Mother and Child

Nádhera! Už jsem takový film potřeboval, jako soli. Poslední dobou jsem sledoval jen horory, komedie a akční filmy, ale nic tak hlubokého a silného tam nebylo. Matka a dítě je věčné téma, na které by se dalo natočit tisíc filmů. Tento se točí okolo problematiky adopce dětí. Je tu velmi znát stopa mistra A.G.Iňárritua, který produkoval tento film. Tři zdánlivě nesouvisející příběhy se pozvolna splétají, aby se na závěr vše nějak spojilo, to je styl vyprávění, který miluji a který právě Iňárritu často používá ve svých filmech. Je požitkem sledovat, jak jsou si matka s dcerou ve svých povahách podobné, ačkoliv se prakticky za 37 let neviděly. Jak jsou obě chladné a nedůvěřivé k ostatním lidem. Jeden impuls (u každé jiný) je pak úplně změní v příjemnou a milou bytost. Neváhám s plným hodnocením, neboť tento film mi připravil nevšední zážitky, na které se jen tak nezapomíná. (01.02.2013)

Kazda zena je dcerou, ne kazda muze byt matkou... presto je to v nas silne zakorenene... Nikdy jsem nebyla ten typ, co by se nad detmi rozplyval a bylo i obdobi, kdy jsem si rikala, ze deti mit nikdy nebudu.... prejde par let, porad mate pocit, ze nejake materske pudy se vam spise vyhybaji a pak se najednou sestre, ktera byla jeste horsi nez vy v tom smeru, narodi dite, dcera, kterou neumyslne pojmenuje jmenem, ktere jste si kdysi davno vysnila vy pro sve dite... sledujete, jak ji to zmenilo, jak najednou si chcete dite i pochovat.... Vycitate vlastni matce tlak, ktery na vas vyviji ohledne deti.... A pak vsechny ty debaty o snaze mit dite, o umelych uplodneních, o tehotenstvi, o silenstvi jmenam materska dovolena.... Vsechno tohle zpusobi, ze tenhle film probrecite.... i kdyz je nekdy prilis doslovny, chvilkami dejove prestreleny... "nejvic se mi v tomhle smeru nelibila scena, kdy pracovnice necha polozeny dopis na te slozce" ale celkove, celkove je to brilantni... ... 3.6.2013 a stale prsi a prsi... "Cas je to nejdulezitejsi" (komentar je velmi zmatecny a velmi osobni) ....................... po roce, je 3.7.2014 a ja ani nevim proc jsem si pustila velkou cast filmu znovu, vcetne konce a zase jsem brecela jak zelva...zase me to donutila premyslet nad roli matky, ktera je v nas zakorenena, at uz chceme nebo ne. (02.06.2013)

Krásná mozaika tří propletených příběhů o mateřství, lásce, promarněných příležitostech a nových začátcích plyne velmi přirozeně , nijak se nesnaží příliš tlačit na city diváka a přesto dojímá. Postavy občas nepůsobí nijak sympaticky, zvlášt' Elizabeth byla někdy na zabití, ale právě proto byly ona i její matka tak uvěřitelné, nešt'astní nebo citově strádající lidé se ve skutečném životě také nechovají zrovna příjemně. O to víc mě potěšila jejich postupná přeměna k lepšímu. Co mě ale dostalo nejvíc byly naprosto brilantní herecké výkony všech zůčastněných v čele s Naomi Watts a hlavně Annette Bening, která mi po delší době připoměla jak skvělá herečka vlastně je. A bylo příjemné vidět Samuela L. Jacksona také v nějaké vážné roli. Když k tomu připočtu ještě výbornou hudbu je filmový zážitek dokonalý. (21.02.2013)

V roce 1999 debutoval Rodrigo García autorským snímkem Co vlastně ženy chtějí? a o deset let později si spolu s ním podobnou otázku klademe znovu. Film Mother and Child svého autora nezapře, ani kdyby chtěl. Jde totiž o navlas stejnou sondu do ženské duše, tentokrát jen o pár let dospělejší a jak název napovídá, teď budou středobodem dění děti, matky a jejich proplétající se osudy. Ti kteří viděli Co vlastně ženy chtějí? už jistě vědí, že ani nyní nebudou mít hrdinky na růžích ustláno a že o slzy a hledání způsobů, jak zaplnit prázdné místo v srdci i životě nebude nouze. Herecké obsazení je základní devizou filmu, Annette Bening, Kerry Washington i Naomi Watts v rolích Karen, Lucy a Elizabeth, z nichž každá je nešťastná svým vlastním způsobem, podávají všechny solidní výkony, Jimmy Smits a Samuel L.Jackson jim zdatně sekundují (v tomhle snímku jsou to skoro jediní muži), možná poznáte i několik hereckých tváří z prvního zmiňovaného filmu. Mother and Child se mi velmi líbil a plně splnil moje očekávání, na plný počet hvězd to ale nebude, hlavně kvůli rozvláčnému tempu a trochu samoúčelně vykonstruovaným slzopudným situacím, které si García na dámy (myslím tím dámy na plátně i v publiku) tak rád chystá. Přesvědčte se ale sami. (02.09.2010)

K tomuto snímku jsem se dostala prakticky náhodou přes žebříčky nejlepších filmů a rozhodně nelituji. Líbil se mi zde dostatečně rozpracovaný psychologický aspekt postav, které jednaly uvěřitelně a byly konzistentní. Zároveň jsem si ale uvědomovala určitou poznamenanost jejich životní situací, kdy každé z postav něco chybělo a hledala si cestu, jak se s tím vypořádat a být nějak kompletní. Dát dítě k adopci je určitě velké rozhodnutí, které musí ženy bohužel činit v poměrně nízkém věku a mohou ho později litovat. Podobně to poznamená i dítě, které vyrůstá v adoptivní rodině, ačkoliv může být lepší, než ta biologická. Nejdřív mi přišlo, že se dává na genetickou spřízněnost až moc velký důraz, pak jsem si ale uvědomila, že spíš jde o ten aspekt, že je ve světě někde člověk, který vás nosil a vy jste byly v něm, takže je zde určitě minimálně zvědavost a prostor pro mnoho otázek, které by měly být zodpovězeny, a ta možnost člověku chybí. (23.03.2013)