Režie:
Martin ŠulíkKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Vladimír GodárHrají:
Marián Labuda st., Roman Luknár, Zuzana Šulajová, Jana Švandová, Katarína Hrobárová-Vrzalová, Dušan Trančík, Ján Melkovič, Stanislav Štepka (více)Obsahy(1)
Křehká komedie o tajuplném životě v zahradě. Film oceněný šesti Českými lvy, na Prix Italia a na MFF Karlovy Vary. Poetická komedie, která v roce 1995 získala šest Českých lvů a stala se filmovou událostí roku, vypráví příběh třicátníka Jakuba, kterého zachycuje v momentě, kdy se na něj řítí jeden problém za druhým. Neumí vyřešit svůj vztah s vdanou Terezou, práce ho neuspokojuje, nerozumí si s otcem, s nímž žije ve společném bytě. Rozhodne se změnit svůj život a odchází na pár dní do dědečkova opuštěného domu na venkově. Netuší, že jeho pobyt na tajuplném místě se po setkání se záhadnou dívkou prodlouží... Film vyniká obrazovou malebností, jeho režisérem byl Martin Šulík a představitelem hlavní role Roman Luknár (momentálně hraje v seriálu ČT Neviditelní). Marián Labuda v roli otce byl za herecký výkon ve vedlejší roli oceněn Českým lvem. (Česká televize)
(více)Recenze (183)
Ten film je divný, ale tak nějak to u poetických filmů bývá. Tenhleten je však divný v dobrém slova smyslu. Já nevím čím to může být, ale mně se film místy i docela líbil. Ať už si film přeberete jakkoliv, tak žádné silné poselství nezastává, ani žádnou myšlenku nepředává. Prostě si jen tak v poklidu plyne a plyne a plyne. A vy se na to chvílemi nemůžete vynadívat a chvílemi zase ne. Ale možná je film i naprostý propadák a já i mnoho dalších uživatelů bylo uneseno pouze půvabem hlavní herečky, protože nebývá úplným pravidlem, že se v našich líbezných končinách půvabné herečky vykskytují vždy a všude. No, ta levitace na konci mě urazila. Takže * *. P. S. Mile mě překvapil Roman Luknár. ()
Nevím, je ten film tak dobrý, nebo je to balnibarbská past? Opravdu mi při prvním sledování tohoto filmu (a slupl jsem ho jako malinu) vytanul na mysli úvodní Lemuelův monolog z Případu pro začínajícího kata: „Ta krajina, ta přívětivá krajina, Vám bude cosi připomínat. Vzpomenete si na studánku a vykročíte v naději, že možná potkáte bosou dívku, jejíž křestní jméno Vám navždy utkvělo v paměti.“ Prostě, ten příběh o nalezení Nového Ráje, o zmoudření, nalezení prostoty a lásky, a k tomu na venkově, skrz odhození starého života a odchod z Nového Babylonu (zkaženého světa městské civilizace) je tak luzný a archetypální, až je podezřelý. Není to intelektuální kýč? ()
Asi za nejpříhodnější bych považoval načnout své povídání citací z časopisu Cinema (číslo 9/96). "Zahrada je dobré místo, když potřebujete něco udělat se svým životem, plným zásadních i nepostižitelných problémů, které splývají tak jako stíny košatých jabloní v dozrávajícím sadu. Je v ní laskavost odpoledního slunce i palčivost vosích hnízd a nových příslibů, vzešlých z tlejícího vlhka a chladnoucího podzimního popela." __ Zhruba takový pocit mám z filmu také, přičemž toto konkrétní dílo je praktickým dokladem, že důležitou věcí při jakékoli projekci je něco, co většina recenzentů ani nezpozoruje – vhodné vnitřní rozpoložení. Když jsem Záhradu viděl poprvé, měl jsem v hlavě „plno“ a na duši nepříjemný pocit. A za tohoto stavu jsem se v postupně zobrazovaných situacích snažil hledat nějaký smysl či skrytý význam. Výsledek? Filmový zážitek veskrze průměrný. V dalších dnech se mi však film rozkládal v hlavě a došlo mi, že to, co nabízí, má mnoho společného s mojí subjektivní realitou. A vydal jsem do tohoto fikčního světa znovu. Kdybych měl popsat celkovou atmosféru Záhrady, napadají mě přívlastky jako „inspirativní“ (co se například vztahu k přírodě týče) či „uklidňující“ (veškerá působnost Heleny, od jejího vstupu na scénu až po éterický konec). __ Zdejší fikční svět filmu, konkrétně zmíněný prostor zahrady, okolo které se vše točí, je jakýmsi ideálním stavem, který by chtěl žít asi každý. Zároveň se ale domnívám, že snímek se velmi trefně opírá do nejčastějších psychologických problémů, které naopak mají své místo v každé době, a tak i když je snímek přes dvacet let starý, jde z něho pocit, jako kdyby vyprávěl o tom, co se stalo minulý týden. Vnímám to takto osobně i z toho důvodu, jelikož jsem měl tu možnost hledat a také i poznat, že takovou Zahradu lze najít doopravdy, a že to kupříkladu může být „jenom“ obyčejná zahrada. (Zkrácená verze textu, psaného roku 2014 pro studijní účely.) 80% ()
Když jsem viděl ty scény jako zakuklení se do deky mezi jablíčky (nojo, mám rád jabka) nebo produkci španělských rytmů v nechápající restauraci tak jsem si říkál že je stejně škoda, že už v česku a slovensku poetické filmy snad ani moc nevznikají. Nemyslím ani tak ten námět o vypadnutí z civilace, ten už snad ani dneska není originiální a osobně nejsem žádný zelený fanatik. Ale ten námět o zahradě a pocitu komfortní zóny je krasný a univerzální. A to mi na oplátku ta slovenská stylizace (a la Jakubisko) tak úplně nesedí a působí na mě trochu externě. Ale hlavně díky vybraným momentům z tého mozaiky ledasčeho a pěknému námětu i čtvrtá hvězda. ()
Možná jsem ve filmu hledal alegorie, které tam nejsou a nebo jsem je nepochopil. Je to krásné, poetické, Zuzanka ve ve svých osmnácti letech působí naprosto nezkaženě a je zřejmý, že to je a bude krásná ženská. Příjemně se na to koukalo, vnímalo, přemýšlelo se u toho nad mnohým, ale nenašel jsem ve filmu nějakou větší hloubku, ale třeba to bylo tím, že při jednotlivých kapitolách se moje myšlenky toulaly od pangejtu k pangejtu. Viděno v rámci projektu Challenge tour jako film číslo 26. ()
Galerie (6)
Photo © MagicBox
Zajímavosti (13)
- Pes, ktorý hrýzol Jakuba (Roman Luknár), sa volal Egon a v prvom filme, ktorý Luknár nakrúcal v Španielsku, ho hrýzol takisto pes a zhodou okolnosti to bol Egonov "potomok". (Raccoon.city)
- Jakubova mačka sa volá Baruch. Pravdepodobne ide o odkaz na Barucha Spinozu, stredovekého filozofa, ktorý sa preslávil svojím panteizmom - Boh čiže príroda. (megajalec)
- Na filme spolupracovala francúzska spoločnosť ARTCAM International Paris a v poslednej fáze výroby filmu pristúpila aj Česká televízia. (Raccoon.city)
Reklama