VOD (1)
Obsahy(2)
Britsko-francouzský animovaný film vznikl na základě nerealizovaného scénáře francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho z roku 1956. Tati jej tehdy věnoval své nejstarší dceři a vypráví v něm příběh zestárlého iluzionisty, který putuje se svým uměním od vesnice k vesnici. Jednoho dne v zapadlé vísce narazí na mladou obdivovatelku, která opravdu věří tomu, že dokáže dělat zázraky. Toto setkání oběma změní život... Hlavní postavou filmu je animovaná postavička Tatiho v podobě Pana Hulota, který herce proslavil po celém světě. Režisérem snímku byl Sylvian Chomet, autor oceňovaného Tria z Belleville (2003). (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (227)
Na první pohled se Chomet oproti svému nejslavnějšímu kousku (ano, mám na mysli Trio z Belleville) zklidnil, vzdal se rozjuchané ke karikatuře směřující kresby. Zkrotil svůj tvůrčí rozlet, aby adaptoval cizí látku a natočil melancholický příběh stárnoucího baviče, který se nehodí do nové uspěchané doby, a energii, která mu zbývá, věnuje chudému děvčeti a otevře jí svět velkoměsta, před nímž sám unikl na venkov. Kabaretní kouzelník s králíkem, nezbytnými rekvizitami a zásobou osvědčených neměnných triků je ze scény nemilosrdně vytlačován hlučným rockenrollem a novou technikou, která nabízí větší zázraky než ošuntělý mistr. Nemá domov, nemá budoucnost a přítomnost vypadá stále bezvýchodněji. Zůstává jen nostalgie a vzpomínky na lepší časy. Pomalé tempo v tomto případě nevadí, protože odpovídá zvolené filmové poetice a námětu. Celkový dojem: 80 %. ()
Sylvain Chomet složil svým animovaným filmem Iluzionista obdivnou poklonu Tatimu. Jacquesovo alter ego Hulot povstal ze zapomnění nuceného odpočinku a s tichou přemýšlivostí opětovně vykročil do světa dynamického rozvoje. Starosvětské důstojné okouzlení střídmou prostotou se v pokroku a spěchu přelétavosti vytrácí na okraj zájmu. Smutek z neodvratnosti se natrvalo zarývá do duše a s lehkou apatií se dává do pohybu. Tesknění nad povrchností, odcizováním i citovou prázdnotou jsou Tatiho celoživotním motivem. Neodsuzuje, jen smutně přihlíží stále většímu běsnění a mamonu. Komplikovaná efektnost mámení s významem pustiny dostává přednost před skutečnou podstatou, upřímností i střízlivou přemítavostí. Tati mě kdysi uhranul svou formou i obsahem. Chomet dokázal na jeho myšlení nenuceně navázat a srozumitelně přiblížit jeden z největších životních rozporů. Život není jen bojem o pozlacený flitr. Je to též bezelstný úsměv, povzbuzení naděje očekávání, vlídné chlácholivé slovo, či každodenní lidskost. Štěstí není život v blahobytu, nýbrž vyrovnanost hodnot lidství. Oázy klidu a opravdových citů pomalu a jistě z mapy světa nenávratně mizí, jedinou útěchou je zachování čistoty vnitřních poměrů, byť i občasné stíny jsou žádoucí. Tati umřel, můžeme ho jen malovat a obdivovat jeho celoživotní přesvědčení. Ach, Tati, důstojně si kráčel ve svých představách a někdo z nás tě snad bude i nadále následovat. ()
Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří. ()
Chometovu animaci (resp. všech lidí na ní se podílejících), rozpohybování postav, hrátky se světlem a stínem, zašlé pohledy do interiérů... mám skutečně rád. Byla-li v Chometových příbězích přítomna i esence dospělého, často i bizarního... potichu jsem tleskal. Jako celek fungovala krátkometrážní Dáma s holuby, ale především i Trio z Beleville, obé v silném oparu (ba přímo mlze) starých časů a stesku po minulém (ať už jsme se pohybovali po Francii reálné či fiktivní). Iluzionista pokračuje ve šlépějích, ale nakonec jde i mnohem dále až do Calais, kde překračuje kanál La Manche směr Londýn, skotský Edinburgh... a zdá se to být i trochu symbolické, neboť právě zde Chomet mění postupem času svůj doposavadní styl. Přes všechny nesporné klady, kouska vtipu a melancholickou notu, která většinou funguje, se režisér pouští (jakkoli vychází z Tatiho předlohy / scénáře) přeci jen do zbytečného sentimentu (stejně jako příliš sentimentálně působí chvílemi i "přecinkaný" soundtrack) a příběh vázne, plyne a nakonec končí v okamžiku, kdy by ještě mohl pokračovat. Je to posmutnělé, ano, kýžené dojetí se však nedostavilo. │70% ()
Kouzelná animace, minumum slov a nádherná hudba, která prakticky nesleze z plátna. Příběh vysloužilého Iluzionisty, který trpý nezájmem diváků, kteří raději vyhledávají nastupující mladé hudební skupiny. Proto cestuje od vesnice k vesnici a od města k městu, aby si vydělal alespoň na to nutné. Na své cestě potká mladou dívku, která je jeho uměním unešena a podniká s ním další cestu. Vytvoří se mezi nimi jakýsi vztah, jako mezi otcem a dcerou. Nakonec však každý vyráží svou cestou. Hravé, krásné, ale smutné. Nádherný závěr! [80%] ()
Galerie (36)
Photo © Pathé Distribution
Zajímavosti (8)
- V původním scénáři byl děj zasazen do Prahy. Sylvain Chomet jej přesunul do Edinburgu, kde žije a pracuje ve svém animačním studiu. (Houbos)
- Iluzionista (Jean-Claude Donda) sa zámerne podobá na Jacquesa Tatiho - autora pôvodného scenára. (Samuellsson)
- Králík měl být podle původní předlohy kuře. Chomet se domníval, že kuře není vhodné, a nahradil je. (Houbos)
Reklama