Dar

Smrť dieťaťa je to najhoršie čo sa môže rodičovi stať. Silný námet teda tejto dráme rozhodne nechýba. Navyše snímok so vzniknutou tragickou situáciou umne narába, pričom toto bremeno rodinnej tragédie všetci jej členovia prežívajú inak, čo je len dobre, pretože takto má divák možnosť sledovať celú tú smutnú situáciu z viacerých strán. Paradoxne najslabším článkom snímku sú najväčšie filmové hviezdy - postavy Brosnana a Saradonovej. Brosnan ešte ušiel, ale postava S. Sarandon mi išla teda riadne na nervy. Najväčšími ťahúňmi sú tu mladí, hlavne brat a priateľka mŕtveho syna. Koniec sa už ale žiaľ trocha vymkol mojim predstavám, na môj vkus umelo vykonštruované s cieľom po pocitovej stránke čo najviac zapôsobiť na diváka. Autorka sa mala radšej držať reality. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (03.02.2016)

Křehké na povrchu, silné uvnitř. Rosein něžný monolog o své životní lásce si budu pamatovat ještě dlouho... "I knew this boy who was really wonderful to me. The first time I saw him was in freshman English. He wore a baseball hat on the first day of school and our teacher made him take it off and his hair was all pasted on top of his head. And he smiled at me while he tried to fix it. We watched each other after that. And I started to feel like I knew him. I looked at his yearbook picture so often, I knew his face by heart. Our senior year, I took piano and he had soccer so we would pass each other every day after school in the exact same spot. And it became something I looked forward to so much so that I could tell you all the days he was absent because those were the days I was disappointed. And sometimes he would look at me, sometimes he would turn away, sometimes it would be so intense that we would start looking at each other from the very beginning of the steps. And then, on the last day, he talked to me. And everything he said was exactly how I pictured it would be, and he felt the way he felt in my dreams, and I thought everything was happening exactly the way it was supposed to. And I was the happiest I’ve ever been. Happy and scared all at the same time… And I was in love with him for four years. I barely knew him but everything was exactly how I imagined it, everything was just how I pictured it... I think he was the love of my life." (22.05.2010)

Průměrný film s průměrným tématem. Někdy je dobré dát celý konec na začátek. Nějakým způsobem vytvořit citový atak na diváka, aby to nevypínal a vydržel. Tady to ovšem tak nebylo. Začátek byl vskutku působivý, ale zbytek filmu se sám v sobě všelijak plácal až skončil. Jinak se modlím, abych v podobných filmech už nikdy neviděla 'Jamese Bonda' (Pierce Brosnana), protože scéna, kdy dělá že brečí, mě opravdu málem rozbrečela lítostí k němu, že je to takovej tvrďák! (14.01.2011)

Jako člověk, který o dané problematice ví více než by chtěl, můžu říct, že to je docela věrná sonda do fungování rodiny po ztrátě dítěte. Pravděpodobně díky osobní zkušenosti závěr ale nevidím nikoliv jako happyend, ale jako poměrně tragické prodloužení zármutku, které se schovává za ty zářivé úsměvy plné smíření. Jestli to tak mělo být pochopeno, klobouk dolů. Jen bych měl triviální postřeh pro začínající režiséry: Když na začátku filmu necháte zemřít postavu obzvlášť debilním způsobem hodným Darwinovy ceny - trochu si pod sebou podřezáváte větev pro pozdější budování vztahu postava - divák.. (28.12.2010)

Zivot taky, ako ho kazdodenne zazivame... Plny smutku, hnevu, popierania, iluzii, lasky, zloby i klamstiev. Krajsie to natocit snad ani neslo. Vynikajuci herci, jeden ako druhy, hudba ako sita na mieru, pribeh sme samozrejme videli stokrat, ale vzdy sa to da podat krajsie, lepsie, realistickejsie, presne tak, ako sa to podarilo Shane Feste. (06.02.2010)