Dánská dívka

Krásný a poetický film s úžasnými výkony Eddieho Redmaynea a Alicie Vikander. Naprosto fantastická výtvarná stránka (kamera, výprava, kostýmy) - vše perfektně ladí a je pastvou pro oči. Čistá filmařina. Jak jsem měl problém s Královou řečí (všechno hezké, ale totálně bez duše), tak Dívka z Dánska má emocí na rozdávání, přičemž velký podíl na tom má můj skladatelský oblíbenec Alexandre Desplat, jehož soundtrack je opět nebesky krásný. Ještě jednou - úžasný divácký zážitek.__________P.S.: Pokud Eddie Redmayne získá Oscara, bude to právem. (29.12.2015)

To si takhle bezelstně zapózujete manželce na portrét v punčoškách, a než byste řekli Tina Tárner, přistihnete se, jak si ve sprše notujete Sladké mámení, schováváte toho škaredého šulínka mezi stehna a nalíčený, s depilovaným předloktím a v paruce franckujete v budoáru s uhrančivým bukanýrem jménem Olaf, který neomylně vyčichal váš testosteron i pod tou vrstvou mejkapu. Ach ty hormony! Jedinou vaší životní touhou se pak stává nechat si co nejrychleji přišít kundu, začít chcát v sedě a hřadovat, aby se ze sexuálního devianta stala co nejdříve plnohodnotná Lana Wachovská. Dánská transka (Takhle se poutavě překládají názvy do češtiny, hloupý distributore!) mohl být velmi zajímavý film. To by se jej ovšem nesměl chytit Bídný homonudil Tomáš Hůpr a opět ukájet své osralovské ambice. Tudíž dvě hodiny vesměs sledujeme artově empatické hormonální dysbalance hnusáka Edýho, který by mohl z fleku lítat Ajronům po pódiu a budit hrůzu, aniž by ho museli maskovat. Zahrál to sice zase naprosto fenomenálně, ale když já tu tlamu uzřím na plátně, nemůžu si pomoct a musím prostě odvracet zrak a raději myslet na nějaké hezké věci. Třeba na hnisavé abscesy, krvácející vředy nebo zanícené pochvy s výtokem. Pokud vás tedy právě nesvrbí koule, bytostně netoužíte mít místo nich mezi nohama prasklinu, chodit na píling a holit si nohy, víc než dvě rudé hvězdy si tahle sice hezky natočená, ale vyumělkovaná klišovitá otrava prostě nezaslouží. (07.02.2016)

Jsem rád za Dánskou dívku, že pro mě objevil skvělou herečku Alicii Vikander, která tomuto filmu vládne. Eddie Redmayne na mě po celou dobu působil trochu nepříjemným dojmem. Od začátku do konce se jenom stejně a divně šklebí a napodobuje pohyby. Nedokázal mě přesvědčit o tom, abych si neustále neříkal: "přestaň blbnout, máš tady dokonalou ženu, která tě vroucně miluje a ty děláš kraviny". Ale asi je to o tom, že se nedokážu dostatečně vcítit do jeho pocitů. Celý ten film stejně není až tak o přeměně, jako spíš o bezbřehé a neskutečně smutné lásce ze strany Gerdy. Snímku se na tomto podařilo vykřesat poměrně silné, i když pro mě celkem negativní, emoce. Dánská dívka v ničem jiném nejde do zajímavější hloubky a chápavost všech postav k dané problematice, s výjimkou doktorů a dvou agresorů, byla až zarážející a snímek tím tak ztratil hodně velkou dávku potenciální napínavosti, která se nabízí už z výběru námětu. (02.02.2016)

Nejhorší možný způsob, jak uchopit životopis nekonvenčního člověka, je natočit to právě takhle konvenčně a konzervativně. Ta pomalá kamera, tklivá hudba a přesní herci jsou ubíjejícím způsobem taženi skrze dvě hodiny, kdy se nekoná jediné drama a děj tipujete i přes to, že doteď jste o daném člověku neměli tušení. Tak nějak tušíte, že nejtěžší dilema si musela odžít manželka, ale její vnitřní boj se odbyde jedním uroněním slz na lavičce v dešti – megakýč jak prase, stejně jako zbytek filmu. (07.02.2016)

Výkony hlavných postáv si chvalabohu žijú svoje postavy chváli hodne. Eddie Redmayne hrá ako tak obstojne, avšak prílišné sústredenie na transformovanie ženy zaseklo jeho mimickosť. Alicia Vikander je niečo iné. V úlohe temperamentnej sexi grófky predviedla, aký veľký talent sa v nej naozaj skrýva a film v nej tak našiel poklad. To sa však nedá povedať o réžii. Hooper sa totiž neodvážil prekročiť prah konzumu a zostáva uväznený v požiadavkách mainstreamu rovnako ako hrdinka vo svojom tele. Kým ona urobí krok k oslobodeniu, režisér sa drží zaručených praktík filmovej výpovede. Nemožno prehliadnuť vysokú estetickú hodnotu snímky, ktorá do najmenšieho detailu dbá o výtvarný význam každého záberu. O prepracovanú záberovú dokonalosť sa postaral kameraman a vďaka nemu takmer každý pohľad kamery maľuje obraz na filmovom plátne. Premyslená farebnosť i záberová kompozícia snúbia film s maliarskym umením, no prílišná akademickosť a vystavovanie len „pohodlných“ obrazov z umenia a zo života ukrajuje z presvedčivosti. (11.06.2019)