Nadějné vyhlídky

Ano ta Yorkova trvalá byla děsná, ale holt se to točilo v letech, kdy trvalé s pěšinkou byly in... Jinak bez výhrady, Dickens jak má být. Snímek jsem viděl už podruhé a zaujalo mne jak moc do detailu mi z dětsví utkvěl v hlavě ten svatební stůl Miss Havisham. A možná jsem byl i trochu zamilován do slečny Estelly. Na TV film super zpracování !!! * * * * (22.01.2012)

Nádherný romantický film pro "fajnšmekry", kteří četli (ale i kdyby nečetli) světový román Charlese Dickense z r.1861. Uvidíte zde mladého Michaela Yorka a tehdejší velkou hvězdu britského filmu Jamese Masona. Myslím, že i výkon Margaret Leightonové stojí za zmínku o velkém hereckém mistrovství. Režisér Joseph Hardy (mimochodem chybí na zdejší upoutávce) k filmu, to zvládl na 5*. P.S. na mou přípomínku byl režisér na upoutávce doplněn. Děkuji. (12.06.2009)

Body za Yorka, Simon Gipps-Kenta jehož tvůrci vybrali jako mladou verzi Yorka a je mu fakt moc podobný, Masona který měl blbou roli, a strýčka zahraného Robertem Morleym. A za všechny, kteří v tomto filmu během třiceti let nezestárli víc než o pár šedin na skráních. Nechápu, proč tvůrci vybrali do role osudové ženy Sarah Miles, která tu není ani sexy, ani hezká (což je pro mě po Sluhovi docela překvapení, tam byla hot až až). Dickensovina řádně natahovaná, že by umořila vola. Původní dabing ČST Praha 1987 vyšel i na DVD, tak jsem si ho rád koupil. (15.01.2017)

Jemináčku, to byl pestrý a romantikou prodchnutý příběh, také bych si přál být namouvěru tím malým klukem, který měl tolik štěstí. Vlastně kdo jiný uměl ve svých dílech tak nádherně uchovat krásnou esenci romantiky a vykreslit anglický dobový kolorit než Charles Dickens. Přestože jeho filmové přepisy mají téměř vždycky tu předvídavou nevinnost dětské duše a jak ke štěstí dojít, ale co naplat, mohu posmutněle povzdechnout, "škoda, že je to jen vymyšlený příběh". Závěrem snad mohu dodat, že vždy zůstalo pouze jen u toho přání, že by se i moje či někoho známého skutečnost mohla stát někdy podobnou tomuto příběhu. Ale pohádky jsou přeci hezký, nebo ne? (19.07.2009)

Sentiment, do kterého Dickens odívá svá hlavní, podstatou svého pohledu kritická díla, není jen daní vyznívajícímu romantismu, ale i základním zorným úhlem jeho života. Bída a hrůza ve společnosti, která, jsouc dílnou světa, reprezentovala nejvyšší životní úroveň světa té doby, je děsivá. Nežijeme ve středověku, nedotýkáme se gilotiny ani nám nehrozí tortura či hranice nebo "pouhá" španělská palečnice. Přesto na stříbrném plátně prožíváme příběh skutečné hrůzy, viditelného mrzačení charakterů i osobností, tlaku, jemuž je tak těžko se ubránit. Rozlehlá katedrála spisovatelova díla je s úspěchem převedena do tvárné, osobité, pomyslný duch díla výstižně zrcadlící a dotvářející podoby, v níž jsou všechny základní výrobní složky VYHLÍDEK harmonizovány k vynikajícímu, propracovanému výstupu. Skutečnost, že dílo končí vlastně happy endem, není na závadu; proč by stále v lidském životě měly nad slušností vítězit nízkost, malichernost či přímo zločinná zavilost. Prohry jsou skutečně v našem bytí vzácnějším hostem, než jsme s to si vůbec představit; oproti výhrám nestojí ony, ale šeď, nuda, stereotyp, vyprahnutí původních ideálů, s nimiž jsme kdysi přes mezistupně kolébek, kočárků, sáněk, zprvu dětských a pak stále dospělejších her a aktivit vstupovali do života, děsí neporovnatelně víc. Z VYHLÍDEK si odnášíme však mnohem víc než právě strach a obavy: krásu a povzbuzení do našich všednodenních životů. Démantů skutečného citu a opravdu lidského povzbuzení nikdy není dost. (26.07.2010)