Dokonalé štěstí

Prvá polovica dosť strnulá a nevýrazná, potom sa to konečne rozbehlo, aj keď na moje prekvapenie s viacerými prvkami klišé, na ktoré som veru v tureckej kinematografii neni vôbec zvyknutý. Na tomto filme mi však dosť vadilo to, že počas celého príbehu nedošlo k takmer žiadnemu poriadnemu zlomu a ani dramatizácii - tá skôr dominovala začiatku a koncu, ale ten stred zostal taký akýsi nevýrazný. Čo je podľa mňa celkom škoda, lebo už beztak film pôsobil zaujímavo, a keby sa zápletka nejako rozvíjala aj v strednej časti filmu, mohlo to byť ešte lepšie. Takže trochu sklamanie, ale aj tak uznávam, že celkom zaujímavý film, lenže s neprimerane slabou dramatizáciou. Film získal poriadny nádych až vtedy, keď Meryem konečne zakričala to jej povestné Prečo ma nikto nepočúva? Som snáď mŕtva? (14.06.2014)

Melodramatičnost a nedějovost jsou vedle obrazové bohatosti typickými znaky turecké kinematografie a nemá cenu na ně speciálně u tohoto filmu nadávat, pokud nepřekračují mez vkusnosti, což se opravdu neděje - není myslím třeba každý pomalý film s romantickým prostředím a tklivým klavírem připisovat na vrub Rosamundě :) _____________ Nevím, zda to Enšpígla uklidní, ale vláda v Ankaře se proti vraždám ze cti zasahovat snaží, leč nejde o nic, co by šlo prostě zrušit zákonem a náprava pravděpodobně příjde až s kompletní modernizací společnosti. Mutluluk koneckonců ukazuje, že jakási změna už je patrná, že drsná pravidla minulosti se pomalu vytrácí. Cemal zde není násilnická zrůda, kterého napraví láska, ani oběť nekriticky podřízená tradicím, nýbrž v jádru citlivý člověk, který napůl chce a napůl nechce naplnit machistický ideál muže, jaký je prosazovaný armádou i patriarchálním uspořádáním jeho rodné vesnice._____________ Meryem je zase (až přehnaně ikonickým, to jistě) zosobněním křehké nevinnosti, jakou je třeba opatrovat a chránit. Je ustrkovanou obětí neustále někým či něčím zaháněnou do kouta, ale v kritickou chvíli si nakonec přece jen "dupne", aby tak naplnila celkové poselství snímku, že do budoucnosti máme hledět s nadějí. Meryemina nevinnost je ovšem zdůrazněna i tím, že všechny ostatní ženy ve filmu jsou prezentovany negativně - nevlastní matka je zlá mrcha, vesnická děvčata jsou zlomyslná, Irafanova studentka lascivní a jeho manželka "přeemancipovaná" a neempatická mrcha. _____________ Na opravdu působivém vizuálu mě, narozdíl od kolegů, nezaujaly ani tak pohlednicové obrazy z moře, jako impresivní momenty, kdy vizuál dokonale vyjadřoval vnitřní rozpoložení postav. Myslím, že úvodní záběr na schoulenou Meyerem a točící se stádo ovcí v tomto ohledu stojí za zmínku především. (02.10.2010)

Pokrok nezastavíš!! 16. století už dorazilo i do východotureckých vesnic! Nejvyšší čas na přístupové rozhovory. Kdo bude další?? Írán?? Nemůžu dospat, až s nimi budeme obývat společný prostor! Poučné turecké "Boat Movie" s nadějným startem, ale sračkoidní, klišovitou druhou půlkou, u které by se s chutí prstila snad i Rosamunde Pilchnerová! (27.02.2010)

Mne sa to páčilo nenormálne ! Príbeh krásnej duševnej čistoty , na ktorú vrhá tieň náboženstvom poškvrnená, špinavá, temná a tupá myseľ . Náboženstvo je strašný prehrešok voči prírode ! Všetkých tých buranov by som nechal pokapať od hladu, polial benzínom a zapálil ! Je to drsný film o dedinských vydlákoch a tupcoch, ktorím vôbec nič nehovorí zákon a zákon prírody už vonkoncom , a preto im nezostáva nič iné, len trčať v slnkom vyprahnutej diere, kde sa i muchy otáčajú a odriekať tie svoje pseudohalucinačné modlitby . No, toto je len komentár k tomu, čo ma neskutočne vytáčalo, ale i napriek tomu sa mi to veľmi páčilo. No a ešte jedna vecička mi vrtala hlavou celým filmom; prečo Turci furt nosia také otrasné svetre a sáčka zo 60ych rokoch... (18.03.2010)

Kdo ví, jestli se v Turecku nepodivují některým našim tradicím, ale u nás snad zatím nejde o život i když jeden nikdy neví. Pokud tam něco jako rodový zákon cti existuje, tak je to dost smutný fakt dnešní doby, který je víc než šokující a zdrcující. Tohle byl můj první čistokrevný turecký film, který byl v té první nervydrásající polovině velmi citlivě zpracovaný a já soucítila s Meryem, ryze čistou dušičkou, která netoužila po ničem jiném, než jen žít, protože se cítila nevinná. Je strašná škoda, že v druhé části bylo pár hluchých míst a celé to moc sklouzávalo k patosu a klišé, takže závěr byl opravdu silně nereálný. (09.09.2013)