Hlad

Dlouho jsem měla Hunger v šuplíku a asi jsem podvědomě tušila proč ho tam takovou dobu nechávám. Velmi těžko stravitelné historické drama, protože je opravdu hodně drsné a jestli je byť jen částečně podle skutečných událostí, tak si nedovedu a ani nechci představit reál. I tak to působilo silně věrohodně a pocitově jsem to snášela opravdu dost těžce. Připomínky bych měla jen asi ke zbytečně citově vydírajícímu dialogu s knězem a k tomu, co je člověk ochoten pro svou roli podstoupit. Pro Michaela to určitě znamenalo hodně sebezapírání v jídle, ale výsledek byl dostatečně přesvědčivý. Myslím si, že tyhle filmy stačí vidět jednou a dost. 70% (29.11.2013)

Chápu, kam McQueen míří a musím ho obdivovat za to, že z antidivácké formy neustupuje ani na chvíli a přitom se vyhýbá pocitu samoúčelně pomalého tempa. Hranice mezi syrovou realitou a explicitními zvěrstvy a násilím je někdy docela tenká a na můj vkus ji Hlad několikanásobně překročil. Samozřejmě, Fassbender může vážit dvacet kilo i s postelí a stejně učaruje libovolným pohledem. Jenže jsem se mnohem častěji znechuceně ušklíbal místo toho, abych prožíval. (15.08.2012)

Film, jenž skrz explicitní fyzické utrpení vykresluje utrpení duševní, čímž způsobuje empatickým divákům utrpení emoční natolik silné, až mají tendenci nazývat ho fyzickým... Co se ale za tím vším utrpením skrývá je nejasné, můj problém s Hladem je, že mi nedává nic, co pozřít, nečekám, ani nechci u artfilmu jasnou, doslovnou pointu, ovšem Hlad je až příliš moc o pocitech a málo o skutečném poselství, o okolnostech a dokonce i málo o myšlenkách, pokud tedy pomineme myšlenku: trpět za své přesvědčení. Z filmařského hlediska je pro mne McQueenův debut mnohem zajímavější - svým pozvolnějším tempem, delšími, statickými a strohými, avšak důsledně promyšlenými záběry se Hlad řadí spíše k artfilmům, avšak zůstává na hranici této škatulky, kde jsou artfilmy stále záživné a ani v dlouhých, tichých částech neinklinují k úmorné zdlouhavosti a nudě. 7/10 (09.05.2012)

Neviděl jsem na plátně moc nechutnějších věcí, než je první pulhodina tohoto filmu --- Neviděl jsem nikdy na plátně nudnější a delší souvyslý (20ti minutový) dialog dvou herců ---- Neviděl jsem nikdy na plátně drsnější a vymakanější pohled na držení smrtící hladovky --- Viděl jsem už hodněkrát takové množství artových zbytečných záběrů jako v tomhle filmu ... Tak si račte vybrat, vážení. (29.09.2009)

Zaujímavý film podľa skutočnej udalosti má jeden vážny problém. Nevyváženosť. Spočiatku je neuveriteľne zdĺhavý, niekoľkosekundové dlhé zábery, ktoré film iba veľmi pomaly posúvajú dopredu a sú prakticky bez dialógov. Po prvej polhodine máte pocit, že pri filme sedíte už hodinu. Našťastie príde zásadné oživenie v podobe asi 15 minútového nepretržitého dialógu za stolom. Časom sa to rozhýbe, film zaujme, ale pocit zo zlého vyváženia filmu vám ostane. Škoda, slabšie štyri hviezdičky. 70%. (23.05.2010)