Expendables: Postradatelní

Sly Stallone plní na stará kolena přání všech fanoušků osmdesátek a po Rockym a Rambovi přináší poslední dárek – týmovku snů. No, snů, upřímně, všichni bychom rádi viděli v hlavních rolích trojlístek z kostela. Ale doba se změnila a musíme brát to, co se nabízí. A v rámci možností Sly volil dobře. Statham připomíná neurotickou frenetičnost Cranku, Li si pohodově vychutnává lehce komicky posunutou postavičku „půl chlapa“, Lundgren po letech není k smíchu, Crews baví tím svým lehce vyšinutým stylem mluvení a nejméně výrazný článek Couture alespoň stojí za pár dalších hlášek. A Sly je prostě Sly (na svůj věk vypadá neuvěřitelně cool), typický hrdina, který si drží morální kodex i v záplavě očividné digitální krve (tady Postradatelní oproti poslednímu Rambovi nejvíce ztrácí). Příběh není překvapivě až taková tupost, jak by se čekalo (možná je to i škoda). I tak je ale jisté, že ten film vznikl pouze proto, aby si jedna generace mohla nostalgicky v kině zavzpomínat. Pro někoho málo, pro mě potencionální srdcovka. P.S. Scéna v kostele je maximálně využitá – kultovní status zaručen. (18.08.2010)

POSTRADATELNÍ jsou přijímáni jako nostalgická osmdesátková akční řežba, ale přes všechno to fanboyovské nadšení bez schopnosti kritického myšlení se opomíná na to, že takhle ty filmy nikdy nevypadaly._____ Přímočarost vyprávění a ideologickou jednoznačnost snímek nahrazuje nezvyklými odklady, solitérního hrdinu týmem a znejasňováním dichotomie dobrý-zlý přítomností agenta, i když si zachovává charakteristické prvky v podobě ženské postavy jako katalyzátorky akce a určitého homoerotismu (zde uvědomělého)._____ V případě stylu se na místo převažujících amerických plánů v 3-5 sekundových statických záběrech setkáváme s pokusem o greengrassovskou kinetiku v nepřehledných akčních sekvencích, které mají délku záběru kolem dvou sekund a které upřednostňují polocelky s leoneovsky nezvyklými prostřihy na detail. (Nepřidává ani to, že většina akce se odehrává v noci či potemnělých prostorách, úvodní noktovizorové vidění je spíše moderně videoherní než predátorovsky neotesané.) Způsob záběrování, průměrná délka záběru i kompozice se sice přizpůsobují způsobu boje postav v kontaktních střetech, ale jinak jde spíše o důkaz atrofovanosti určité podoby dobového žánrového filmu, kdy se na místo pohybu a s ním spojené dynamiky dočkáme stání a střílení, popř. sezení při jízdě a střílení, které vždy končí atrakcí podpořenou nedobovými digitálními triky, u nichž si nejsem jist, nakolik jde o záměr (což v případě takových PREDÁTORŮ se sebereferenční scénou výbuchu, odkazující na osmdesátky i logo studia, napsat nejde). _____ Problematická je i ona časová a prostorová neurčenost, která by sice odpovídala odkazovanému, ale je přitom narušována narážkami na současné dění v podobě pirátských-pašeráckých lodí, waterboardingu ad. V takových scénách se odkryje nepatřičnost celého projektu, jehož podoba by našla své místo v reaganovských fantasy, ale ne v obamovských časech hyperinteligentních akcích. (Ovšem po vlně sedmdesátek je letos v kurzu křísit osmdesátky.) Jediná sebeironická scéna v kostele, ve které se otevřeně na něco konkrétního odkazuje, tak může vyvolat patřičnou dávku nostalgie, ale zbytek tomu svou formou neodpovídá._____ Přestože výše zmíněné se může zdát jako kritika, není tomu tak, protože mám za to, že tahle podívaná neměla být osmdesátková, i když je tak přijímána, nýbrž o remíze mezi tehdejší a současnou podobou žánrového akčního filmu, vyjádřené schématem buddy movie (Stallone, Statham) a korunované odpravením záporáka. POSTRADATELNÍ tak spíše dokazují, že budou chybět přerostlým puberťákům, kteří ne a ne vyrůst, než že by se zařadili mezi opravdové chlapské filmy, které jsou oslavou mužské pospolitosti a kamarádství, jako se to stalo Peckinpahově DIVOKÉ BANDĚ či Aldrichově TUCTU ŠPINAVCŮ, na něž lze nalézt v POSTRADATELNÝCH odkazy. PS: Co se skutečně skrývá pod 80´s: http://pics.kuvaton.com/kuvei/the_expendables.jpg . (21.08.2010)

