Mary a Max

Nebýt normální je normální. Celovečerní debut obrazotvorně i literárně (film má obrovský knižní potenciál) nadaného Adama Elliota sice nic nového nekonstatuje, ale skrze univerzální pravdy v něm k sobě nacházejí cestu postavy natolik nekonvenční, že jsem měl neustále dojem něčeho nového a jedinečného. Třebaže asi ne natolik nového a jedinečného jako ti, kdo neviděli Elliotovy kraťasy, zejména Harvieho Krumpeta, jakousi zeštíhlenou verzi Mary a Maxe pro televizní obrazovky. Kde to jde a jak jen to rozpočet umožňoval, využívá Elliot lákadel „velkých“ filmů (přeostřování, komplikované manévry „kamery“, užití známé, nepůvodní hudby). Pro potěchu oka, zvlášť toho všímavého, byla přidána rovněž řada vtipných, občas vtipně nechutných detailů. Úmyslné nelíbivá, leč stejně jako hrdinové „svá“ animace nesedne každému a nejméně pravděpodobně dětskému divákovi. Na něj tahle melancholická tragikomedie ostatně necílí. S morbidní nadsázkou je nahlíženo na tak vážná témata jako alkoholismus, duševní poruchy, smrt (co nebožtík, to kandidát na Darwinovu cenu). Ale namísto depky se v – nikoliv jednostranně pozitivním – závěru dostavil onen fajn pocit, který dlouho nedokážete dostat z hlavy a marně pro něj hledáte slova. Nechávám tedy prstomluvy a jdu zkusit tu čokoládu v rohlíku. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, Mahalik, czejny, Gereth, Ještěřák (06.02.2010)

Nádherně úchylná animace - dokonale pasující k příběhu, ve kterém laskavá komedie plynule střídá depresi. Podivné přátelství malé ušlápnuté Mary z Austrálie a jejího amerického penfrienda, psychicky labilního pana Maxe Horowitze, nabídlo hodně nevšední, sladce hořkou podívanou. Já už jsem citově dost okoralá a filmy mě obvykle příliš nedojímají, ale těmhle ošklivým figurkám se to povedlo, rozesmály mě a chvílema mi div slza neukápla. Škoda mírné ztráty tempa po Maryině přerodu v ženu, pochmurnosti pak přibylo až příliš, ale stejně k páté hvězdičce chybí málo. Nevím, jak s českým dabingem, ovšem v původním znění jsou "Mary a Max" působivým zážitkem, malou emocionální atomovkou; temný animáč, co v žádném případě není určen dětem a už vůbec ne dospělým se sklony k sebevraždě! Drobná výtka pro výtvarníky: když padla otázka, proč staré ženy mají modré vlasy, zklamalo mě, že se ta barva na obrázku neobjevila:-). 86% (17.01.2011)

Jednoduchý příběh o komplikovaném penfriendství zasypaný balastem "roztomilých" bizarností, které jakože dodávají postavám rozměr, ale ve skutečnosti jsou jen nicotným plnivem. Až na pár těch skutečně základních vlastností, např. touhy mít přítele, které jsou ovšem dík tlaku absurdit maximálně zjednodušeny, jde o smršť detailoidních výkalů. Až vás někdo charakterizuje jako člověka, který si sedá na prkýnko při močení, ač je chlap, zásadně na stole nemá více než tři hromádky DVD a nerad jezdí metrem, protože se bojí, že ho sežere eskalátor, možná vám konečně dojde, že lidská podstata se nachází někde jinde. Neny ftipny. (24.05.2010)

Max a Mary spočiatku vyznieva príliš predvídavo o tom, ako sa dve podobné osoby dočkajú splnenia svojej túžby nájsť si priateľa v podobnej situácii. Scenárista, režisér a výtvarník Adam Elliot však posúva dej ďalej do Maryinej dospelosti, zasádza tvrdé rany osudu, navzdory hravej plastelínovej animácii. Šeď New Yorku kontruje hnedastej Austrálii. Mary a Max nie je film ako väčšina populárnych „animákov“ z ponuky slovenských kín, v ktorých sa rýchlym tempom striedajú gagy rôznej kvality a všetko hrá sýtymi farbami. Nepotrebuje ohurovať veľkými dobrodružstvami a nasilu mámiť divácke emócie. Nie je stavaný tak, aby čo najatraktívnejšie komunikoval s deťmi. Boduje svojou inakosťou. Líši sa výtvarnou štylizáciou, rozprávačským prístupom, prepájaním tragických motívov s komickými aj celkovou atmosférou. Čo sa animovaných filmov týka, pre mňa sa jedná o jeden z najvtipnejších filmov. (12.11.2014)

Anekdotické a černočerně morbidní jádro Harvie Krumpeta roztažené na celovečerní formát a trochu naředěné infantitilitou. Náznakům samoúčelnosti, lacinosti a nastavované kaše se Elliot bohužel nevyhnul, ačkoli i tentokrát atmosféra i postavy snadno zalezou pod kůži. Mary a Max patří mezi nejpodivnější animáky, jaké kdy uvidíte. Výtvarná stránka jen posiluje deformovanost a psychózu hlavních postav, o to krásnější je pozorovat, jak film produkuje čisté a pozitivní emoce. Škoda občasného opakování a nadbytečné výmluvnosti. (14.08.2009)