Iluzionista

Chometovi filmy jsou jako vážky, křehké, krásné, hýří barvami, nepřehlédnutelné, vzbuzující emoce, se známými rysy a přesto jedinečné. Tentokrát to navíc obohatil o postavu a humor francouzské legendy (a mého oblíbence) Tatiho. Animace je opět o krok (a pořádný) dál, její výpravnost při rozpočtu 20mil. USD je fakticky neuvěřitelná. Vizuální nápady jdou jeden za druhým, ale disciplinovaně, nic na efekt, žádné přeřvávání. Poetika a atmosféra jsou opět hlavním těžištěm filmu a opět udělají z diváka Pavlovova psa, který slintá přesně tak, jak tvůrci písknou. Na druhou stranu je pro Chometa zase důležitější sdělení než vyprávění a to já jako milovník dobrých příběhů nemůžu přehlédnout (třeba se časem navzájem přiblížíme). Pokud dokážete film nejen vidět, ale i cítit, neváhejte! Starší kouzelník poznává, že život už není jako dřív a to nejen na jeho podiu, ale i na ulicích a i u něj doma... 90% (30.11.2010)

Jakožto fanouška Mon Oncle je tenhle film pro mne zklamáním. Za prvé nevím, jestli bylo tolik zahořklosti už ve scénáři nebo tam něco při bylo cestou. Za druhé Tati své filmy ladil sice jemně nostalgicky (často smutek po věcech starých, dobrých, nyní opouštěných), ale vyvažoval to komikou a groteskou, nadsázkou, neustálým údivem nad moderním světem a řekněme jistým smířením se s novinkami. Pak si také nejsem jistý, ačkoliv se toho v jeho filmech moc nenamluví, jestli v nich hrála pořád kolovrátková hudba. Navíc mám pocit, že často stavěl na autentických ruších okolí, ne že by hudba překryla kontaktní atmosféru místa i času. Takže buď pan režisér nepochopil nebo nepobral přesně svět a cítění Tatiho, nebo k stáru Tati skutečně zahořkl na celý svět a humor ho opustil. Tenhle film, kde občas je animace vynikající a jindy jak ze šestákového komiksu, totiž postrádá onen nadhled, humor, veselí, a je jen štiplavě nostalgický, až nepříjemně, často sentimentální, až to bolí. Přišlo mi to celé nakašírované, neživotné. Takové - hele hele, koukejte všichni, točíme poctu Tatimu, jde to v jeho stopách, že jo?, ten film prostě budete milovat, musíte, vždyť je takovou poctou! No, podle mne není a možná by se i sám Tati začal po deseti minutách projekce ošívat. (03.02.2015)

Kouzelníci neexistují, pouze iluzionisté. Melancholický snímek o okouzlení obyčejnými věcmi a nevinnosti, která pominula spolu s nezkaženou dobou, představuje ohromující oživení osobitého stylu Jacquese Tatiho, podle jehož scénáře vznikl. Z jistého ohledu lze říct, že to je nejméně autorský projekt Chometa, ale současně to není úplně pravda. Chomet sice vytváří dokonalou kopii Tatiho, ale v případě animace to není plagiát, nýbrž spíš potvrzení Chometova citu pro detail a schopnosti decentním pohybem či karikaturní kresbou precizně vystihnout reálný předobraz svého výtvoru. (23.10.2011)

Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde? (21.09.2018)

Je neuveriteľné ako minimum dialógov a ručná animácia dokáže priviesť k životu neuveriteľne citlivý a emotívne dospelý film. Chomet je známy tým, že jeho svet je komplexný, plný rôznorodých postavičiek a krásnej - podmanivej hudby. Ale ľudský presah tohto snímku je neuveriteľný. Aj keď sa tu nachádza pár komických situácií, sú skôr úsmevné ako vyslovene smiešne. Celý film stojí na dvoch veciach. Vzťahu kúzelníka a dievčatka, ktoré verí, že dokáže zázraky a na kúzelníkovi, ktorý sa tomu snaží uveriť. Ale všetko do čoho sa pustí, mu nevychádza podľa jeho predstáv. A potom príde koniec. Nádherne dojímavý koniec. To k čomu celý film smeroval bolo samozrejme jasné už od polovice filmu. Aspoň teda k čomu speje jedna z dejových línií. Tá druhá neuveriteľne prekvapila. Jedna sa o melancholický film, ktorý rozpráva o viere v zázraky, ktoré už dávno nie sú okolo nás. Viera v dobro a následný neúspech sú tu prezentované s jemnosťou a umiernenosťou. Film je pomalý a príjemný na pozeranie. A rozhodne vo vás niečo zanechá. Rovnako ako Trio z Belleville sa jedná o film, na ktorý len tak skoro nezabudnete. (11.03.2011)