Kangrung chonyowa Pyöngyang dzholmuni
Recenze (8)
(KDV) (Režie: Čang Jong-bok. Scénář: Ri Či-Jon. Kamera: Pak Kjong-won, Čon Hong-sok. Hudba: Kim Čchan-bom. Hrají: Rju Kwang-Čchun, Nam Rjong-u, Kim Hwa-Džung, Hwan Min, Kim Jun-Hong.) Neudivuje mě, že byl u nás MUŽ ODVÁŽNÉHO SRDCE uveden do kinodistribuce jako dětský film (a tudíž s dabingem), protože v případě prostoduchého vyprávění s jasně vyprofilovanými dvourozměrnými postavami a deklamativním ponaučením v závěru historická kontextualizace není až tak podstatná. (Jediný důvod spatřuji v tom, že se díky zasazení do konkrétní doby mohou použít výrazné kostýmy a zvolené lokace vyniknou i díky upřednostňování velkých celků a polocelků.) Přítomnost vševědoucího vypravěče, jenž má potřebu obeznamovat nás s nadměrně zřejmými věcmi, a nesmírně vstřícné dávkování informací, kdy postavy musí jeden fakt zopakovat při nejmenším třikrát, je uzpůsobeno mentalitě nejmenšího diváka. Toho by sice mohly rozrušit akční scény s přítomností krve a velkým počtem zraněných či zabitých, ale kvůli inscenační neschopnosti z nich nelze mít žádný požitek (nepočítá-li se onen podvratný). Naprosto zvrhlá mi ale přijde ideologická rovina, kdy muži mají splnit svou válečnou povinnost, jelikož na ně čeká jejich oddaná Asyl (jednoznačně nejfrekventovanější slovo filmu, které má náběh na zkultovnění v určitých kruzích), jež je připravena za mužovu čest a za vlast klidně i zemřít. Až na několik stylisticky zajímavých scén, kdy je nápaditě řešena dialogová scéna jízdou kamery či diegetická hudba přechází do nediegetické, nechtěně zábavná podívaná, u které se může odrostlejší divák pouze podvratně bavit. Dabing-nedabing. (Barevný, dabovaný, klasický formát) ()
Rádoby historický a rádoby akční film se směšnými triky (především dráhy šípů a kopí), ze kterého národní uvědomění přimo ukapává. A jak už to tak bývá film je - nechtěně - velmi zábavný. Děj snad doplní někdo jiný... ()
Když se člověk na něco moc těší, tak se představy málokdy přiblíží skutečnosti. Možná je to i tím, že po Mstiteli s píšťalou jsem si nastavil laťku bojových historických korejských filmů příliš vysoko. V tom bude ten největší problém, bohužel jsem k filmu nepřistupoval s otevřeným srdcem a myslí. Za největší problém filmu považuji nevýraznou režii Čang Jong-boka, akčních scén je velmi pomálu, a když konečně přijde na věc, působí akce značně zastaralým dojmem. I přes velmi střídmou stopáž působí snímek mnohem delším dojmem. Nebudu zapírat, že mne reakce spoludiváků značně iritovaly, chápu, že slova jako čest, oddanost a láska k vlasti jsou mezi současnou mladou generací, nebojím se to tvrdit, skoro hanlivá, potom nemůžeme být ani překvapeni, když si pustíme Krampolovo Nikdo není dokonalý, a tam nejsou schopni odpovědět na tak triviální otázky, jako je například jak dlouho trvala druhá světová válka. Na druhou stranu musím pochválit zajímavé kostýmy, pěkné přírodní exteriéry a uspokojivou hudbu. Jen mě trochu tíží, že tenhle film už nikdy v životě neuvidím. ()
Akční / Historický / Pohádka a v rámci něčeho jako meta-žánr i solidní horor. Asi po půlce už jsem se nesmál s ostatními, jak mi začlo tuhnout v žilách. Ale naproti tomu mé srdce jásá, "že tenhle film už nikdy v životě neuvidím." ()
No tak bylo to zlo, ale zase jsme se občas pobavili, hrdinův velmi často opakovaný dabovaný výkřik "Asyl!" bude možná brzy legendární.Dalo se dobře odhadnout, do čeho jdu, takže mě obsah nijak zvlášť neurazil, i když občas se má feministická kudla v kapse otvírala. Šroubované proklamace protlačované morálky a jedna tak trochu skrytá (nevím ale, jestli nevznikla jen dabingem) se nakonec taky daly nějak přežít, snad se to dá považovat za typickou ukázku lokální kultury. ()
Nákladná produkce s nevyjasněným žánrovým vymezením i cílovou skupinou umožňuje v současném kontextu více způsobů recepce. Studiový projekt, zacílený na co nejširší věkové rozmezí publika, spojuje pohádku s agitkou a ve výsledku funguje jako vysokorozpočtové béčko. Naivní propagandistická rétorika sází především na vlasteneckou strunu. Spojení patosu a schematičnosti nabádá k subverzivnímu čtení a prázdné dialogy, okatě provedené triky a krkolomně vyřešená zápletka způsobuje spíš tlak na bránici, než na vyvolávání empatie s postavami a jejich příběhem. ()
Dvě hvězdičky a to jen proto, že by to měla být asi pohádka. Souhlasím s Bluntmanem - asi jsme to viděli ve společný čas a na společném místě, kdy u jména Asyl byly v kinosále totální záchvaty. Nejvíce mě též srala ideologická rovina, naprosto klišé záběry s vlajícími vlasy a neustálým pohledem k nebi. "My Korejci se nevzdáme!". Film trvá "pouhých" 73 minut, ale já myslela, že se k tomu konci nedobere. Postrádá od začátku jakékoliv napětí a v tom případě i vtip, kromě zlého výsměchu. No hrůza! ()
Nebyl tam Jackie Chan, takže odpad. ()