Fish Tank

Katie Jarvis jako patnáctiletá rebelující dcera matky alkoholičky a děvky mě přesvědčila, jak to v dnešním Essexu chodí a jaká dokáže být život svině. Namísto rybího akvárka nám však Andrea Arnold naservírovala nekompromisní kalnou tůň, ve které se sice ryby neztratí, za to však občas přes stromy nevidí les. Zmínil jsem ji jednou, zmínim ji i podruhé. Neherečka Katie Jarvis mě okouzlila, dokázala jasně a přesvědčivě ukázat, jak to v podobných dysfunkčních a navíc neúplných rodinách bývá a souhlasil jsem snad s každým (na výjimku či dvě) jejím gestem nebo činem. Ve skutečnosti si však myslím, že situace je většinou ještě horší, než nám její obraz Fish Tank předkládá. Na podobné filmy však nemají dnešní filmaři koule, a tak musím s vděkem kvitovat odvahu Andrey Arnold alespoň za tohle. Bravo. (30.08.2010)

Chtěl jsem vytýkat, že takhle špatně se to ve skutečnosti neděje, ale moje kamarádka, která na filmu byla se mnou a pracuje v dětském domově, se na konci rozbrečela a řekla, že přesně takhle to chodí. Leckdy i hůř. Že vážně existují takoví rodiče. V tom případě film má své opodstatnění, protože poukazuje na důležitý problém. Ale, upřímně řečeno, mě to až tak moc za srdce nechytlo. Tyhle sociální filmy ze života mě příliš neberou, navíc toto bylo až mox dlouhé. Špatný film to ale rozhodně není, pokud máte rádi "drsné příběhy ze života", určitě si přijdete na své. (30.03.2010)

Poslední dobou se těchto "malých"filmů ze sociálně slabého prostředí, nebo anglického předměstí vyrojilo jako hub po dešti :) Co vždycky těžce strávím je to pomalé tempo, na které mají Britové bohužel talent. Tomuhle filmu značně uškodilo. Jinak je to docela autentické a realistické, ale dlouhé záběry na Miu, která se toulá po sídláku, pak jde domů a po chvíli se sebere a jde zase ven mě nebavily. Každopádně na to, že je Fish Tank Katiina prvotina, ukradla si celý film pro sebe a zastínila i takového Fassbendera, kvůli kterému na to všichni koukáte :) Jediná věc, pro kterou stojí vidět celý film je ale právě to jiskření mezi nimi, kdy bylo od začátku jasné, že k něčemu dojde. Neuvěřitelně to mezi nimi jiskřilo a chemie fungovala. Jinak dějová linka s tancem se ukázala jako naprosto zbytečná a klidně od ní mohlo být upuštěno. Katie mi ani nijak talentovaná nepřipadala, co se tance týče. Bod navíc za zakončení vztahu dvojice, dalo se to sice čekat, ale únos mě velice pobavil :) (08.09.2012)

Sociálna rozprávka o drzej pubertiačke jej rodine, narušených vzťahoch a hip-hopových tančekoch. Do toho metafory s uviazaným koníkom a rybkou. Prostredie pripomína soc sídliská, herecké výkony výborné, kamera uchvacujúca. Ale... v porovnaní s typom sociálnych drám Kena Loacha, Mikea Leigha či bratov Dardennovcov ide len o príbehovo banálnu story (a v kontexte tvorby uvedených režisérov už akoby recyklovanú), ktorej chýba niečo, čo by presahovalo prostý náhľad do života a vzťahov neúplných rodín nižšej strednej vrstvy. 65%. (07.10.2011)

Projekt 100 2010: Vycházela-li Andrea Arnold ve svém snímku i z tvorby bratrů Dardennů, jak je avizováno v jednom ze zdejších obsahů k filmu, pak nelze přehlédnout jistou podobnost Fish Tanku s jejich Rosettou. Obě hlavní hrdinky vyrůstají v šedivém prostředí na perifériích menších měst, v rozpadlých rodinách, bez otce, oběma se dostává jen minimum lásky a pochopení od sobeckých a nedospělých matek, které bojují samy se sebou a s alkoholem. S hlavní hrdinkou Fish Tanku Miou jsem na rozdíl od Rosetty měla trochu problém. Že najdu pochopení pro na první pohled nevychovaného a vzpurného spratka jsem opravdu nečekala. A přece se tak nakonec stalo. Realistický příběh se spoustou překvapivých a silných scén (např.účast Mii na konkurzu na tanečnici či loučení obou sester) mě nadchl a v závěru i dojal. Mé hodnocení hodně ovlivňuje osobní až nekritické zaujetí Miiným příběhem. Nečekaně jsem v něm totiž našla pořádný kus sebe samé. PS: Ústřední píseň California Dreaming je mnohem lepší v originální verzi od skupiny The Mammas & The Papas. (11.02.2010)