Já, Anna

pro mě spíše zklamání. Především první polovina filmu je dost nudná a chvílemi jsem si říkal, jestli to nevypnu. Potom mě to docela chytlo, ovšem samotný závěr se nepovedl, je jednoznačným mínusem. A i celková atmosféra, depresivní ladění, líně se vlekoucí scény, to není zrovna to, co by mi sedělo. Ne u tohoto žánru. Škoda stráveného času s tímto filmem (18.05.2014)

Toto nebola moja šálka kávy. Absolútne ma to nechytilo, film som si chcel pozrieť len kvôli Hayley Atwell, ktorá v ňom však dostala minimálne množstvo priestoru a ja som sa napriek krátkej stopáži výdatne nudil a neustále som film kúskoval, aby som ho dokázal dopozerať. (02.07.2013)

Skvěle jim to souhraje.. (07.06.2020)

[SFF 2012, Sydney] Do Finchera ladený neo-noir s pevným základom v podobe drámy o rozpade/záchrane osobnosti. Rozvlňujúci ambientný podmaz, ponurosť a nával režisérskej hravosti. Pragmatické stanoviská či logické objasnenia tu nemajú opodstatnenie a sú odstrčené na druhú koľaj, ide o stávku na atmosferický labyrint paranoií, podozrení i pochopení, kde si strach zapríčinený prázdnotou vyberá svoju daň. Takúto sebavedomú premiéru by od Southcombeho čakal len málokto, jeho "I, Anna" je nadpriemerný počin v ktorom sa jednotlivé tvorcovské segmenty stávajú predmetom pozorovateľskej rozkoše a ani ono bezpečnostné cúvnutie tomu až tak neubližuje. (12.06.2012)

Gabriel, Charlotte, Eddie, no nedejte tomu trojku? Moji oblíbenci v psychologickém filmu, ale přece jen jsem měla pocit, že mě Barnaby považuje za příliš velkého znalce a odhadce lidské povahy, či charakteru. V hlavě mně zůstalo pár otázek nezodpovězených. Ale zase depresivní atmosféru navodil velmi dobrou a hudba mně uvízne asi v paměti nejdelší dobu, hned jsem si jí podchytila domů. Obzvlášť na konci sedla jak šitá na míru do té prekérní situace. Jednou se asi vrátím........ (11.08.2016)