Futari bijori

Už jsem to psal a musím to zopakovat - schopnost některých japonských tvůrců jít až na hranu citového vydírání a přitom do něj nesklouznout, je pro mě fascinující. Výjimečně vkusný snímek o stáří, chřadnutí a "skutečném", celoživotním vztahu. Skvělé vizuální zpracování, živoucí atmosféra a pomalé, leč velmi dynamické tempo snímku, poskytují vynikající kulisu pro herecký koncert hlavních představitelů, z nichž především (stále zvláštním způsobem půvabná) Shiho Fujimura je naprosto fenomenální a právě její vyzrálé a přesto svěží herectví zajišťuje pátou hvězdu v mém hodnocení. (29.01.2009)

Hezky odvyprávěný příběh, postupně odkrývaný... Pozvolna se posunující popis celoživotního vztahu... Trochu tedy celý sál odcházel zasmušile, hm. (29.01.2009)

Stare Kjoto, starsi manzelsky par a mlady karetni mag/vedec (mam kamarada-japonce a je v tech karetnich tricich jeste lepsi ;-)). Podobnych snimku o stari natocenych tak vkusne jsem uz dlouho nemel tu cest sledovat. Take jako stub bych pochvalil vyvazene tempo filmu. Opet dojemna podivana na Eiga-sai 09. (04.02.2009)

[Eigasai 2009] Japonsko už není takové jako kdysi, zájem o tradice upadá a vydělávat si na živobytí výrobou kimon je čím dál tím těžší. Když ale vážený postarší mistr žije s milující ženou v poklidné čtvrti svůj každodenní poklidný život, tak snad není nic, co by mu scházelo. Neštěstí bohužel nechodí po horách ale po lidech. Jeho ženě začínají vypovídat službu svaly a pomalu přestává být soběstačná. Tady začíná Keiichi Nomura rozehrávat dojemné drama o celoživotní lásce tohoto páru, upadajících japonských tradicích a jednom mladém kouzelníkovi genetickém inženýrovi, přinášejícím radost a naději do jejich domu. (28.01.2009)

To jsem se takhle jednoho večera nechal vylákat na japonský poetický snímek o lásce dvou důchodců s českým názvem "Anděl přijede na kole" (vážně se budu muset do budoucna víc soustředit na to co mi ty ženské vlastně říkaj a nenechat se oklamat jejich úsměvem)... No dál... takže dva japonští důchodci v Kyotu... babča pomalu umírá (má chronickou atrofii svalů nebo něco takového) a dědovi se zase příliš nedaří v obchodě, páč vyrábí obřadní kimona a ty už v 21. století nejdou tolik na odbyt... Dědula chodí každé ráno do parku ke studánce pro vodu a tam potká mladého studenta, který rád předvádí kouzelnická čísla... zaplatí mu, aby babču trochu rozveselil a společně se všichni spřátelí... student dostane stípko na studium v americe a rozhoduje se zda jed a splnit si sen nebo zůstat v Kyotu se svou dívkou... Ačkoliv jsem nešel na tento snímek s velkým nadšením, objektivně musím uznat, že film byl opravdu moc dobrý... přesně jak se píše v obsahu... prostý tklivého sentimentu a afektovaného ždímání emocí... žádné potoky slz a do extrému hnané srdcerivné scény... Dokonce jsem se chvílemi i zasmál... a to asijské poetické snímky nemám rád. (29.01.2009)

Tvůrcům se podařil namíchat správný koktejl, v němž sentiment opravdu nepůsobil na diváka tak bolestivě, jako v jiných případech. Navíc herecké obsazení bylo zvoleno velmi dobře. Možná mi trochu nesedl styl vyprávění, leč suma sumárum se mi snímek líbil. Pro mě spíše nadprůměrná záležitost. 69% (24.02.2015)