Režie:
Alejandro González IñárrituKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Javier Bardem, Maricel Álvarez, Hanaa Bouchaib, Guillermo Estrella, Eduard Fernández, Ana Wagener, Diaryatou Daff, Raul Moya Juarez, Martina García (více)Obsahy(1)
Příběh filmu ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic. Uxbalovi díky rakovině zbývají pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou potomků, kteří bezcílně proplouvají životem. Zároveň se konfrontuje s přítelem z dětství, který je nyní policistou, se svojí bývalou manželkou, která je maniodepresivní prostitutkou, a dalšími výraznými postavami. Uxbal ztělesňuje velmi rozporuplného muže - oddaný otec, zhrzený milovník, pouliční zločinec, duchovně založený člověk. Jako život samotný, i tento příběh končí tam, kde všechno začíná. Obklopen osudem a překračující hranice, začíná Uxbal vidět svoji dosud mlžnou cestu jasněji a uvědomuje si svůj otcovský odkaz dětem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (332)
Brutálně syrový a depresivní Iñárritu. Vypadá to, že předtím než definitivně přesedlal na hollywoodskou židličku, rozhodl se Iñárritu natočit svůj nejfestivalovější film a spolu s jako vždy božským Santaolallou připravil divákovi perných 150 min, které se však divákovi, jež věnuje filmu poctivě svoji pozornost, vrátí. Těžký a silný film. 7/10 ()
S Biutifulem je to buď a nebo. Buď přistoupíte na Iňárritův rozvleklý způsob vyprávění, ve kterém víc jak hodinu vytváří Uxbalovo pozadí a motivace, zapojováním ostatních postav a příběhů nebo to na Vás bude už moc a uvidíte v něm známý dort Pejska a Kočičky, ve kterém je toho tolik, že Vás nakonec přejde chuť. Obě dvě varianty naprosto chápu a Iňárritu to možná na dvou a půl hodinách trochu přehnal. Na druhou stranu ona první hodina umožnuje divákovi naprosto skvěle pochopit svět ve kterém Bardemův Uxbal žije a o to více může ve zbytku rozjet solidně depresivní drama jedné postavy, jejíž život/smrt ovlivňuje, tak jako v životě všechny kolem. A to je to čeho si na Biutiful vážím nejvíce - Uxbal je neuvěřitelně civilní postava, hrdina který nežije ve filmovém vákuu, ale reálný charakter, jehož chování se jako v životě promítá do chování a osudu dalších (manželka, děti, číňaňi, bratr, černoška...). Ještě jedna poznámka - myslím že u tohoto filmu hodně záleží kde film vidíte. Jestli v kině, které vás "donutí" soustředit se i v prví půlce nebo doma, kde bych pozornost asi jen tak neudržel. A málem bych zapomněl - vynikající Bardem. Mateo, co tady sám děláš? ()
Utahaná, byť kvalitní filmařina, která nic neřekne. Javier Bardem umírá na rakovina a dumá o životě. Do toho všeho se Iňárritu snaží podat jakýsi sociální portrét současné Barcelony a celé povznést duchovním poselstvím. Mít to něco přes hodinu je vše v pořádku, nechápu však, proč je taková zápletka rozvedena do tak nesnesitelné skoro tříhodinové délky. Zbytečný film, nejen v režisérově filmografii. ()
Syrová barcelonská oddysea, pocta velkoměstu a famózní one man show Bardema s rakovinou. Bohužel to ale mezi sebou nemá žádnou "vatu" ani jiné pojivo, takže spousta zajímavých obrazů, ruční kamera a pár solidních scén vyznívají do ztracena. Chybí tah, chybí emocionální náboj a je to moc dlouhé. Inarritu chce hrát stejnou muziku jako v 21 Grams, ale nemá na to dostatečně dobré noty, resp. má příběh a charaktery kterým nerozumíte a nechápete je. ()
Uxbal byl velmi zajímavá postava a to nejen kvůli Javierovi, který má charisma na rozdávání. Vlastně bych měla říct, že to byla spíše velmi rozporuplná postava. Byl to kriminálník, který byl silně duchovně založený s velkým smyslem pro rodinu, tedy co se vychovy potomků týká. Bardem byl naprosto civilní a přirozený, jako by snad ani nehrál, ale roli žil. Hodně syrový a uvěřitelný snímek. ()
Galerie (49)
Zajímavosti (9)
- Javier Bardem za svůj výkon získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (POMO)
- Prvá scéna s prsteňom je skoro doslovnou citáciou prvej scény Formanových Lások jednej plavovlásky (1965). (zachary_m)
- Biutiful byl nominován na Zlatý glóbus a dostal se také do užšího výběru mezi devět snímků, které bojují o Oscara v kategorii neanglicky mluvených filmů. Sošku nakonec nezískal. (Langy10)
Reklama