Single Man

Mohol by som si povzdychnúť: Predvčerom film o démonoch, včera o homosexuáloch, čo ma čaká dnes? Lenže v tých zážitkoch je veľký rozdiel. Keď z Constantine odstránim démonov neostane takmer nič, pretože výkony Keanu Reevesa a Rachel Weisz sú iba štandardne dobré. Ak by som však vyextrahoval homosexuálny motív zo Single Mana, získam nielen vynikajúci film o osamelosti, ale aj film s neuveriteľným výkonom Colina Firtha a prenádhernou hudbou, pri ktorej som chvíľami privieral oči, aby som si ju vychutnal. Lenže homosexualitu z tohto filmu vyňať nemožno, pretože nie je prítomná iba v príbehu, ale aj v jeho celkovom výtvarnom poňatí. A to je bariéra, ktorá je pre mňa neprekonateľná. (31.07.2012)

Tom Ford má určitě tu správnou teplotu, takovou tu pokojskou no já jaksi ne... pořád mi je zima a taky mám studené ruce, něco se mnou je, něco vážného, protože tenhle neskutečně úžasný počin šel mimo mě. Jáá se opravdu snažil, vzal jsem si mikinu, svetr, nóó pořád nic, taky zapnuk topeni, protože venku se taky jaksi ochladilo, nóó světe div se, pořáááád nic. Já to seru, není mi pomoci, no i o půlnoci 3/10 a ani o punkt víc, protože mně koktavý král zapomněl zahrát. (22.10.2011)

Jak se vypořádat se svou krizí středního věku? Stačí o ní natočit film. Tohle není adaptace Isherwoodova románu v pravém slova smyslu, ale filmová verze kopírující v obrysech život a nálady Toma Forda. S děsivou přesností vycizelované a vyšperkované k obrazové dokonalosti působící dojmem, že toto dílko vytvořila ruka člověka pronásledovaného obsedantně kompulzivní poruchou. Katalogové až na půdu a symetricky přesné. Ale i přes jistou míru vykonstruovanosti nečekaně příjemné, dojemné a atmosférické. To estetické vnímání světa, přeci jen někdy není na škodu. Zřejmě jsem si vybral svojí povrchní chvilku pro tento rok. [MFF Karlovy Vary 2010] (11.07.2010)

One man show v podání Colina Firtha. Naprosto a bez debat. Emociálně naprosto vyčerpaný profesor po skončení dlouholetého vztahu, který pro něj znamenal naprosto všechno. Tak rád by všem řekl o sobě pravdu, ale tahle společnost na to ještě není připravena. Bude, ale rozhodně ne v roce 1962. To až o hodně let později. Dnešní den, ten rozhodne všechno, možná ho zvládne, možná ne.... (13.01.2015)

Z eufórie rychle do pesimismu, rychlostí... dejme tomu; metelesku-blesku. Kdyby někdo nahrával mé já, kterak sleduje film od muže pro muže, může se domnívat, že mi šiblo. Otáčivá židle vzala (skoro) za své, nebýt mé nebývalé náklonnosti k artovým snímkům, což Single Man -podle mého laického oka- zřejmě je. A já, ač nerad flušu proti větru, sbírám odvahu na to, abych odhodlaně zvedl palec hore s tím, že za pár let možná porozumím, leč má nynější teen imbecilita mi nedovoluje oduševnělejší komentář, než je tento. Proměnlivost barev, která ponouká k totálnímu zvednutí koutků (zářivější barva = životní nádech) je úplně stejná jako u mě, což je o to komičtější, když si uvědomím, že láska, podle mě, neprochází žaludkem, ale třesoucíma se rukama :) Firth, který připomíná maestra Mastroianniho té doby, byl nadzemský. Scény, kdy se svým žákem seděl u pivča a rozjímali, byly very nice. A i když háv pe..pe..pe (sakra, to slovo mi nejde přes klávesnici) pesimismu převládl nad Georgem, nemůžu zakončit komentář jinak než slovy: Carpe diem!!! 80% (09.05.2010)