Mother and Child

Hodně povedená filmová mozaika, které jako producent pomohl i mistr Alejandro González Iñárritu. Postmoderně roztříštěné drama s příběhy 3 žen: matky, její dospělé dcery a ženy, která si chce adoptovat dítě, zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. Jenže splynutí těchto dějových linií, kterého se dočkáme v poslední čtvrtině snímku, je přímo brilantní, a překvapí diváka tím, kolik vrstev, myšlenek a silných emocí nabízí. 80 % (18.06.2017)

Jsem matkou, jsem i dcerou a nepřestávám rekapitulovat, co jsem dostala, co mi dluží, co dávám já a jaký dluh tu jednou zanechám. Co jsem pochopila je, že nikdy není pozdě věnovat někomu svůj čas. Je to dar, co se dárci i obdarovanému vyplatí. V Mother and child sledujeme i matku a dceru, co spolu nežily, navzájem se neobrušovaly, ale mají stejnou studenou krustu, naštěstí se záruční lhůtou, a ta jednoho dne povolí a pustí na svět laskavou a milující ženu, co se zaštítila před světem. Byla jsem dcerou, jsem matkou. Když už není komu vracet, pošlu svůj čas dál a poděkuju, že mám kam, stejně jako matky a dcery v tomhle úžasnym filmu. (31.01.2011)

Pre mňa veľmi silná dráma. Film som chcel vidieť kvôli hereckému obsadeniu mojich obľúbených Naomi Watts a Samuela L. Jacksona, ale nečakal som tak dobrý film. Vôbec neviem čo tomu dať, k 5ke sa prikláňam preto, lebo ma to emocionálne dostalo, a to sa veľa filmom nepodarí. Sú tu opísané príbehy žien a ich dcér, súvisiace s adopciou, ktorú film pojal z viacerých stránok a krásne poukázal na silnú lásku ženy voči svojmu dieťaťu, bez ohľadu na rôzne prekážky a úskalia, ktoré so sebou život prináša. Pri záverečnej piesni počas titulkov som mal už len zatvorené oči a vychutnával som si ten príjemný moment. (07.06.2011)

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)

U mě dobrý. Jen bacha na SPOILERY. Charakterová proměna u Anette Bening, náhlý zvrat v případě názoru manžela Kerry Washington a hlavně totálně nepasující délka těhotenství mladé matky a Naomi Watts. Sice to jsou vady na kráse, ale celkovému dojmu tolik neubližují. Protože ten je velmi vymazlený a Rodrigo García dokazuje, že je zdatný scénárista a spisovatel (režijně mě oslovil už dramatem Cestující, i když většinu veřejnosti spíš nikoli). Alejandra Gonzáleze Iñárritua, výkonného producenta filmu, cítíme. Některé momenty naprosto žadonily o to, aby diváka vyždímaly do poslední slzy. García se k tomu nicméně nepřiklání, často je střízlivý a trumfy, které má schované po kapsách, dávkuje velmi umně. Také při castingu měl velmi šťastnou ruku, u mě vede kromě Naomi i třeba Washington nebo Samuel L. Jackson, mnohé scény jsou neotřelé a mají vnitřní sílu. Takže prostě u mě dobrý. (24.06.2015)