Synku, synku, cos to proved

Pro mě těžko polykatelný snímek o silně narušeném muži, který řešil v mysli pro nás někdy tolik nepochopitelných věcí, že jsem z toho byla místy docela zmatená. Tady bylo namístě spojit současnou realitu s návraty do minulosti vyprávěné přítelkyní a kolegou z divadla pro pochopení jeho činu. Ale i tak to bylo dost náročné. Nicméně tvrdím a budu tvrdit, že Michael Shannon se pro tyhle typy film narodil, byl totiž opět naprosto skvělý. Ta čtyřka je jak omletá vodou řeky v Peru, kde Brad byl. SPOILER: maminku bych též měla chuť zlikvidovat. (10.04.2019)

Herr Herzog se svými čtyřmi dekádami zdravého zájmu o šílenství, kterému svým umaštěným stetoskopem probrázdil snad každý záhyb nesvéprávného trupu. Ale tam to neskončilo. Michael Shannon je tu ve své obvyklé póze vyšinutého psychouše, jehož ujetost pomalu bublá směrem k převtělení do Orestatea říznutého špetkou náboženského fanatismu a všichni jeho herci soukmenovci mu zručně drží vlečku. Předchozí sonda do New Orleanského podsvětí prostřednictvím obskurního Nickyho a jeho bolavých zad byla jakýsi v bizarnosti střídmý předskokan My son, my son, what have you done, který skořápku racionality drtí přesněji než slimák vhozený do soustavy ozubených kol a pomalu spěje k úměrně bizarnímu závěru. Klíčem k nedocenění snímku jsou každopádně špatná očekávání, neboť vlk se zákruty mozkovými naladěnými na špatnou vlnu dokáže i chutnou ovečku vyzvrátit v oslizlou chlupatou kouli, tak se proboha živého ujistěte, do čeho jdete, abych jednoho nestanul jako hysterický Weissager lamentující nad špatným hodnocením dobrých filmů a situací na Blízkém východě. (25.06.2013)

My Son, My Son, What Have Ye Done je spíše jakousi syntézou tvůrčích přístupů - Herzoga jako režiséra a Lynche jako producenta - než pouze čirým Herzogovým autorským počinem. Použití digitální kamery (s níž Lynch už nějakou dobu experimentuje), časté pohledy herců do objektivu kamery, spodní nasvícení tváří herců od zdrojů světla a hlavně značná divadelní (strnulá) stylizace vytváří absurdní až groteskně zvrácenou (lynchovsko-herzogovskou) atmosféru, narozdíl od Lynchových pozdních děl jde ale spíše jen o divnost, jež je determinována optikou jednotlivých postav - svět nevnímáme skrze hlavní postavu Brada (Michael Shannon), ale skrze jeho snoubenku a známého, podle jejichž vyprávění si divák konstruuje fabuli, tedy utváří celkový vševědoucí názor na hlavní postavu. [==] Ani herci tuhle podívanou v ničem nenarušují, jak je zmíněno v jednom z komentářů, protože hrají téměř to samé, na co je u nich divák zvyklý - Michael Shannon (Nouzový východ, Brouk), Chloë Sevigny (Americké psycho, Zodiac), Willem Dafoe (Americké psycho, Pokrevní bratři) a Grace Zabriskie (Městečko Twin Peaks, Zběsilost v srdci) - minimálně u Shannona a Zabriskie tohle stoprocentně platí. No a kam jinam děj filmu umístit, než na maloměsto nebo předměstí, kde v míru a poklidu žijí ti největší úchyláci a masoví vrazi schovaní za kulisy svých neuvěřitelně nevkusně upravených domů, kterých je za velkou louží jak zrnek písku na Copacabana... (17.01.2011)

