Mother and Child

Neskutečně krásný, ale opravdu nádherný snímek, který na mě měl nečekaný vliv a vzbudil ve mně silné emoce. Tady se nejedná o prvoplánovanou dojímavost, ale naopak snímek je natočen s takovou upřímností, že ji vyvolá sám, ať chcete nebo ne. K tomu všemu ty výborné herecké výkony všech přítomných dam, paní a slečen ale i pánů a jejich postavy, která každá prožívala trochu jiný vztah a pocity, ovšem týkající se stejné věci - mateřství. V podstatě do posledních 10 minut jsem opravdu nevěděla, jak to skončí a že to skončí zrovna takto. Nemůžu hodnotit jinak než 5*, protože kromě toho, že snímek je naprosto dokonalý prostě se vším všudy - je zbytečné tu vyjmenovávat kameru, jednotlivé herce, střih, hudbu atd. - ale taky mě donutil zapřemýšlet se nad mými vztahovými peripetiemi a nemohla jsem jinak než, že jsem v podstatě od půlky filmu nebo možná od poslední 1/3 brečela skoro v kuse jak malá. Takže hodně silný zážitek. Rozhodně mě značně ovlivnil, avšak nejsem si jistá, jestli ho budu chtít vidět ještě někdy znova, protože se obávám, že takový nával emocí asi dobrovolně už nebudu chtít podstoupit. Krásná píseň Little one. (17.01.2013)

Nenápadný ale v mnoha směrech velice silný příběh, jehož název přesně vypovídá o čem příběh pojednává. Velice dobří herci a chytrý scénář, bohužel zabíjí možná až moc komorní a utahaná režie. Přesto stojí za vidění a zaujme převážně diváky, které téma adopce a rozbitých rodinných vztahů opravdu zajímá. (23.10.2012)

Nevím, na mě to celé působilo nevěrohodně, vykonstruovaně. Jak (špatně snesitelné) chování postav, tak vývoj v ději. Jediným sympatickým byl tak pro mě Jimmy Smits, třebaže ani jeho pohnutkám jsem zcela neporozuměl. :) Ale objektivně musím říct, že měl tento film těžkou posici, protože krátce před ním jsem viděl Tajnosti a lži na podobné téma. Tomu se těžko konkuruje. (27.01.2019)

V roce 1999 debutoval Rodrigo García autorským snímkem Co vlastně ženy chtějí? a o deset let později si spolu s ním podobnou otázku klademe znovu. Film Mother and Child svého autora nezapře, ani kdyby chtěl. Jde totiž o navlas stejnou sondu do ženské duše, tentokrát jen o pár let dospělejší a jak název napovídá, teď budou středobodem dění děti, matky a jejich proplétající se osudy. Ti kteří viděli Co vlastně ženy chtějí? už jistě vědí, že ani nyní nebudou mít hrdinky na růžích ustláno a že o slzy a hledání způsobů, jak zaplnit prázdné místo v srdci i životě nebude nouze. Herecké obsazení je základní devizou filmu, Annette Bening, Kerry Washington i Naomi Watts v rolích Karen, Lucy a Elizabeth, z nichž každá je nešťastná svým vlastním způsobem, podávají všechny solidní výkony, Jimmy Smits a Samuel L.Jackson jim zdatně sekundují (v tomhle snímku jsou to skoro jediní muži), možná poznáte i několik hereckých tváří z prvního zmiňovaného filmu. Mother and Child se mi velmi líbil a plně splnil moje očekávání, na plný počet hvězd to ale nebude, hlavně kvůli rozvláčnému tempu a trochu samoúčelně vykonstruovaným slzopudným situacím, které si García na dámy (myslím tím dámy na plátně i v publiku) tak rád chystá. Přesvědčte se ale sami. (02.09.2010)

Nádhera! Už jsem takový film potřeboval, jako soli. Poslední dobou jsem sledoval jen horory, komedie a akční filmy, ale nic tak hlubokého a silného tam nebylo. Matka a dítě je věčné téma, na které by se dalo natočit tisíc filmů. Tento se točí okolo problematiky adopce dětí. Je tu velmi znát stopa mistra A.G.Iňárritua, který produkoval tento film. Tři zdánlivě nesouvisející příběhy se pozvolna splétají, aby se na závěr vše nějak spojilo, to je styl vyprávění, který miluji a který právě Iňárritu často používá ve svých filmech. Je požitkem sledovat, jak jsou si matka s dcerou ve svých povahách podobné, ačkoliv se prakticky za 37 let neviděly. Jak jsou obě chladné a nedůvěřivé k ostatním lidem. Jeden impuls (u každé jiný) je pak úplně změní v příjemnou a milou bytost. Neváhám s plným hodnocením, neboť tento film mi připravil nevšední zážitky, na které se jen tak nezapomíná. (01.02.2013)