Vrah ve mně

Po necelé půl hodině jsem to chtěla vypnout. Jediné, co tento film, tento příběh má, je násilí, hnus, perverznost a zatuchlá smrt. Když bych to měla převyprávět, tak vůbec nevím, kde začít a co říct, protože to nemělo významný děj, jen prázdné scény, není se za co chytit. Když bych měla něco říct k hercům, tak jen tolik, že to byla další hrůzná stránka. Všichni hlavní protagonisté jsou pro mě béčkoví herci, vhodní tak do laciné komedie. Jessica je, i přes svou nepochybnou krásu, velmi špatná herečka a co se pak stane, když dostane i špatnou roli? Vznikne prázdná postava, která jen dodělává už tak hrůzostrašný film. Její smrt byla to ta nejhorší scéna jakou jsem ve filmu kdy viděla. Bylo to nechutné, násilnické a nesmyslné. A když o sobě distributor filmu prohlásí, že "je to film černější než film noire" uráží tím zejména sebe. Nevím, co temného je na filmu, který je protkán jen a jen brutalitou. Já bych tu mohla vyprávět do nekonečna jak špatné to bylo, protože na tomto filmu není vůbec nic pěkného, ani ta kamera!! A po tom úmorném čase jsem se konečně dostala na konec filmu a musela jsem se smát! Tak nesmyslný a trapný konec jsem dlouho neviděla.. (16.07.2012)

Celkem hodně divný pokus o noir, který má možná v hlavní roli výborně hrajícího Caseyeho Afflecka a manipuluje s celkem dobrou atmosférou 50. let, ale jinak je režisérsky celkem nevyvážený. Navíc příběh mi přišel docela slabý a i přes Aflleckův působivý výkon jsem se hlavní postavě nedostal pod kůži ani trochu. Což je v tomto případě docela problém. Režisér to navíc nemá pevně v rukou a střídají se zde zajímavější pasáže s poněkud nudnějšími. 50% (29.09.2010)

Vrah ve mně je sedmnáctý celovečerní snímek Michaela Winterbottoma. Svým ztvárněním se jasně hlásí k filmu noir, který je ovšem díky explicitním násilným scénám nebývale ponurý. Tématika psychopatických zabijáků a masových vrahů má tradici jak v exploatační “brakové”, tak v kriticky víceméně kladně přijímané části kinematografie. Vrah ve mně si je ovšem svých vyprávěcích strategií a tematické tradice dobře vědom, nelze se tedy ubránit pocitu, že spíš než “upřímnou výpovědí” upoutává cynicky chladným pomrkáváním na poučeného diváka. Recenze na indiefilm: http://www.indiefilm.cz/2011/06/27/dvd-vrah-ve-mne/ (28.06.2011)

Docela vysoké celkové hodnocení pro místy tak nudný film.. Casey Affleck je od pohledu sympaťák, ale jeho hlas je tak monotónní a nevýrazný, že to sráží celkový dojem hluboko dolů. Ani obě hvězdně obsazené dámské postavy to už u mě nevyšvihly, protože ani jednu z nich zrovna moc nemusím. Za jedno zkouknutí to stojí minimálně kvůli dobové hudbě, ale víc ani ťuk. (11.01.2011)

Jessicu Alba i napriek tomu, že ak má nejaké herecké kvality, ešte ich veľmi neukázala (aj keď kde tu sa na povrch nejaké svetielko dostane), mám rád už veľmi dlho (asi od dôb Flippera), pretože veľmi zručne ukazuje iné svoje kvality. Caseyho Afflecka rád nemám a tento film (priznajme si) to asi nezmení. Každopádne však treba uznať, že minimálne cast bol naozaj zvolený nesmierne šťastne - Caseyho postava bola napísaná a vybudovaná tak, že sa nemusel ani veľmi snažiť a pracovať so svojvou vlastnou nesympatickosťou a výsledný efekt úplného psychopata a hnusáka bol uveriteľný. Čo oceňujem na filme najviac, je žánrové odľahčovanie inak krutej, depresívnej a nesmierne brutálnej témy. Pripomínalo mi to francúzsky film "Nepriateľ" (s tým, že ten bol o niekoľko tried lepší a krutejší). Nie som si istý, či som správne pochopil to, čo sa snažil v tomto miestami (kvôli násiliu) ťažko pozerateľnom psychotgriller/noire Winterbottom odkázať svetu - a síce, že nikto nie je nevinný, v každom z nás sa pod maskou poslušného malomeštiaka skrýva aj temné ja. Nikto, kto vo filme neumrel, nebol "kladný" - buď bol morálne skazený, koledoval si, niekoho (vedome či nevedome) zavraždil, vydieral . . . či minimálne sa previnil (voči "optike" hlavného "hrdinu") hriechom pokrytectva a zabednenosti. To, že sám neviem, či táto interpretácia je úplne správna, svedčí o tom, že ju autori nereprodukovali úplne jasne. Navyše - ja nemám rád melodrámy akéhokoľvek kalibru - či už sú zahustené brutalitou a násilím, alebo odľahčené žánrom - či oboje naraz (ako to bolo v tomto prípade), takže hodnotenie nemôže ísť vyššie. Silné momenty si tam však divák nájde (a silnými nemyslím tie "silné" násilnícke - ale napríklad scéna čítania listu s jeho predstavovaním si v konfrontácii s tým, ako dopadla skutočnosť). Verdikt: Winterbottoma som vždy považoval za čudného a nezaraditeľného režiséra - a stále v tom pokračujem. (29.06.2010)