Sláj ještě do penze nechce! Pod heslem "Dokud udržím moč, musím i mašinkvér" exhumuje staré filmové hrdiny a dokonce i některé herecké mrtvoly. A daří se mu to tak sqěle, že se snad každý, kdo vyrůstal v osmdesátých letech, u toho musí prstit jako šestnáctka u Tvajlajtu! Jsem netrpělivý, čím nás ten penzista zabiják oblaží v následujících letech. Možností se nabízí celá řada. Například pokračování dobrodružství stoletého, impotetntního horského vůdce (Dickhanger), popřípadě další eskapády nemrtelného páčidla (Over the Hrob), v neposlední řadě návrat vraždících důchodců (Nájemní starci), noir gangsterský thriller z nemocnice pro přestárlé (Cévkujte Cartera), autobiografická komedie o radostech stárnutí (Stůj, nebo dědeček zcepení), adrenalinová apokalyptická Sci-Fi o epidemii bércových chorob (Soudce Vředd) či snad akční erotické trampoty dvojice obstarožních drsoňů (Tanga a Plesh). Ať si kdo chce co chce říká, čemukoliv z toho napálím za pět a ani nemrknu! (24.08.2010)

„Prihraj džob tuná môjmu kamošovi, rád sa hrá v džungli.“ Film, na ktorý som sa v tom roku tešil asi najviac (okrem Predátorov), nakoniec nedopadol až tak dobre, ako som chcel. Pre mňa a mne podobných (fanúšikov narodených v 80. rokoch, ktorí všetky tie akčné veci sledovali v kine, na videu a o polnoci na Nove a na stenách mali plagáty Van Dammea a Terminátora) je to povinná jazda za 4*. Ale vidno, že ešte ani počas natáčania (!) Stallone tak úplne nevedel, pre akú cieľovú skupinu bude film určený. Vo filme sa preto absurdne bije milé (ale nevtipné, hoci by zjavne byť vtipné chcelo) vzájomné doberanie sa jednotlivých členov tímu s prekvapivo brutálnymi akčnými scénami, ktoré ako keby vypadli z Ramba 4. Je tam viacero ďalších čudných rozhodnutí (akčná legenda Jet Li viac strieľa, než má kontaktných fyzických súbojov) a hlášky sú skôr silené, než prirodzeným spôsobom rozkošné („Čo má za problém?“ – „Chcel by byť prezidentom.“). Na päsť do oka je aj scenár plný klišé, ale tvárme sa, že ide o poctu akčnaikom z 80. a začiatku 90. rokov. Otázny je kasting, kde je síce jednom bombastické žánrové meno vedľa druhého, ale napr. takí Crews a Couture sú napriek ich snahe len do počtu, medzi Stalloneom a Stathamom je chémia skôr na papieri, než pred kamerou, s Dolphom Lundgrenom je v priebehu snímky narábané veľmi zvláštnym spôsobom (uvidíte) a tak je široko ďaleko najlepší Mickey Rourke, ktorý sa bohužiaľ z nasledujúcich dielov vytratil a nielen tím, ale i séria kvôli tomu prišla o dušu. Každopádne je to pre akčného fanúšika splnený sen, asi ako Avengers pre komiksového. Akcie je veľa a hoci jej chýbajú pamätné okamihy, je mohutná a na filme je vidieť slušný rozpočet. Výprava je v pohode (viac sa mi páčilo New Orleans, než kvázi exotický ostrov, na ktorom prebieha najviac akcie), odsýpa to, je to svižné, má to viacero zaujímavých nápadov a scéna v kostole, no, čo dodať. Hihňáte sa ako školáčky na prestávke, chechtáte sa ako korytnačky, lúskate si prstami, dupkáte nohou a hovoríte si, že Stallone to dal. Každopádne, konkurenčná tohoročná tímovka A-Team ma dostala oveľa viac. (15.10.2010)

Stallone, Lundgren a pak dlouho nic. I přes všechnu tu snahu sidekicků být na sílu cool a dávat jednu vycizelovanou hlášku za druhou, chvílemi totálně hovadskou kameru a několik scén, u nichž byste se nejraději propadli i za samotné tvůrce (slzy Mickeyho Rourka, hlášky a výjezd na hřiště Jasona Stathama), si u toho člověk může říct, že se bez výčitek baví. I když si tuhle dobu pamatuje jen z VHS. (19.08.2010)