Paví král

Jako dítě mě rozechvívaly verše, které jen naznačovaly, co prince a princeznu čeká... "Až přepluju moře, až přetrpím hoře, cestičkou z oblázků půjdu si pro lásku." Pohádka pro mě měla fantastickou atmosféru. Když se na ni koukám dneska, trochu nad tím kroutím hlavou. Bavím se spíš záporáky, unylá princezna je mi protivná, princ úplně stejně, aspoň že tam jsou sympatičtí bratři a báječní jsou ale hlavně Přeučil a Medvecká, o tolik hezčí než princezna. (09.02.2013)

Na této pohádce mě okouzlily především verše Františka Hrubína a pávi :-) Výprava poněkud zvláštní, herecké výkony nevyrovnané (líbili se mi hlavně herci a herečky ve vedlejších rolích), ale pěkné kostýmy. Navíc zůstává určitá poetika. A páv, který je začarovaným princem? Jenom ta pravá dokáže rozpoznat to, co je očím neviditelné... (24.07.2013)

Totální psychedelický úlet s podporovanou zoofilií, kde se nejvíce vyřádila kostýmní výtvarnice. Důležité zvraty se v obraze neobjeví - neuvidíme, kde se najednou vzal ten páv, nevíme, proč najednou zmizí, nevidíme shození postele do moře, nevidíme potrestání Hněvky a jejího sluhy. netušíme, jak se ocitli najednou rodiče Růžičky na dvoře Pavího krále, proměna ryb je taky odfláknutá. Hlavně že je nám několikrát zopakovaná básnička o pavím králi a "cestičkou z oblázků, půjdu si pro lásku". Btw, ryby musely být namakané z posilovny, když dokázaly pár dní držet nad vodou zlatou loď i s princeznou. Dialogy mi přišly jak od mimoňů. Ale na druhou stranu to atmosféru má, takovou meditativně psychedelickou. (04.11.2018)

"Až přepluji moře, až přetrpím hoře..." Přetrpět těch 38 minut je taky docela umění. Televizní pohádky se samozřejmě nemohly těm filmovým rovnat z hlediska triků a výpravy, ale i herecké výkony a zkratkovité vyprávění (dokonce chvíli ve verších, jestli jsem to správně pochytila) stojí v tomto případě za starou belu. (24.12.2018)

Princezna Růženka (Jarmila Švehlová) tu vypadá jako kudrnatý pudlík, víc se mi vždycky líbila Hněvka (Taťjána Medvecká), kdyby se jen trochu usmála, že jo. Jednoduchá pohádka, milá, bez zbytečného protahování... co by člověk taky chtěl od čtyřiceti minut. Jako malá jsem tuto pohádku měla moc ráda, dnes už se při ní jen usmívám a přivírám oči nad určitými věcmi. Nicméně stejně se na ni vždycky ráda podívám i dnes. (13.08.2012)