Brendan a tajemství Kellsu

Temný a zároveň krásný příběh, převelice nádherný soundtrack, zajímavé postavy, poutavá animace, ale krátká stopáž ničí film jako celek, neboť se dost často a rychle přeskakuje. Já osobně mám radši pomalejší tempo vyprávění a značné urychlování plynutí děje mi tím pádem vadilo. I tak je ale The Secret of Kells jeden z nejlepších západních animáků co jsem měl možnost vidět. (30.08.2015)

Půjdu proti proudu. Kdejaký animáč na Nickleodeonu má podobný vizuál, a nikdo z toho nejásá. Navíc tady ten chtěný humor působí divně (deset minut se honí husa? to má být jako veselé?), a pokud chci vidět zvláštní animáč se zvláštním humorem, radši si pustím Spongeboba. Čtu tady, že to je poetický animáč. Hm, Poslední jednorožec je poetický animáč. Tohle neví, co chce být. Chvíli je to infantilní, chvíli zajímavé, chvíli hloupé, chvíli hororové (až to připomíná Čarodějova učně - viz přepadení), chvíli smutné, ale celkově nekonzistentní. (04.04.2012)

Zpráva o smrti kardinála Vlka přišla ve chvíli, kdy jsme se synovcem Bořivojem hleděli na The Secret of Kells. Animovaný film Tomma Moora je jedním z nemnoha případů, kdy církevní dějiny inspirovaly moderní dílo, které je harmonické, poetické a přitažlivé i pro děti tohoto věku, které církevní dějiny vůbec nezajímají - jako Bořivoj. Film přitom nelíčí harmonickou dobu: zlatý věk mnišského Irska se chýlí k pádu. Vikingové vtrhávají plenit a pálit. Mužové z klášterů řeší, co počít. Opat Cellach věří, že svůj Kells ochrání před Vikingy převysokou hradbou. Mnich Aidan míní, že je lépe připravit se na útěk do lesů a do nejistoty budoucích časů - a vzít do mošny to nejcennější: iluminované rukopisy, světlo moudrosti a krásy. Tak vzniká a tak je zachráněn kodex, známý jako The Book of Kells. Historické situace se nikdy neopakují doslovně; a přece dilemata a volby našich předků předobrazují dilemata a volby naše. Miloslav Vlk se na počátku devadesátých let ocitl v pozici podobné i nepodobné pozici opata Cellacha. Nepodobné, protože zlatý věk se zdál začínat - církve se zbavily komunistické poroby a po svatoanežské revoluci mnozí doufali v rechristianizaci národa. A podobné, protože nadějné vyhlídky se ukázaly iluzemi. Na jedné straně se vrátily anticírkevní předsudky, na druhé se projevilo vnitřní rozštěpení církevního prostředí. Vlastně rozštípání na mnoho frakcí, od mladých a praštěných reformistických radikálů (k nimž jsem sám patříval) až po zavilé a všehoschopné ultrakonzervativní katolikály, kteří mimo jiné ovládli pražskou Katolickou teologickou fakultu. Miloslav Vlk, od roku 1991 pražský arcibiskup, měl stát nad tím vším a vše to držet pohromadě. Nebyl jako opat Cellach v tom, že nechtěl budovat převysokou hradbu. Byl jako opat Cellach v tom, že tu tíhu nesl nesnadno, tápal v nepředvídaných situacích a zápasil se střídavým úspěchem. Ve filmu se opat Cellach tělesně víc a víc ohýbá pod tou tíží. Kardinál Vlk naopak jako by se narovnal v okamžiku, kdy z něj tíže spadla - kdy odešel "do penze". Tehdy začal mluvit jednoznačně, otevřeně a kriticky. Též kriticky na adresu dnešních nenávistných vln, které se falešně odvolávají na "křesťanské hodnoty" a volají po převysokých hradbách. Hlas emeritního kardinála zněl jako hlas rozumu, střízlivosti a milosrdenství - jako hlas skutečné duchovní autority. Když jeho hlas dozněl, nebudiž zapomenuto, v čem se podobal i mnichu Aidanovi: v lásce k iluminovaným rukopisům. Šedesátá léta totiž zčásti strávil bádáním nad Jenským kodexem. Zdánlivě je to paradox: katolík, budoucí kněz a biskup, psal o knize husitské. Ale Jenský kodex je také knihou o tom, co počít v ještě jiné době rozštěpení a rozštípání. Mimochodem, což zkusit příběhem a animací rozhýbat Jenský kodex? Byla by to i svérázná pocta Miloslavu Vlkovi. Napsal Martin C. Putna ve svém fejetonu v LN 21.3.2017 - nadpis zněl Kardinálův kodex (16.03.2012)

Tomu tedy říkám poraženecký film. Mnohem nižší než cokoli temně středověkého typu Jméno růže. Nádherná, originální animace ve službě něčemu nepopsatelně poníženému, až tak rezignovanému, že to nedokáži ranému středověku odpustit. Bohužel se nám ty časy tak nějak oklikou vracejí... Už aby zase přišla renesance. (16.09.2012)

Velmi povedená, evropská pohádka s historickým podkladem. Bohužel i přes mírně složité, ale nádherné vizuální zpracování a krásnou tématickou hudbu nemůžu zvednout nad 4 hvězdy, protože příběh, točící se kolem knihy, která má sice historické prameny, ale divák o ní v podstatě nic neví, a ta nevědomost mi bránila vcítění se do příběhu hrdiny naplno. http://www.youtube.com/watch?v=anRAROIwHHo (15.09.2010)