Dánská dívka

Když jsem se dostatečně nasmál nad verbalovým komentem, otřel poprskaný monitor a popadl dech, můžu něco napsat i já. Je to hrůza. Představa, že každý z nás má v sobě někoho jiného, kdo jen čeká, aby převzal váš pracně budovaný život, a vy netušíte, co ho povolá ze záhrobí, brrr, hrůza. U Einara to byly punčošky a jeho démon měl kun...byl samička. Uff, znovu hrůza, co když ten můj je třeba pes? Začnu se drbat hnátou za uchem, chcát na rohy, kadit se zvednutým ocasem na trávník a žrát to, co tam nechali jiní, stejně postižení? Nebo, nedej bože, je můj démon volič TOP 09 a já budu muset fandit Slávii, číst Sračkenbergovy bláboly a ještě jim tleskat? Fuj, až mrazí (28.02.2016)

Tom Hooper se rozhodně umí obklopit profesionály ve svém oboru, což je znát zejména na zdařilé vizuální stránce. Ať jsou to interiérové či exteriérové scény, vždy je dokáže podat s citem pro detail a zejména neživé předměty vynikají a v záběrech na sebe strhávají více pozornosti než postavy. Asi by to nebyl problém, pokud by se Dánské dívce dařilo být dostatečně niterným dílem, ve kterém city znamenají více než činy. Tím ale v žádném případě není. Fascinující životní příběh Lili se zde smrskává do neustále se opakujících rozpačitých úsměvů a snahu o (vizuální) dosáhnutí ženské ladnosti. Samotné city či vnitřní rozpolcenost hrají druhé až třetí housle. Na vedlejší kolej byla bohužel přehozena i Gertruda, i když je třeba uznat, že její postava nepůsobí tak extrémně ploše jako Lili. Její vyrovnávání se s novou rolí v manželově životě je zajímavější (a rozhodně méně okoukané), než (ne)vývoj Lili. Je škoda, že Dánská dívka není mnohem sevřenější a nevystupuje ze škatulek, protože životní příběh těchto dvou žen si rozhodně zasluhuje mnohem zdařilejší adaptaci. (30.12.2015)

Filmy Toma Hoopera môžeme rýchlo odbiť slovom midcult, alebo ich formu môžeme považovať za jeho osobitý filmársky štýl. Pravda bude niekde uprostred, ak totiž podľa každého záberu spoznáte režijný rukopis, nikdy to nie je na zahodenie. Prvá polovica, ktorá sa mi páčila viac, nám ukazuje, ako to vyzerá v harmonickom manželstve dvoch inteligentných ľudí. Pripravuje pôdu pre polovicu druhú, aby tu manželka ukázanú oddanosť naplno prejavila. Napriek tomu všetko to porozumenie naokolo nepôsobí úplne presvedčivo. Emócie sú držané pod "pokličkou", dialógy často pôsobia dojmom, že si ich postavy vopred premysleli, aby preboha na seba nezačali kričať a hádať sa. To by sa v tak naleštených priestoroch nehodilo. Napriek výhradám film zanecháva pozitívne pocity. Vďaka príjemnému prostrediu Kodane a Paríža a výkonu sympatickej Alicie Vikander. Jej postavu by totiž chcel mať každý muž za manželku. Ak chápajúci lekár, tak jedine v podaní Sebastiana Kocha. (25.03.2016)

Je to hezké, že transgender dokáže festivalové diváky zavést do Kodaně, Paříže a Drážďan 20. let a oni ani neprotestují. Hlavní role jsou bohovské, o výpravě jsem nezapochybovala, ale skvělé jsou i vedlejší role (Sebastian Koch jako Magnus Hirschfeld) a hlavně důraz na práci Gerdy Wegener, u níž nevím, jestli mám radši secesní nebo art deco období. #čsfdprojekce (02.02.2016)

Nechci tady zpochybňovat zdejší modlu Leonarda DiCapria určitě zahrál v Revenantu skvěle, ale to co tady předvádí Eddie Redmayne je ještě o třídu výš, ale hold dát Oscara někomu dvakrát po sobě a ještě na úkor Lea to by se přetočila planeta na ruby. Alespoň, že Alicia nafasovala plešku, protože i ona předvedla jedinečný výkon. Nechci snižovat příběh je určitě velmi originální, Danny Cohen udělal nádherný obrazový kompozice, skvěle vyplňoval prostor, ale přesto všechno tady herecký výkony přebíjejí samotný film i když rozumím tomu že mnoho lidí tento film osloví a TV budou nadšený absolutně. (30.03.2018)