Iluzionista

Nadherny film a dar z nebes pro fanousky Jacquese Tatiho, ktery je ze scenare a hlavni postavy citit na mile daleko. Krasna rucne kreslena grafika ala Broken Sword (ne nahodou je oboji od frantiku) a uzasna piano hudba, ktera nahrazuje minimum dialogu. Je to dojemne a s blizicim se koncem cim dal smutnejsi. Takhle by hollywoodsky animak onanujici ve svych nejnovejsich 3D technologiich nikdy nemohl koncit ani vypadat a je to duvod, proc je Iluzionista o solidni uroven vys, nez treba v aktualni oscarove bitve konkurencni Toy Story 3. 9/10 (12.02.2011)

V profilu jsem o sobě napsal: ,,Vyžívá se v nostalgické atmosféře, žere 30. léta, samotu, prostředí špatných kabaretů, smutných klaunů, pochmurných míst." Napsal jsem to dávno předtím, než jsem věděl, že někde někdo dělá nějakého Iluzionistu. Myslím, že to je jasný důkaz, že tenhle film byl natočen pro mě. Víc říkat nebudu. (15.09.2010)

Chometovu animaci (resp. všech lidí na ní se podílejících), rozpohybování postav, hrátky se světlem a stínem, zašlé pohledy do interiérů... mám skutečně rád. Byla-li v Chometových příbězích přítomna i esence dospělého, často i bizarního... potichu jsem tleskal. Jako celek fungovala krátkometrážní Dáma s holuby, ale především i Trio z Beleville, obé v silném oparu (ba přímo mlze) starých časů a stesku po minulém (ať už jsme se pohybovali po Francii reálné či fiktivní). Iluzionista pokračuje ve šlépějích, ale nakonec jde i mnohem dále až do Calais, kde překračuje kanál La Manche směr Londýn, skotský Edinburgh... a zdá se to být i trochu symbolické, neboť právě zde Chomet mění postupem času svůj doposavadní styl. Přes všechny nesporné klady, kouska vtipu a melancholickou notu, která většinou funguje, se režisér pouští (jakkoli vychází z Tatiho předlohy / scénáře) přeci jen do zbytečného sentimentu (stejně jako příliš sentimentálně působí chvílemi i "přecinkaný" soundtrack) a příběh vázne, plyne a nakonec končí v okamžiku, kdy by ještě mohl pokračovat. Je to posmutnělé, ano, kýžené dojetí se však nedostavilo. │70% (20.09.2010)

Pekná, taká staromilská a poctivá animácia dotvára tomuto netradičnému koprodukčnému animáku kúzlo. Je postavená na detailoch, nielen animačných, keď niekedy neviete, na čo sa pri obraze skôr zamerať, ale aj na detailoch psychológie postáv. Melancholicko-sentimentálno-komický príbeh zaujmä, aj keď by som si ho vedel predstaviť s väčším počtom dialógov, pretože niektoré scény idú bez slov presvedčivo vyjadriť iba veľmi ťažko. Smutný záver iba dotvára skvelo nastavenú atmosféru. Prešvihol som niečo, alebo sú škotske kilty opäť v móde? (21.09.2018)

Krásně posmutnělý a precizně zanimovaný film od režiséra TRIA Z BELLEVILLE, který vznikl podle nepoužitého scénáře slavného francouzského komika Jacquese Tatiho (úryvek jednoho jeho filmu probleskne snímkem ve chvíli, kdy se starý kouzelník snaží ukrýt v promítajícím kině). Detailní a do posledního puntíku promakaná animace (evokující poctivou evropskou komiksovou školu) se hravě obejde bez mluveného slova a zazní-li zde nějaké, není mu třeba ani titulkového překladu (film je v naší distribuci opravdu bez titulkové výbavy), tak je každá emoce dokonale vybavena obrazem. Film je tak velmi vítaným protipólem počítačově animované produkce (především té americké) posledních let. Hudba: Sylvain Chomet. 100% (01.10.2010)