Iluzionista

Takhle umí jenom (u animáků) Chomet. Čistá melancholie a odzbrojující nádhera kreslených obrazů, promítaná lačnému divákovi. Slova nejsou potřeba, ticho zvýrazňující nepodstatné dialogy je překvapivě osvěžující. Až na ty odporné 3D modely automobilů nemám nic vážnějšího, co bych tvůrci Triu z Belleville k novému počinu vytknul. A chtělo by to sevírovat častěji (i když ono by to potom nebylo tak perfekcionisticky vytříbené...)! (12.03.2011)

Beznaděj a smutek vyzařuje z každého okamžiku poněkud sentimentálního příběhu, z každého obrazu i postavy. Ať už je to hlavní postava, břichomluvec, starý klaun nebo Alice, která postupně ztrácí nevinnost výměnou za stále další zbytečnosti mámené z laskavého kouzelníka. Přes pozvolna plynoucí vyprávění člověk téměř nedýchá silou příběhu, kde celkovou atmosféru dokonale dokresluje nejen hra stínů a světel společně s ošuntělými kulisami hotelů a prázdných sálů, ale také melancholický hudební podkres. Občasný úsměvný okamžik je vzápětí setřen dalším smutným obrazem, ať už je to loutka ve výkladní skříni, oprátka či děti kopající na ulici do rezignovaného klauna, a vše pomalu, pomalounku, plyne k pointě, která dá příběhu, kouzelníkovu jednání i tomu ostatnímu další, nečekaný, rozměr. Jsem rád za klasickou, téměř staromilskou animaci, a jsem rád, že to byl víc Tati než Chomet. (27.05.2011)

Asi jsem barbar nebo nejsem mentalne pripraven vstrebat dlouhy animovany film temer bez promluveneho slova, ale v tomto pripade at se na me nikdo nezlobi, protoze zapletka neni schopna utahnout cely ani ne hodinu a pul trvajici film, jinak nechapu premiru pozitivnich reakci, kdyz ma hodnoceni brat film jako celek. Technicky samozrejme precizni. I tak velkorysych 45% (16.04.2011)

Kouzelníci neexistují, pouze iluzionisté. Melancholický snímek o okouzlení obyčejnými věcmi a nevinnosti, která pominula spolu s nezkaženou dobou, představuje ohromující oživení osobitého stylu Jacquese Tatiho, podle jehož scénáře vznikl. Z jistého ohledu lze říct, že to je nejméně autorský projekt Chometa, ale současně to není úplně pravda. Chomet sice vytváří dokonalou kopii Tatiho, ale v případě animace to není plagiát, nýbrž spíš potvrzení Chometova citu pro detail a schopnosti decentním pohybem či karikaturní kresbou precizně vystihnout reálný předobraz svého výtvoru. (23.10.2011)

Je neuveriteľné ako minimum dialógov a ručná animácia dokáže priviesť k životu neuveriteľne citlivý a emotívne dospelý film. Chomet je známy tým, že jeho svet je komplexný, plný rôznorodých postavičiek a krásnej - podmanivej hudby. Ale ľudský presah tohto snímku je neuveriteľný. Aj keď sa tu nachádza pár komických situácií, sú skôr úsmevné ako vyslovene smiešne. Celý film stojí na dvoch veciach. Vzťahu kúzelníka a dievčatka, ktoré verí, že dokáže zázraky a na kúzelníkovi, ktorý sa tomu snaží uveriť. Ale všetko do čoho sa pustí, mu nevychádza podľa jeho predstáv. A potom príde koniec. Nádherne dojímavý koniec. To k čomu celý film smeroval bolo samozrejme jasné už od polovice filmu. Aspoň teda k čomu speje jedna z dejových línií. Tá druhá neuveriteľne prekvapila. Jedna sa o melancholický film, ktorý rozpráva o viere v zázraky, ktoré už dávno nie sú okolo nás. Viera v dobro a následný neúspech sú tu prezentované s jemnosťou a umiernenosťou. Film je pomalý a príjemný na pozeranie. A rozhodne vo vás niečo zanechá. Rovnako ako Trio z Belleville sa jedná o film, na ktorý len tak skoro nezabudnete. (11.03.2011)