Sartre, věk vášní

Ač bezmála tříhodinový film, informačně moc nabitý nebyl. Tvůrci si měli vybrat nějaké nosné téma a jít trochu více do hloubky, takhle se jen lehce dotýkali mnoha témat bez hlubšího ponoru, což by si například jeho vztah k ženám. Dialogy byly hrozné, Sartrovi byly do pusy dávány věty z knih (snad z jeho vlastních). I takový filosof snad někdy mluví civilně. Neskutečně komicky a jako karikatury působily postavy Fidela a Che. Téměř celým filmem prochází se stejným rádobyvševědoucím, ale prázdným výrazem "Bobr", působí zde jako směšný přívěšek Sartrův, kterým ale asi nebyl. Jako nastínění politické situace ve Francie na přelomu 50. a 60. let docela slušný film. (13.01.2009)

Dokumentární noticky s Dalím, Picassem, Armstrongem či Cocteauem mne vcelku naladily. Pokud vás nezajímá de Gaulle, marxismus, filozofie a Alžírsko, bude vás film nudit, hlavně na začátku. Motto: „Sartre udělá filozofii ze všeho!“ Ovšem požehnaná doba, kdy se psalo plnicím perem na papír. Sartre filozof, Sartre sukničkář, Sartre kouřící, pijící a polykající amfetaminy. Sartre hrající na klavír a taktně nechávající peníze milenkám. Zajímavý trik s brýlovými skly a ujíždějícím okem. A především chápající Simone de Beauvoire. Televize s monoskopem, kdo ještě ví, co to bylo? Sartrův příběh propojený s milostným příběhem dvou studentů, Frederica a Carly. „Kdybys mu podlehla, měl bych teď společnou milenku se Sartrem. Mohlas vejít do dějin.“ Velkolepý Tintoretto s cembalem. „poslouchali jsme jazz, ale tančili jsme už rock’and’roll.“ Potlačení demonstrace, drtivé vítězství prodegaullovské Francie. Podtitul Věk vášní výstižný, vášně milostné, vášně milenecké, vášně politické, vášně osvobozenecké i spiklenecké. „Vášně působí trápení, ale stejně vám závidím.“ Sartre na Kubě – „zatímco se chudí potí, užívejme si chládku bohatých“. Ti ruští dědci sedli. Střídání Kuby a mučení, byť lehkého, depresivní. Všechno mít opravdu nemusím. Che Guevara filmově vyvedenější než Castro. Socialistický realismus, nihilismus, Kafka, Joyce, Aragon. Řečí příliš, režisér ani střihač se neudrželi na uzdě. Co na mne ovšem vůbec nepůsobilo, byl Sartrův šarm a sexappeal. Tedy toho herce, možná skutečný dokázal ženy rozpalovat a svádět. Pokud mne někdo ve filmu skutečně fascinoval, byla postava Simone. Neotřelý obličej, neotřelý herecký výkon. A fascinovala mne Simone i jako postava, ta žena byla kombinací génia a světice. Maciuchová ji navíc skvěle dabovala, ale není to nic nového, že. Pokud nemáte alespoň základní povědomí o Sartrovi, jeho hrách a knihách, o Francii a OAS a alžírské válce, bude se vám to špatně sledovat. Fredericův příběh mohl být mírně povýšen, byť je to film o Satyrovi. Odmítnout Nobelovu cenu, kolik lidí to dokázalo? A odmítnout i čestnou legii? Ještě drobnost k půvabné Carle a její rodině. Chtěla bych někdy být v rodině, které stojí v pokoji Kráčející muž Alberta Giacomettiho. (09.06.2009)

Jak to jen říci - filmy na motivy života někoho slavného mají dobrý potenciál, který je ovšem většinou sprostě nevyužit. Snaha zobrazit život v celé koplexnosti většinou dokáže zabít jakékoli umění, což by se u kohokoli neslavného nestalo, protože proč zobrazovat každý nepodstatný detail života? Navíc herecký um kohokoli naprosto k pláči - navíc snad nikdy Sartre nemluvil normálně a pokud jo, choval se jako namyšlené dítě, když odporoval "Bobrovi, kterého neoblafneš", což jsem mu věřil ještě méně... (19.01.2009)

Samozřejmě, není to žádná sláva - v takových podmínkách a při této stopáži se asi ani nedalo natočit nic o moc lepšího. Vše je řešeno příliš přímočaře a dialogy nejsou nijak zvlášť uvěřitelné. Ale s minimálními znalostmi okolností a s bližším vztahem k dílu hlavní postavy (přestože Sartre v tomto zjevně lehce karikujícím pojetí často připomíná mr. Beana) se divák snad nemůže neubránit jistému emocionálnímu dopadu (např. mlčení po Camusově smrti, poslech jazzové skladby figurující v Nevolnosti nebo "Beaverovo" pozorování spícího kolegy). Paralelní příběh zamilovaných studentů, vezkrze smutná podívaná, mi fungoval jako zajímavá konfrontace, ve své jednoduchosti myšlenkově velmi "produktivní". (27.09.2009)

Jaký asi mohl být film o zakomplexovaném filosofovi? No přece stejně mělký jako jeho hlavní předloha, celkem mě mrzí, že ve filmu nebyl ani náznak Sartrovo nesnášenlivosti, zatrpklosti kvůli svému vzrůstu (156 cm), snaze upoutat na sebe pozornost za každou cenu (kvůli tomu i nosil oranžovou bundu :-) ). Film mohl hodně vytěžit z konfrontace vypjatého vztahu Camus -Sartre, který by filmu dozajista dodal na drajvu, avšak na ten se bohužel tvůrci nezmohli. Na této konfrontační linii bychom se o Sartrovi mohli dozvědět více, ale ne však tak "hezkého". :-) (13.01.2009)