Vtělení ďábla

Musím se přiznat, že až do dneška jsem o kultovním brazilském hororovém režisérovi J.M.Marinsovi neslyšel ani slovo, stejně tak ani o jeho kultovní hororové postavě Coffin Joe. Že neznám jméno režiséra mě zas až tak nepřekvapuje (soudě podle tohoto díla, žádný mistr to asi nebude), ale jím ztělesněný hrobník s dlouhými nehty by si trochu té slávy zasloužil i v našich končinách. Pro začátek uvedu, že se mi tento film nehodnotí vůbec lehce, neboť je strašně rozporuplný - několik scén si pohodlně hoví ve vysokém nadprůměru, kdežto jiné koukají málem do odpadu. Nejsilnější stránkou snímku je jednoznačně gore (někdy je opravdu až fyzicky nepříjemné) a stylová hlavní postava, nejslabší potom herci, kteří buď nehrají vůbec, anebo naopak šíleně přehrávají. Tímto mi Embodiment of Evil připomněl Itálii 70.let, která na tom byla v pozitivech a negativech úplně stejně. Na několika místech jsou do filmu zakomponovány záběry z předcházejících dílů série, které na mne ale z hlediska strašidelné hororové atmosféry působily lépe, než všechny záběry nové dohromady. Nevím, jestli mohu s čistým svědomím tento horor někomu doporučit, ale předběžně tipuju, že se tu několik pětihvězdičkových hodnocení určitě objeví. U mne to je ale maximálně takových 50%. (25.01.2009)

Přiznám na rovinu, že až tento oficiální konec trilogie o Coffin Joeovi je mým prvním setkáním s ním. Setkání to bylo velmi příjemné, plné dobré hororové podívané. Naštěstí tvůrci mysleli i na diváky jako jsem já a díky připomínkám předchozích dílů mi napověděli jak se na hlavní postavu dívat skrz její minulost. Z hlediska gore je film nabitý výbornými nápady, především co se týče dokonalých scén mučení, případně i perfektní pasáž z Očistce. Jediné velké negativum, které nedokážu odpustit, je příliš nechutné a moderní prolínání do dalších scén, které mi připomnělo něco podobného z jakéhosi tuctového seriálu a za nesmírnou rušivost tohoto aspektu musím dát hvězdu dolu. Přesto mě Vtělení ďábla silně nalákalo na další/minulé příběhy Coffin Joea. (07.08.2010)

První zkušenost s tímto dábelským hrobníkem. Ale obávám se, že i poslední. Neustále tam jen chodil v podivném oblečení a po chvilce už mi ty jeho dramatické výstupy začly připadat dost otravné. Pár nápaditých a nechutných scén se tam našlo, ale vesměs to byla nuda. Chvíli jsem uvažoval o neutrálních 3*, jenže když si vzpomenu, že jsem se těšil na konec...50% (29.06.2011)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA) Smrt není jen konec jednoho života, ale i počátek druhého (v nekrofilním slova smyslu), a tak nepřekvapuje, že zakončení trilogie o hrobníku Zé do Caixao je zároveň návratem na začátek k prvním dvěma dílům. Změny se projevily pouze kladně, a to v podobě kvalitnějšího gore a výpravy (nečekejte ale technicolorové vize pekla, nýbrž digitálně doupravené), a tentokrát není největším nepřítelem lid se svými předsudky, ale totalitní ruka zákona. Nechybí samozřejmě rýpnutí do systému, čímž se zároveň komentuje postavení hrobníka v kultuře a společnosti, protože stejný systém, který ho uvěznil (zakazoval jeho filmy, vystříhával z nich určité časti), ho nyní pouští na svobodu silnějšího než kdy dřív (největší rozpočet za celou kariéru). Odklon je ale patrný v tom, že danteovsko-nietzschovská výpověď filmu je oslabena na úkor té sadeovské, tudíž na místo půlhodinové vize pekla v závěrečné půlhodině či neustálého mudrování o nadřazenosti člověka a jeho krevní linie je většina času věnována fyzicky a psychicky odpornému mučení (cenzura diváky ušetřila záběrů krys zašívaných do ženských vagín v Pasoliniho SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, tentokrát tomu ale jsme vystaveni). Zůstávají do vyprávění vhodně začleněné záběry či zvuky z předcházejících částí, protože EMBODIMENT OF EVIL si užije především jejich znalec, kterého potěší, že cenzurou změněný konec dvojky na happy-end je zde přepsán na "správnou" verzi. EMBODIMENT OF EVIL je tak v Marinsově tvorbě to, co ve filmografii Wese Cravena NOVÁ NOČNÍ MŮRA, důmyslný návrat na počátek a zároveň komentář vlastního mýtu a postavení. Jen ta nevyrovnanost způsobená nerytmizováním scén z dvojky jako pohrobek přežívá. 9/10 (31.01.2009)

Závěrečný díl trilogie byl mým seznámením s legendární postavou Coffin Joea. Ďábelský, páření chtivý stařec s kurevsky dlouhými nehty je po 40 letech propuštěn z žaláře, nenechá si nic vykecat a za asistence oddaného komanda pokračuje v čem zřejmě kdysi dávno skončil. To jest hledání své vyvolené působením bolesti a utrpení. A jelikož je Hrobník starý hříšný chlípník, na cestě ho provázejí nepříjemné vidiny, přízraky z minulosti. Vrátil jsem se z kina, byla to výborná zábava plná osobité teatrálnosti, choromyslných obrazů a černého humoru. (Mix EL TOPO a BLOOD SUCKING FREAKS.) (11.02.2010)