Gulliverovy cesty

Black, hrající po sté svérázného rockera, je obézní Godzilla v šortkách a teniskách, co bojuje s liliputím Megatronem. Slovníkem Anthonyho Burgesse, autora Mechanického pomeranče: „Než znovu lukovat tento físíz, to raději 80 minut bušit gulliverem do zdi…“ Objektivně vzato, Letterman by si zasloužil, aby nad něj nakráčel 150-metrový Jonathan Swift a pochcal ho jak Douglas rybu, ale ten kluk je v tom nevinně. Vždyť dělá komedii v časech, kdy hranice mezi rozšafnou milostí a debilní trapností prakticky neexistuje a já věřím, že cílové publikum (mládež, dobíjející si čipy do školní jídelny) nejen, že zasáhl, ale i dostatečně literárně vzdělal a anglosaské satiriky je už možno v osnovách s klidným srdcem přeskočit.. (10.06.2013)

Na tuhle Gulliverovu cestu jsem se vysloveně těšil. Nešlo se netěšit. Jack Black v hlavní roli, Jason Segal, Emily Blunt, Amanda Peet a Chris O´Dowd ve vedlejších. Dokonce to i vcelku příjemně fungovalo...jenže. Jack Black se do role tak položil, že vlastně zase ztvárnil sám sebe. Obyčejnýho, posmutnělýho chlapíka, kterýho rozveselí hlavně pekelnej hard rock. To pak způsobí, že film má jeden z nejdebilnějších konců, a co víc, objevuje se v něm muzika, která mi do příběhu absolutně nesedí. Proti Jackovi nic nemám, ale tady to s tím zaníceným fanouškem rocku trošku přehnal. Může se s tím vyřádit ve Škole Ro(c)ku nebo filmu o jeho kapele Tenacious D, ale ne v příběhu, který se sám z podstaty s takovým nápadem nedokáže spojit. Jinak by to ale bylo fajn. Všichni ostatní ve vedlejších rolích totiž byly víc než jenom super. (18.03.2011)

Ze Swiftova díla si film vypůjčil dva nápady. V podstatě film nemá ani právo nést název, který nese. Čekal jsem totální sračku, u které bez sebemenšího zaváhání udělím odpad. Asi do 25. minuty tomu vše nasvědčovalo. Film se ale poté trošku rozjel a minimálně za kult osobnosti, který si Jack Black u Liliputánů vybudoval dát odpad nemohu. * už ovšem dát mohu. Ono těch vtipných pasáží skutečně mnoho nebylo. Spíše skoro žádné. Naštěstí byli tvůrci soudní a po 80 minutách následuje rockovej song a je konec. Z nudy se mohlo klidně stát utrpení. (31.03.2012)

Mám rád Jacka Blacka a mám rád i knižní Gulliverovy cesty, avšak první jmenovaný se zde akorát (mnohdy trapně) pitvoří a s tím druhým nemá film moc společného - akorát na něm parazituje. Herecké obsazení je sice exkluzivní, ale co z toho, když scénář nestojí za nic, technické provedení hapruje a režisér se taky moc nepředřel. A to 3D ani neobohacuje divácký zážitek, jakože spíš prvoplánově ochuzuje divákovy finance. Čistý kalkul. Hnus. (23.02.2011)

Chudák Swift by mohl rotovat v hrobu rychlostí blížící se rychlosti světla, z jeho satirických knih nezbylo nic, žádné zamyšlení, pusto. Pokud měl čirou náhodou tento film přiblížit Swiftovo dílo dnešním generacím - což by vůbec nemusel být špatný záměr - tak samozřejmě naprosto zklamal. Tohle je naprosté znásilnění literatury. Blackovy Gulliverovy cesty představují dokonalý koncentrát snad všeho, co na Novém novém novém Hollywoodu nesnášim, ať už je to celý rámcový příběh o chudáčkovy z podatelny, který si po pěti letech najde cestu k ženě svého srdce, nebo třeba muzikálový závěr, který tvoří jakousi plesnivou třešničku na dortu, naprostý vrchol (čti dno) tohoto díla, a u nějž pořád nedokážu pochopit, kde přesně se v tom filmu tak náhle vzal. (11.01.2011)