Promiňte, omyl

Rozhodně nemůžu říct: "Sorry, Wrong Movie", protože takhle dobrej film noir jsem už dlouho neviděl. Strahující, napínavé a dramatické od začátku až do konce. Lancastera sice moc nemusím, ale naštěstí se tam zas až tolik neobjevoval a všechno to spočívalo na perfektním hereckém výkonu Barbary Stanwyck a skvěle napsaném příběhu. (02.10.2010)

- menší spoilerování - Sorry, Wrong Number je film zajímavý na mnoha úrovních. Předně asi zaujme prací kamery. Ta působí od samého počátku živelným dojmem, ať už se jedná o různé pojezdy, nápaditou vnitrozáběrovou montáž či odvážné střídání velikostí záběrů. Právě na svou dobu trochu netypické využití poměrně blízkých detailů tváře dělá ze závěrečné čtvrthodiny opravdu hutnou přehlídku výstavby napětí, za kterou by se rozhodně nestyděl ani sám Hitch. Výbornému finále ale předchází zhruba hodinu a čtvrt dlouhá cesta, během které divák jednak spolu s hlavní (ne)hrdinkou odkrývá zamotaný spletenec spiknutí, ale také postupně přehodnocuje náhled na hlavní ženskou i mužskou postavu. Divák nejprve poznává Leonu, ženu s hendikepem, která vyslechla cizí hovor o vraždě, zatímco její muž nepřišel domů z práce. Divák s ní tak od samého počátku logicky sympatizuje a bere ji jako zranitelnou postavu. Minimálně můj osobní náhled se však postupně změnil, když vedlejší postavy příběhu postupně odhalovali úryvky z jejich společné minulosti. Podobným způsobem pak fungovalo i následné odkrývání samotného zločinu, který mění divákův náhled na Henryho. Tak jako například Občan Kane a mnoho dalších známých i neznámých děl kinematografie pracuje s principem nespolehlivého vypravěče, tak Sorry, Wrong Number využívá k vyprávění příběhu přesný opak. Každá z postav příběhu zcela nerealisticky doplňuje střípky dějové mozaiky pravdivou výpovědí a divák tak vlastně sleduje objektivní náhled na skutečnost, ačkoliv je mu (a i Leoně) podávána od účastníků děje, kteří by jistě na věc mohli nahlížet značně upravenou a subjektivní formou. Ač se tenhle postup může jevit jako pouhá scenáristická berlička, filmu to pomáhá na dynamice a diváka tak nezačne nudit. Finále pak celý zážitek povyšuje na opravdu krev tuhnoucí podívanou s několika luxusními momenty. 8/10 (20.08.2018)

Napětím vyšroubovaná atmosféra na maximum, nádherně hrající Barbara Stanwyck, jako bezmocná žena uvězněná v bytě i ve svém nemocném těle, kterou divák nejdřív lituje, pak ji nesnáší, ale jak začíná být čím dál vyděšenější, tak jí opět drží palce. A konec se vydařil na výbornou. Kamera je rázná a dramatická, mnohé vysvětluje obrazem, když třeba přejede luxusní místnosti v domě hrdinčina otce, na kterých visí vycpaná zvířata a mnoho portrétů jeho dcery, a je rázem jasno, že je to akční, sebevědomý muž, pro kterého jeho už dospělá a vdaná dcera vždycky zůstane ochraňovanou malou holčičkou. ____ Jen mám připomínky k některým nejasnostem, například, jak hrdinka mohla na stole svého muže najít papírek s telefonními čísly, na které pak volala - ten by mohl ležet maximálně v jeho kancelář, ale ne u něj doma v ložnici. Těžko taky věřit, že by u milionářské dědičky žádný z lékařů po celou dobu jejího dospívání nedhalil pravou podstatu její nemoci. ___ Zajímavé také jako pohled na soužití manželů koncem 40. let, když muž vůbec nezaváhá zavolat ženu uspávající syna, aby mu podala pivo z lednice a pak ji klidně nechá v noci pro to pivo dojít, když mu řekne, že už žádné nemají. Dost hrozné. Stejně, jakože doktor probírá zcela v klidu psychický stav manželky s jejím mužem, ale jí se o tom ani nezmíní. /6. 5. 15./ (06.05.2015)

Nepoznám rozhlasovú hru, pred mnohými rokmi som videl Promiňte, omyl! s Jiřinou Šejbalovou, a teraz som sa dostal k Litvakovmu filmu. A bohužiaľ mám z neho dojem, ako z nadstavovanej kaše. Ako keď niekto z filmu spraví seriál. Všetko funguje, Barbara Stanwyck hrá excelentne, flashbackmi sa dostali do filmu nové dejové línie, réžia, hudba aj kamera sú v poriadku. V poriadku však nie je to, že takáto téma má najlepší účinok, keď je zhustená do polhodinovej jednoaktovky. A to je dôvod, prečo nemôžem tomuto výbornému filmu dať plný počet hviezdičiek. (13.02.2018)

Na počátku byla rozhlasová hra. Trvala třicet minut a byla velice slavná. Třicet minut je však na celovečerní film poněkud málo, tak musela být znatelně roztažena (ačkoliv základ zůstává stejný). Napsat cokoliv o ději by znamenalo spoiler, takže řeknu jen toto: duel Barbary Stanwyckové a telefonu dokazuje, jaká to byla skvělá herečka. A finální pointa stojí za to...._____Po dalších třech (!) shlédnutích dodvávám pátou hvězdu a určitě si to sežeňte;oD (26.09.2006)