Líbánky

Můj první Paskaljevič a hned se mi (film i pan režisér před promítáním v KV) líbil. Režisér se choval velmi lidsky, velmi lidsky řekl, že si zatím zajde na dvě, a dívat se s náma nebude protože to už viděl :-). Ohledně filmu samotného - přátelé, nežijeme ve svobodném světě. Víza, obstrukce při cestování, svévole celníků o které tento film vypráví... dokáží udělat z prostého výletu peklo aniž jste terorista. Film byl vtipný ve vykreslování postav (rozkmotření bratři na svatbě), bezohledně dokázal vstoupit do problematických témat rozdělujících Srby, Albánce, Italy (1, parta srbských mladíků ochotná zmlátit jiného Srba proto, že tvrdí, že není jisté, kdo stojí za atentátem v Kosovu a nikoliv to, že to udělali Albánci 2, italští celníci). V Albánii byl dle režiséra film přijat vřele, v Srbsku velmi špatně. (06.07.2010)

Velmi dobré, s fungující romantikou, stejně tak humorem, zobrazením vztahů mezi soupeřícími národy, pohrávání si s předsudky, jasné a pochopitelné poselství; to vše Líbanky nabízejí. K tomu bezútěšný konec a kopanec všem těm naivním jedincům, kteří věří, že západ přijímá imigranty s otevřenou náručí, celkově slabší 4*. (04.08.2013)

Až na tu přeháňku na obou hranicích velice příjemný a ještě více naléhavý film. Příčiny jugoslávské občanské války, jenom "jinak řečeno". Příčiny jakékoliv války, neshody mezi státy, mezi kýmkoliv. "To my ne, to oni!" A to je přesný. Bijte je dobytky, vždyť to nejsou naši! Šovinismus, egoismus, nutnost prosadit se na úkor druhého. Petar Bozovic, jeho dvouhlavňovka, dvě hodně balkánské svatby a po hlubším zamyšlení neuvěřitelně citlivý a smutný film o tom, jací jsme my lidé hovada. Nelituju, že jsem filmu mimo hlavní sekci dal přednost na úkor aktuálnější animované . Cinema Mundi, 2014. (06.03.2014)

Škoda přehnaně syrové formy, protože právě ona občas diváka zbytečně vypuzuje z děje (namísto, aby ho vtahovala). Jinak toto paralelní albánsko-srbské putování za svobodou představuje angažované politické drama ze současnosti v naprosto optimální podobě. Je tu kontext, tvůrčí nadhled, velmi plastické charaktery a kritická naléhavost. Paskaljević zúročil letité zkušenosti a v nesmírně obtížném žánru obstál se ctí – nikam diváka netlačí a přitom jeho emoce zasahuje bez větší křeče. V letošních Varech mezi apelativními dojáky s politickou tematikou příjemné zjevení. [MFF KV 2010] (12.07.2010)

Působivě a hlavně koukatelně natočený snímek (v porovnání s tím ostatním, co jsem ve Varech viděl, tohle prostě musím vyzvdvihnout jako klad :-) o pevně zakořeněných stereotypech, které vládnou lidskému jednání, výkladu událostí a hodnocení druhých a jejichž obětí je i ten, kdo je jimi ovládán, i ten, kdo se od nich dokáže osvobodit. Téma tisíckrát zpracované, ale také ve stejně nesčetných obměnách stále živé. Zde v současné balkánské, bohužel velmi reálné verzi. (10.07.2010)