Divoch

To že si dal scénář na většinu filmu pauzu bych mu odpustil. I ten zub času by mi až tak nevadil (vždyť je mu už přes padesát). Ale to, že jsem skoro celý film prozíval, že jsem kromě Johnnyho (který se navíc většinou chová jako idiot) ve filmu nespatřil jedinou sympatickou postavu a že mi celá ta revolta přišla na levačku - to už přehlídnout nedokážu. Když filmy o revoltě, pak radši Bezstarostnou jízdu nebo Buzíky. Za charisma Marlona Branda a závěrečný úsměv 40%. (31.07.2014)

Americke filmy z padesatych let hodnotim jako jedny z nejlepsich vubec. Divoch byl ale hodne spatny film. Brando nez divoch vypada spise jako buzerant a jeho vztah k servirce a nasledne lovestory venku vypada tak neprirozene a unahlene, ze tomu nejde ani na chvili verit. Stejne tak pestni souboje. Dialogy nezazivne, herecke vykony nepresvedcive, zadna pointa... (22.11.2010)

Na rok 1953 velice odvážný, rozporuplný a kontroverzní film o revoltě mládí proti autoritám, zažité morálce i obecným představám o správně prožitém životě, který však poměrně vyrovnaně dává prostor oboum stranám. Očekávaný happyend, jenž se nedostavil, spolu s vnitřními rozpory všech postav udržují vysokou úroveň i z obecného hledisla. Z toho formálního pak film nejspíše charakterizuje mírná afektovanost a herecký galakoncert Marlona Branda, který je tu plný elánu, energie, dynamiky a nesmírné síly, již ventiluje takřka na všechny strany. Ó, to byly doby, kdy božský Marlon plnil kinosály o ovládal srdce všech dívek a mozky všech chlapců! (19.12.2004)

NOBODY TELLS ME WHAT TO DO!!! Marlon Brando a jeho nejlepší film. Křiváky a mašiny, do toho Lee Marvin a Everest testosteronu. Myslím, že diváci v roce 53 museli být u vytržení a ve srovnání s filmem Rebel Without a Cause vychází Brandův Johnny jako vítěz. Scéna, kdy poprvé vstoupí za Kate do baru, je podle mě jedna z nejlepších scén celé světové kinematografie. Vstoupí a s ním vagón charismatu, který se okamžitě rozsype a zaplní celou místnost. Prochází kolem baru, otáčí všechny seřazené židle a dává tím jasně najevo, svůj postoj světa chaosu. Rukavice zastrčí do pravé zadní kapsy, usedne na stoličku a po té co Kate celá nesvá dočistí bar, se spolu na sebe poprvé zadívají. Film nemá chybu a místo v mém srdci již nikdy neopustí. (21.07.2010)

Další z řady brzkých filmů Marlona Branda, kterým potvrdil svou pozici výborného herce a idola žen. Nutno říci, že i díky této roli to byla pozice zasloužená. Film je to varovný, nadčasový a zde na CSFD trochu nedoceněný. Aneb když se potká mladá, drzá, frajerská nespoutanost měšťáků, bez jakéhokoli respektu k autoritám s konzervativním venkovským životem starousedlíků, nelze očekávat nic jiného než konflikt. Tento neutěšený konflikt, který v mnoha ohledech přežívá dodnes, je ve filmu perfektně vyobrazen (na motiv skutečné události). Brandův divoch, je typickou ukázkou mladého asociálně žijícího člověka, plného vnitřních komplexů a neklidu, které se snaží řešit podivnou hrou na vůdce skupiny motorkářů. On, který se od okolního světa ohradil hrubiánkou maskou tvrdosti a nepřístupnosti, je přitom uvnitř zlomený malý kluk bez přátel. Neschopen vytvářet jakékoli citové vazby. Cítí se být společností vyloučen, tak s ní bojuje. Žít se v ní nikdy nenaučil. Snad nic nevystihuje charakter jeho postavy víc než dialog. „To nevíš, co se sluší? Alespoň poděkuj!“ „To je v pořádku……. On neví jak.“ Jeho závěrečný návrat do městečka, kdy Johnny nepronese ke Kathie jediné slovo, kdy vše je vyřčeno pohledy, je naprosto jedinečný. Tento mrazivý snímek o společenském konfliktu a vytržení mladého člověka ze společnosti, je aktuální i dnes. 86% (15.08.2011)