Jakubiskovho štýlu, ale nedokážu sa tak odviazať. Podivní návštevníci by mohli prebrať viacej z osobitostí svojich hereckých predstaviteľov a to by im dodalo šťavu. Všetko sú to svojskí herci a mali by sa viacej odlíšiť. Inak celý film tiahne trojica Jakub (Roman Luknár), Helena (Zuzana Šulajová) a Jakubov otec (Marián Labuda) a našťastie im to ide dobre. (30.06.2015)

Záhrada byla úžasná a to jsem ji poprvé viděl v devadesátkách, kdy jsem byl ještě mlaďoch téměř bez zkušeností. 1995 to byly nejlepší roky na střední tam na jihu s mojí bandou. Daleko byla ještě krize středního věku, otázky proč tu vlastně jsme, daleko byly ještě ztráty prvních blízkých i postupné s tím spjaté a o to rychlejší proniknutí do uhoněného a ustaraného světa dospělých. Viděna po letech, je Záhrada stále kouzelná jako tenkrát, navíc ovoněna tou dobou kdy byla točena. Jestli šedesátky než sem přijeli v plechových maringotkách bubáci RuSSáci (promiň Karle Kryle, ale oni jsou fakt odporní bubáci) byly neljepšími časy na níž vzpomínají naši otcové, pak pro nás to bezpochyby byly devadesátky. Dávám za čtyři jablíčka. * * * * (31.12.2022)

Ten film je divný, ale tak nějak to u poetických filmů bývá. Tenhleten je však divný v dobrém slova smyslu. Já nevím čím to může být, ale mně se film místy i docela líbil. Ať už si film přeberete jakkoliv, tak žádné silné poselství nezastává, ani žádnou myšlenku nepředává. Prostě si jen tak v poklidu plyne a plyne a plyne. A vy se na to chvílemi nemůžete vynadívat a chvílemi zase ne. Ale možná je film i naprostý propadák a já i mnoho dalších uživatelů bylo uneseno pouze půvabem hlavní herečky, protože nebývá úplným pravidlem, že se v našich líbezných končinách půvabné herečky vykskytují vždy a všude. No, ta levitace na konci mě urazila. Takže * *. P. S. Mile mě překvapil Roman Luknár. (27.10.2011)