Biutiful

V porovnání s předchozí Iñárritovou tvorbou byl tento jeho (prozatím poslední) počin pro mě rozčarováním, ale ve srovnání s ostatními dramaty zůstává Buitiful nadprůměrným filmem, avšak nijak výstředním.// Nevím, zda-li se svým až příliš doslovným (a mnohdy zbytečným) zachycením jednotlivých scén a (překvapivě) uceleným scénářem snažil oslovit širší publikum, nebo jestli ho přemohla deprese, že se našli lidé, kteří jeho předchozí filmy nepobrali, ale tohle jsem tedy nečekala. Na druhou stranu nemůžu mluvit o nějakém zklamání, protože Javier Bardem a samotný příběh byl dobrý. Jen mám pocit, že toho mohl říct mnohem víc a jiank, než za užití nadbytečných scén a jasně čitelným scénářem. Vždyť to přece umí. // Nemusím nutně skládat roztříštěnou mozaiku, ale chci tam vnímat tu atmosféru, to kouzlo... a u Buitiful to bylo "jen" kouzlo Bardema, který (jako jediný) dostal prostor a hrál "několik rolí" (umírající otec, milenec-trpitel, citlivý obchodník s lidmi, mystik). A hrál skvěle. Proto původně zamýšlené 3 a půl * zaokrouhluji nahoru. (23.03.2011)

Odvrácená strana slunného Španělska. Drsná stránka reálného života na okraji společnosti se mi při sledování zarývala do duše. Vidět tolik smutku, tvrdého života imigrantů pracujících načerno, vidět v jakých podmínkách jsou nuceni žít a poznat, že šetřit na topení se nevyplácí ... Tolik špíny, falešného pozlátka, tolik bolesti, trápení ... a já si stěžuju ... Někdy je opravdu dobré uvědomit si, jak povrchní jsou mé problémy, měla bych děkovat všem svatým za to, kde jsem se mohla narodit, kde žiju, že mám co jíst, pít, mám střechu nad hlavou, práci, nemusím se skrývat a existovat jen pro dnešek a s jediným plánem do budoucna, jak jen přežít se svými dětmi další den. (01.12.2013)

Rozporuplné pocity. V první řadě mi neni jasný, co je cílem. Asi bída světa a zápas člověka s ní i se sebou. Ovšem ta malba je nějaká moc zplácaná včetně transcendentního přesahu. Bardemova postava je na tom podobně. Rozhodně jsem od něj viděl lepší výkony, vlastně skoro všechny jeho předešlé role byly lepší... Na druhou stranu jsou tam skvělý scény. Zvlášt začátek sliboval mnohé! Kolem a kolem je to prostě průměr a AGI nastupuje sestupnou trajektorii ( už Babel se ve mně moc neotiskl a tohle je podobné ). (05.02.2011)

Odvracená tvář Barcelony (nemohu Biutiful nevnímat jako ideový protějšek k Woodyho Vicky Christina Barcelona; hodně tomu napomáhá, že jsem tyhle dva filmy viděl v rozmezí necelého týdne) a sólo pro Javiera Bardema v jímavém, na můj vkus však zbytečně předimenzovaném snímku (chudoba, rodinná krize, smrtelná nemoc, obchod s bílým masem), který ale svou kvalitu určitě má, a to navzdory tomu, že Amores Perros a 21 gramů jsou filmařsky někde trochu jinde, respektive mám dojem, že tyhle dva jmenované filmy - pakliže mě má chatrná paměť neklame - distribucí neštěstí mezi vícero postav zrcadlí bídu života věrněji, nadto jsou skvělé odvyprávěné. Douška k předešlé větě, vůbec se mi zdá, že Iñárritova tvorba má sestupnou tendenci, hořím zvědavostí, kterak dopadne Limbo. 75 % (06.10.2021)

Biutiful s Javierem Bardemem, ktery ma rakovinu prostaty a par mesicu zivota plneho bolesti pred sebou, dve deti, zfetovanou manzelku, ktera mu zahyba s jeho bratrem. Zivot ve spinave a smradlave Barcelone, ve sklepnim byte, obklopen spodinou a problemy, ktere my si ani neumime predstavit. Krev, mrtvoly, smrad a lidska ubohost salaji z tohoto filmu v kazde minute! Byla to dobra volba!! Zadna romantika, zadna laska, zadna radost, zadny humor.. parada!!! ...presne jako moje nalada ;) (02.11.2010)