Biutiful

"Tak trochu jiný pohled" na Barcelonu, než ten "prosluněný" Woodyho Allena. Na Iňárritovi se mi líbí, že si jde neustále svou vlastní cestou, nesnaží se divákovi podbízet, "přikrášlovat si" snímek, aby byl v divákových očích líbivější. Přesto jsou takoví, kteří mu právě toto vyčítají. Jestliže ho někdy někdo podezíral z prvoplánovosti, tímto jeho posledním počinem dal všem jeho pochybovačům pádnou odpověď, jak tomu ve skutečnosti je a navíc dokázal, že to není pouze "mistr mozaika", ale umí natočit i "obyčejný" snímek. Hlavní hrdina Uxbal (bývalý feťák) se právě dozvídá, že má rakovinu v pokročilém stádiu, (zbývají mu max 2 měsíce života) a tak se snaží vypořádat (smířit) se svým dosavadním životem resp. smrtí (dá-li se to vůbec tak nazvat) a zabezpečit (jak jen je to v jeho silách) své 2 děti. Že je Javier Bardem excelentní herec a muž mnoha tváří, vím již nějaký ten Pa (ostatně ještě teď mám v živé paměti jeho hrůzu nahánějícího zabijáka Antona Chigurha z Coenovic/McCarthyho syrového snímku No country for old man) a teď... takovýto civilní a zároveň naprosto procítěný herecký výkon. Ten chlap "hraje", až z toho jednoho srdce bolí. Když k tomu přidáte působivou kameru Rodriga Prieta a citlivý hudební doprovod Gustava Santaolally (dvorního to Iňárritova skladatele), vychází z toho velmi působivá, komorní, civilní podívaná. Shodou okolností jsem nedavno shlédnul Malickův snímek The New world a označil ho přízviskem "čistý snímek". Netušil jsem, že hned na další film bude pasovat toto označení snad ještě více a stejně (jako v případě Terrence Malicka) zaslouží Iňárritu velký dík a obdiv už pouze za tu odvahu, přijít s takovýmto typem snímku.Výsledné zpracování je už "pouze " takovou třešínkou na dortu. p.s. pokud je vám po chuti stručná a zcela výstižná synopse snímku, přečtěte si komentář uživ. Chlupis. Naprostý souhlas. NEJupřímnější výpověď o jednom "obyčejném člověku" a navíc je to podáno tou nejrizejší, poctivou, neprvoplánovou filmařinou, co jsem měl doposud možnost vidět a jedním dechem musím navíc dodat (souhlas s uživ. rawen): ani Fincher a jeho The Social Network, ani Tom Hooper a jeho The King's speech, dokonce ani Aronofsky a jeho Black Swan, ale Iňárritu a jeho Biutiful (společně s Corbijnovým/Cloonyho Američanem, je pro mě osobně filmem roku! Stejně tak (při vší úctě ke C. Firthovi) to měl být právě a jenom Javier Bardem, kdo si měl kráčet pro sošku oscara. p.p.s závěrem si neodpustím jednu irelevantní poznámku. Neznám jméno distributora resp. sponzorů podílejících se na produkování tohoto snímku, ale jedno vím jistě: vsadil bych poslední money, že místní Barcelonské cestovky to nebudou... (31.05.2011)

"Tati, jak se píše Beautiful? Biu - ti - ful." Iňárritovu tvorbu jsem nijak nesledoval, ale s viděním Biutiful to budu muset napravit a tak nějak "porovnat", jelikož mi přijde opravdu zvláštní, proč tak změnil svůj pohled na film (dle názoru, který jsem slyšel). Ohledně Biutiful, tenhle film je tak zvláštně působivý, že mi ani nevadila jeho vysoká stopáž. Na druhou stranu si myslím, že i kdyby to mělo polovinu skutečné délky, také by se nic nestalo. Ale byl to pěkný film! (29.03.2011)

Iñárritu musí být náramně veselý pán, který točí s veselými lidmi samé veselé snímky :-)) Ale jo, dalo se, bylo to vpravdě ze života, jestli se živoření všech zúčastněných vůbec životem nazvat dá, pravdou je, že takový film jsem schopná vstřebat tak jednou za pět let. Tak zas někdy, pane režisére... (19.12.2011)

Iňárittu počtvrté a opět stejně a nebo spíše hůře. Další hra na příběhy, která potěší skvělým Javierem Bardenem, bezchybným vizuálem, syrovou atmosférou a minimalistickou hudbou. Bohužel divák velice rychle zjistí, že je film vlastně o ničem a při zjištění, že má skoro dvě a půl hodiny se spíše vyděsí než aby ho zajímalo, jak vše dopadne. (16.06.2011)

Biutiful mi už dlouho strašil na disku a já ho pořád odkládal a odkládal. Měl jsem trochu strach, že bude možná příliš sentimentální a patetický a sladkobolný, a že mi tak pošramotí vzpomínku na poslední dva režisérovy geniální filmy. Ale kdepak, Iňárritu mě opět dostal. Biutiful sice není příliš epický, ale je hluboký, vážný i existenciálně syrový, a to mám rád. Je zdánlivě smutný a neradostný, ale jeho vyznění přitom vůbec není pesimistické. Postava Uxbala sedí Bardemovi skvěle, spolu s Antonem Chigurhem tvoří úžasný tandem a já začínám přemýšlet, koho vyšoupnu ze své top tenky, abych tam šoupnul tohohle chlápka... Nejpoetičtější moment filmu: Smrtihlavové nad Uxbalovou postelí. Největší překvapení filmu: Uxbalova mediumita a jeho rozmlouvání s mrtvými. A jedna nádherná věta: "Miláčku, to co vidíš, to nejsou hvězdy. To je tvůj nervovej systém." (29.12.2014)