Angličan v New Yorku

Kontroverzní osobnost Quentina Crispa, který obhajoval práva gayů, ale taky je při každé možné příležitosti kritizoval, je pro film rozhodně vděčný materiál. Některé Crispovy výroky ale nevzbudily takové pochopení a jeho popularita začala na konci 80. let uvadat a s tím i lehce tempo filmu. Při pohledu na výkon Johna Hurta ale všechny nedostatky rádi odpustíte. Sting Crispa vystihl skutečně do puntíku. (13.02.2010)

Byl elegantní, zdvořilý, neskutečně duchaplný a vždy a za všech okolností originální a svůj. Odlišný dokonce i mezi gayi, pro které byl něco jako průkopníkem a ikonou v boji proti diskriminaci, přestože ne vždy říkal co by si přáli slyšet. Angličan, zamilovaný do New Yorku, který si na nějakou dobu svými vtipnými, k zamyšlení nabádajícími bonmoty i podmanil, než jeho popularita začala upadat, hlavně po jeho prohlášení, že AIDS je jen modní záležitost, která brzy odezní. A pak se seznámil s malířem, který na nemoc zemřel (mimochodem jeho smrt podali tvůrci filmu zcela nepatetickým způsobem, což bylo velmi osvěžující, dovedu si představit, že tak 90% filmařů by z toho chtělo vytřískat co největší doják). A Sting o něm napsal písničku. O legendárním Cristienovi Crispovi, kterého úžasným způsobem ztvárnil John Hurt. (03.03.2013)

Film sám o sobě je dobře vykonané řemeslo, leč vykonané s citem a něhou, která Quentinu Crispovi náleží. Po shlédnutí jsem se zamýšlel nad tím, proč my, Slované, nemáme onu odzbrojující eleganci a hrdost. Pindy o věčném područenství národa českého neberu. Ba ani slovanskou chandru a sentiment. Co beru, to je odhodlání žít a zvolit si svou veřejnou osobnost, svůj styl. Je těžko hledat styl tam, kde malátná spokojenost, budovaná po staletí, bere vrch. Málokdo si tohoto filmu všimne, málokdo o něm ví. Škoda. Mohli by se od Quentina Crispa (úžasný John Hurt) přiučit v umění nadhledu, sarkasmu a sebeironie. Tam kde Mr. Crisp pochybil, tvrdě a sám ze své vůle zaplatil. Za každé své slovo. (11.09.2011)

Tento film není rozhodně jenom o Quentinu Crispovi, ale i o životu amerických homosexuálů a především o životě, lásce a stylu. Crisp byl jistě kontroverzní osobnost, ale jeho myšlenky a pravdy, které ve filmu zazněly, skutečně donutí člověka zamyslet se. Myslím, že i přes pomalejší tempo na konci vás příjemný a velmi inteligentní humor usadí do židlí a křesel a vy si tak můžete užít celou tuto filosofickou komedii, dá-li se tak nazvat. Samozřejmě nemůžu nevyzvednout Johna Hurta, který při ztvárnění Crispa podal neuvěřitelný výkon - myslím, že se prostě v Crispa zhmotnil. Bravo, bravo! [Mezipatra 2011, Brno] (04.11.2011)

Jakkoliv je režijní provedení nedbalé (spíše evidující, než vyprávějící) a osobnost Quentina Crispa vystižena jen povrchně a neproblematicky (jak se mohla /a měla/ jevit svědkům jeho estetismu), výkon Johna Hurta zasahuje takovou silou, že tu proměnu sledované duše v plochou ikonu musím odpustit. Obraz, který Crisp ze svého života utvářel, jakkoliv neproniknutelný a dojem integrity vzbuzující, jistě nebyl jeho skutečnou podobou, a právě v hranici mezi dandyovskou maskou a tváří je smysl takového sebetvorného úsilí. Ostatně - předpokládám, že režisérovi šlo spíše o pietní echo legendy než o její rozrušení, a i to má (i s ohledem k teprve nedávnému Crispovu odchodu) smysl. Ovšem na druhou stranu: v legendách může dandy jen přežívat, zatímco v obrazech svých krizí může – věčně – žít. Ve zkušenosti pádu totiž nezůstává sám – ti, kteří vzlétají, k němu pohlížejí, sami bezpochyby předurčeni podobnému osudu. (20.08.2015)