Obraz Doriana Graye

Mívám ve zvyku u filmu charakterizovat pět jakoby jednotlivých linií. Herecké výkony, hudbu, příběh, psaný scénář a charakteristika samotné hlavní postavy. Někdy se objeví i šestá linie a to sice, když jsem četla knižní předlohu. Stává se, že se charakteristika dvou linií shoduje, pak je hodnocení a vyjádřit celkový dojem o něco snazší. U Obrazu Doriana Graye to bylo velmi snadné. Už samotná hlavní postava mi vnukla myšlenku, psát si kusé poznámky k jejímu charakteru. Tyto poznámky se ovšem (bohužel) ztotožnují ke všem pěti liniím. Tohle jsou ony - povrchní, nesourodý, nesympatický, předvídatelný, chatrný, starý, jednotvárný, přehnaný .. K filmu jako celku bych dodala jen dvě další poznámky - nesmyslně kapitolované a vložené citáty byly naprosto nehodící se k "malosti" celého díla Davida Rosenbauma. Veliká škoda mého času. (25.01.2011)

Ze všech adaptací jsem si zřejmě vybral tu nejpříšernější, která neměla nikdy spatřit...kterou neměl nikdy nikdo spatřit. Ohyzdná pizda namaluje buzeranta, který se nechá okecávat jiným buzerantem za občasné asistence blonďaté ohyzdy. Tohle vidět Wilde, vypije vitriol. I těch třech řádek komentáře je na to škoda. (22.02.2014)

All bad art is the result of good intentions. 1) David Rosenbaum se ve svém režisérském debutu zřejmě rozhodl, že starý dobrý Wilde už nevyhovuje a je třeba ho kapku předělat. Pokud by zůstalo u odbarvení vlasů na blond 32letého představitele hlavní role Joshe Duhamela, tak bych i zatleskal. Joshovi to sluší o to víc, o co horší je herec. Ani obsazení 31letého Brandena Waugha do role přítele Harryho mi nejde proti srsti. 2) Problémy mám s nepovedeným scénářem (taky Rosenbaum), který zachovává Wildovy bonmoty, aniž by je doprovodil svižnějším dějem a akcí. 3) Se silnými rozpaky jsem sledoval proměnu malíře Basila Hallwarda v Basil Wardovou. Dílo se silným homosexuálním podtextem (nehledě ke změnám, které sám Wilde ve druhém vydání v roce 1891 v knížce udělal) se tak změnilo v pěknou supermarketovou heterosexuální povídačku a připomíná salónní konverzačku, pravda velmi typickou pro Wilda obecně, ale rozhodně nepatřičnou v případě Doriana Graye. 4) V tomto kontextu pak už nepřekvapí ani pravoslavná svatba, nezřetelné časové ukotvení příběhu či označení celé věci za horor. 5) Jestliže Parkerovu filmu z roku 2009 vytýkám nedostatek wildeovství, co mám říci tady? Snad jen, že There is no such thing as a moral or an immoral book. Books are well written, or badly written. That is all. (17.07.2011)

Budu zřejmě bezohlednej, samolibej egoista, protože tahle rádoby filozofická příšernost na mě zapůsobila asi jako lopata v rukou cigoše. A teď čím to asi bylo? Buď tím nesnesitelným přehrávaním a odpornými ksichty všech těch metrosexuálních kreatur nebo jsem jednoduše stělesněním pýchy s duší čistou asi jako motorový olej po generálce, že ono mravní poselství tohoto filmu mi zůstalo skryto. Fakt nevím:) (18.03.2009)

Ježiši Kriste, jako moderní adaptace Wildova románu to chápu,trošku, na druhou stranu nechápu období ve kterém se tento příběh odehrává, protože po téhle stránce je to neorázný guláš prvního stupně. Film samotný je otřesný, to jak se tam maluje na skále je prostě děs, já jsem se tomu musel smát, to fakt jinak nešlo. On totiž příběh samotný dostal řádně zabrat, to se musí nechat. Popravdě, já vlastně nevím co si o tom mám myslet víc. Prostě je to děs, řekl bych, že takové zpracování si ta knížka určitě nezasloužila. (22.03.2009)