Dánská dívka

Výborně zahraný film na téma transsexuality, navíc s krásnou hudbou Alexandra Desplata. Eddie je neuvěřitelný herec - zatím jsem ho neviděla v roli, ve které by nepůsobil 100% důvěryhodně. Tohle se mu taky moc povedlo. Čišela z toho ta velká touha - touha po autentičnosti, touha po tom stát se tím, čím se cítíme být. ~(4,3★)~ (01.02.2016)

Musím uznať, Eddie Redmayne to zahral majstrštichovo, pričom Alicia Vikander mu dôstojne sekundovala. Na Redmaynov osobitý, "zasnený" herecký prejav si už začínam zvykať. Samozrejme, nie vždy sa to hodí, ale v tomto prípade mu postava Einara Wegenera zapasovala ako riť na šerbeľ, podobne ako postava zloducha Balema Abrasaxa v snímku Jupiter na vzostupe alebo postava Stephena Hawkinga v Teórii všetkého. To je ale na filme zároveň i najpozitívnejšia vec, pretože dramatická stránka a celkové emotívne vyjadrenie neboli tak silné akoby som čakal. Psychologický rozmer nešťastnej hlavnej postavy tu bol načrtnutý iba veľmi povrchne, aj keď bola postava fantasticky zahraná. Odporúčam si všímať i jemné detaily a mimické vyjadrovania sa herca, to klobúk dole. Napríklad to ako sa cudne zatvári, keď mu doktor povie, že je možná operácia a v čom spočíva. To sú jemné herecké nuansy, ktoré tento film tlačia do nadpriemeru. Skutočnému rozletu však bráni priemerný scenár spolu s priemernou dramatizáciou a emotívnou stránkou. 75/100 (23.02.2016)

Když jsem se dostatečně nasmál nad verbalovým komentem, otřel poprskaný monitor a popadl dech, můžu něco napsat i já. Je to hrůza. Představa, že každý z nás má v sobě někoho jiného, kdo jen čeká, aby převzal váš pracně budovaný život, a vy netušíte, co ho povolá ze záhrobí, brrr, hrůza. U Einara to byly punčošky a jeho démon měl kun...byl samička. Uff, znovu hrůza, co když ten můj je třeba pes? Začnu se drbat hnátou za uchem, chcát na rohy, kadit se zvednutým ocasem na trávník a žrát to, co tam nechali jiní, stejně postižení? Nebo, nedej bože, je můj démon volič TOP 09 a já budu muset fandit Slávii, číst Sračkenbergovy bláboly a ještě jim tleskat? Fuj, až mrazí (28.02.2016)

Pozici jasného favorita Hooper neustál. Po veskrze přístupné Králově řeči a všemi emocemi přetékajících Bídnících vypráví další příběh člověka, k jehož pochopení je zapotřebí vstřícný krok. Tentokrát ale naráží, protože ho vypráví až příliš polopaticky. Chybí mu lehkost a hlavně moment překvapení, protože každý dějový zvrat je vidět dlouho dopředu. Často to nevadí, protože Alicia hraje jako o život a Eddie (byť opět snad až příliš specifický a téměř rušivý) fascinuje každým gestem. Jako celek na mě ale tahle Dívka mluví jazykem, kterým mi nic nového nesdělí. (03.02.2016)

„Jsem tvoje žena, vím o tobě všechno,“ upozornila svého muže malířka Gerda Wegenerová. Nevěděla. Jednou svého manžela, rovněž umělce a školní lásku, požádala, aby jí pózoval namísto modelky, která nepřišla. Oblékl si punčochy a už v nich rád zůstával. Dán Einar Wegener byl prvním člověkem, jenž roku 1930 prodělal operaci změny pohlaví. Rok nato zemřel ve svých 48 letech, už jako Lili Elbe. Průkopníky proměny představuje oscarový Tom Hooper, který si získal akademiky sebejistou Královou řečí (ač pro mě neosobní) a následně pro změnu mě blízkými Bídníky, kteří dokonale rozdělili diváckou obec. Právě v jejich případě se sešel i s Eddiem Redmaynem, který exceloval v (podle mnohých přeceňované humanistické) Teorii všeho, kde transformuje své tělo k nerozeznání od skutečného předobrazu. Tady příjemně šokuje podruhé. Ač se to mnohým asi nebude líbit, Brit, jehož postava našla odvahu opravit to, v čem příroda chybovala, si zaslouží další velké uznání. Snad i ten Oscar je výrazně blízko. Ano, jeho výkon je trochu jednostranný a mimikou a gesty se opakující, ale i tak je to silná herecká jízda. Redmayne navrch představuje ideál ženy daného období – spíš chlapecká postava s malým poprsím. Střídání štěstí, statečnosti a bezradnosti v tváři stále zajímavější Alicie Vikander je stejně výtečné jako výkon jejího „muže“, navíc její průkopnický duch zůstává inspirací pro dnešní transgenderové hnutí. Vikander srší energií, mění polohy, kamera se jí ráda věnuje. Ve finále pro mě film dvou polovin: první zajímavá, druhá lehce se opakující, na místě přešlapující. Scénář je málo dramatický, Hooper měl vykřesat víc emocí. Sečteno, podtrženo: Herecky na čtyři hvězdy, ne vždy jistý kormidelník Hooper si zaslouží spíš jen tři. (03.01.2016)