Tak jsem se po dlouhé době spletl ve výběru filmu, který jsem si vybral na sobotní podvečer. Ono jde o to, že si vždy vybírám snímky u kterých se mi líbí obsah natolik, že jsem si jistý, že ten film ohodnotím minimálně těmi třemi hvězdičkami, ale spíš čtyřmi nebo plným počtem hvězd. U tohoto snímku se mi líbilo, že je natočen podle skutečné události, která se stala v roce 1979 v kalifornském městě San Diego a že tato událost měla známky takového toho morbidního zákulisí, kdy syn zabije svou matku třímetrovou starožitnou šavlí. Moc hezký a zajímavý a dal by se o tom natočit zajímavý film, jenom kdyby si tvůrci nevymysleli zbytek příběhu u kterého si dle jejich vlastních slov sedmdesát procent děje upravili podle nich a proto z toho vznikla nekoukatelná břečka, která je nemastná a neslaná. Tvůrci se soustředili na antihrdinův vnitřní vývoj, který je nezajímavý a při kterém máte chuť to v půlce filmu vypnout, protože dívat se na rozmazlenýho fracka, kterej snad v životě nepracoval a kterej má takový ty pseudointelektuální žvásty, kterejm jsem fakt ani za mák nerozuměl a je pravdou, že ani rozumět nechci. No zkrátka to bylo utrpení a byl jsem z toho celej takovej znervoznělej, že jsem byl rád, že to skončilo. Pak se díváte na vynucené flashbacky lidí, kteří tohoto blbečka znali a myslíte si, že se dozvíte nějakou tu pointu a ono nic. Jedinými plusy, co jsem v tomto snímku viděl byly asi jen ty herecké výkony a to zejména Michaela Shannona, který hrál toho rádoby psychopata, taktéž výkon Grace Zabriskie, která si zahrála poťapanou matku a kterou jsme mohli vidět v seriálu Městečko Twin Peaks, kde si zahrála matku zavražděné Laury Palmerové. Jinak si myslím, že to pro mě byla ztráta času a místo toho jsem mohl dělat nějaké užitečnější věci, třeba uplést si nové ponožky nebo třeba vynést koš s odpadky a umýt špinavé nádobí. Budoucím divákům vřele nedoporučuji a dávám zcela nezasloužených 30%. (29.08.2021)

Sigmund Freud by u tohoto filmu zemřel blahem. Herzogova tematizace Oidipovského komplexu v podobě časově nechronologické detektivky se podařila na výbornou a My Son, My Son, What Have Ye Done jen dokazuje, že transformace režisérova stylu, která započala s předcházející reimaginací Špatného poldy, bude přeci jen razantnější. Při vzpomínce na Herzogovy klasické kousky s Klausem Kinskim (Fitzcarraldo, Aguirre, hněv Boží,...) se tematicky sice stále zabývá příběhy postav na hraně mezi šílenstvím, obsesí, a kdoví, čím ještě, ona změna nastala hlavně v oblasti stylu a celkové formy. Pokud lze o Nicolasovi Cageovi v roli Špatného poldy říct, že byl jistou karikaturou blázna Kinského, pak Michael Shannon je jeho právoplatným nástupcem. Jeho postava operuje na pomezí "lynchovského" mystéria a čisté psychoanalýzy člověka patologicky semknutého s vlastní matkou, kterou ztvárnila oblíbená herečka Davida Lynche - Grace Zabriskie. Tyto spojitosti s Lynchovou persónou nejsou čistě náhodné, neboť on sám u tohoto filmu působil jako producent a nepochybně se do výsledného díla otiskl (dokonce ani jeho oblíbený trpaslík zde nechybí!) ____ My Son, My Son, What Have Ye Done je Herzogovým formálně nejvýraznějším filmem a způsob, jakým zde pracuje s barvami, pohybem kamery, širokoúhlým formátem a i celkovým diegetickým prostředím (dům antihrdiny je fascinující a jeho pojetí občas sklouzává k personifikaci...), je doslova odzbrojující. Nemohu ještě nezmínit Herzogovu inscenaci živých obrazů před kamerou, kdy se zastaví nikoliv čas, ale pouze postavy v něm a iniciativu pak přebírá hudební složka spolu s kompozicí záběru - tyto momenty jsou přímo hypnotické! My Son, My Son, What Have Ye Done je neobvyklým diváckým zážitkem, v němž došlo k fúzi rukopisů dvou filmařských velikánů - pánů Lynche a Herzoga. Lynche mám přeci jen o něco raději a proto mi směr, kterým se Herzog na stará kolena ubírá, dělá obrovskou radost. ___ Mimochodem opět děkuji distributorům, že mi neposkytli příležitost vychutnat si tento skvost na velkém plátně...stačilo by ignorovat pár hollywoodských slátanin a všechny ty Romány pro já už ani nevím koho poslat rovnou do televizního vysílání...hned by bylo dost místa v distribučním plánu. (23.10.2010)